Zdeněk Kub A jeho milníky

Motto:

„Při prvním koncertě ve Futuru jsem měl pruhované kalhoty a tričko Iron Maiden nebo Accept, které jsem měl z Maďarska, odkud se to tehdy jedině vozilo. Musím říct, že jsem měl ruku rozervanou do krve, jak jsem nebyl zvyklý hrát před tolika lidma. Od krve byla i kytara.“

(Kniha Arakain: 20 let natvrdo, formát PDF - součást DVD Arakain: 20 let natvrdo, TTT Aleš Brichta spol. s r.o., 2003).

Nejlepší basáci se rodí v lednu

Zdeněk Kub se narodil v lednu, v lednu roku 1964. Moc toho nikdy nenamluvil (rozuměno v médiích), o to víc ale hrál a skládal. Smysl pro humor ovšem měl, a když už chtěl něco říct, tak to řekl třeba tím, co měl na triku (tedy rozuměno doslova, panč co má všechno na triku pomyslně, to si povíme až dále): ONLY THE FINEST BASSISTS ARE BORN IN JANUARY… (Jenom ti nejlepší basisti jsou narozeni v lednu). Prostě prdel.

Mimochodem, Tom Araya je narozenej v červnu, takže má smůlu. :-)

https://www.spark-rockmagazine.cz/baskytarista-zdenek-kub-opousti-arakain

Původně kytarista - Zn.: Španělkář!

Asi stejně jako většina všech muzikantů, i Zdenda začínal nikoliv na baskytaru, ale na kytaru, konkrétně na táborovou španělku, což dokumentuje opět Kniha Arakainu (anotace detto motto):

„K rockové hudbě jsem se dostal přes svého staršího bratrance Jirku Mužíka, který mi pouštěl Slade a podobné starší party. Líbilo se mi to a hned jsem to chtěl nahrát. Bratranec mi dal ten první impulz. Na základní škole jsem začal chytat a poslouchat Radio Luxembourg a pořad Větrník, na nichž jsem poprvé slyšel Iron Maiden. Z nich jsem byl samozřejmě hned úplně vyřízený! To bylo v době, kdy jsme začali zakládat na škole první kapelu. Byli tam dva kytaristé, takže na mě zbyla baskytara. Zkoušeli jsme u mého kamaráda ve sklepě. Do té doby jsem hrál spíš na španělku, na školních mejdanech a na brigádách jsem jel ty Kryly a podobné věci, takže na kytaru jsem relativně uměl. Ale zbyla na mě basa, tak jsem se jí začal víc věnovat.“ 

Železná neděle

O tzv. železných nedělích to za socialismu vždy vydatně rachotilo, protože se sbíral železnej šrot (šrot je takové druhotné označení pro heavy metal). A stejně tak rachotila i skupina Železná neděle, v níž Zdeněk Kub působil v první půlce 80. let, tedy samozřejmě ještě před svým slavným dlouholetým angažmá v Arakainu.

Velice zajímavý komentář se podařilo získat majiteli Underground Records, vydavateli nahrávek Železné neděle, panu Luboru Kolaříkovi:

„Co napsat k Železné neděli… Znamená pro mě mládí, pivo a mejdany a žádné starosti, ale i první autorské, textové i interpretační pokusy. Nesmím zapomenout na výbornou partu kámošů a kopec srandy. Vždycky na tohle období mýho života budu v dobrém vzpomínat – v neposlední řadě proto, že mi otevřelo vrátka k profesionální dráze muzikanta. Otázka je, zda je to dobře :-). Doufám, že si s klukama ještě někdy na nějaký vzpomínkový akci zahraju.“ - - - Zdeněk Kub, Arakain, červen 2007, booklet CD Železná neděle: Stíny živých, Underground Records, 2008.

Ehm, Iron Sunday In Czech. :-) A já osobně myslím, Zdendo, že to je dobře.

https://www.metalarchives.com/bands/Železná_neděle/12821:

Nástup do A: „Rozdíl je v tom, že tady za hraní dostávám peníze“

Jistě jistě, nic nebylo zadarmo. Jak říká Kub v knize (viz výše motto):

„Při prvním koncertě ve Futuru jsem měl pruhované kalhoty a tričko Iron Maiden nebo Accept, které jsem měl z Maďarska, odkud se to tehdy jedině vozilo. Musím říct, že jsem měl ruku rozervanou do krve, jak jsem nebyl zvyklý hrát před tolika lidma. Od krve byla i kytara.“

A že má Zdeněk smysl pro humor, potvrdil i v rozhovoru pro měsíčník Melodie 5/1987 (19. místo jako skupina – nejlepší amatérský soubor – a Aleš Brichta na 36. příčce mezi zpěváky. To jsou aktiva, která si na své konto připsala v anketě Zlatý slavík 1986 skupina Arakain – aut. Jiří Koula). Z důvodu kontextu ovšem nejprve AB:

Aleš: „Z tehdejší sestavy jsem zůstal jenom já a Jirka Urban (g). Přišli tři nové členové – Zdeněk Kub (Železná neděle – bg), Mirek Mach (ex Törr – g) a Karel Jenčík (drs).“ …

Jaký je rozdíl mezi působením v předcházejících kapelách a u Arakainu?

Zdeněk: „Rozdíl je v tom, že tady za hraní dostávám peníze, ale teď vážně. Arakain byla už zaběhnutá kapela, která měla své jméno i fanoušky a tím i lepší podmínky k tvorbě.“

Půlnoční Hollywood

Brzy se Zdenda stal nejenom platným, ale přímo stěžejním článkem Arakainu. Třebaže se obecně zdálo, že skládá tvrdší a říznější věci než Urban, znalci vědí, že z jeho pera pochází jeden z nekrásnějších ploužáků v dějinách A, a sice balada Půlnoční Hollywood, ofiko zachycená bohužel teprve na albu Arakain History Live z 8. 4. 1992 (koncert k 10. výročí vzniku kapely) z pražské Lucerny:

Když ti ántré zmrví komanči

Pikantní jsou zejména okolnosti vůbec první oficiální nahrávky A. Měla jí být skladba Nesmíš to vzdát, právě z pera Zdeňka Kuba a textem Aleše Brichty, nicméně na supraphonském sampleru Posloucháte Větrník…3 (1987) vyšla jako Cesta s textem Petra Marečka. AB k tomu v Knize říká:

„Vydání písničky Nesmíš to vzdát byl takový nepovedený experiment, kdy Hons (textař Václav Hons, tou dobou předseda textové komise u Supraphonu – pozn. aut.) změnil asi čtyři slova v textu a skladbu pojmenoval Cesta. O tomto zásahu jsem věděl dopředu. Byla to podmínka. Ale naprosto jsem netušil, že jako autor textu bude uveden Petr Mareček, což byl jeden z pseudonymů Honse, a o mně jako o autorovi textu tam nebude ani zmínka. Navíc byla písnička bez našeho vědomí sestříhána takovým způsobem, že nás z toho málem ranila mrtvice. Soudní žalobu mi rozmluvil až Petr Janda, když jsme točili singl pro Rockmapu. Věděl jsem, že bych spor nevyhrál, a bylo mi jasné, že si tak uzavřeme další cestu (ano, doslova „cestu – pozn. aut.) k vydávání desek, ale šlo o to, aby s námi ani s jinými interprety nezametali.“

Zdendovy šlágry

Nebojte se, nebudeme zde jmenovat úplně všechny Kubovy skladby, to bychom měli článek o celou stránku delší, zaměříme se pouze na jeho hity, neboť i těch složil za oněch 35 let dost a dost – posuďte sami, který se Vám líbí nejvíce:

Půlnoční Hollywood, Nesmíš to vzdát (Cesta), Rebel, Proč?, Šakal, Šeherezád, Ne! (Jdi a zabíjej), 311. Peruť, Orion, Strážci času, Antikrist, Kolonie termitů, Rám křivejch zrcadel, Karavana slibů, Promiňte slečno, Dežo, Prázdnej kout, Černý koně, Jesus Business, Napoleon, Skrytá kamera, Nikdy se nevzdávej (Ahoj, Žabičko!) atd atd.  

A pusťme si třeba … Šeherezád. To měli kluci ještě trika Metalliky a Slayeru a Brichta zpíval thrash. Jó to byly časy. Nezapomenutelný.  

Pikantérie z TTT

Roztomilou pikantérií z alba Thrash The Trash je tzv. „dvojkubovka“ v podobě songů Šeherezád a Ne!, kdy ona první končí ve stejném tempu a tónině jako ta druhá. Teďka budu opisovat sám od sebe, a sice z našeho někdejšího článku Kuriozity z dějin Áček:

Debutového elpíčka Thrash The Trash se týká rovněž tato perlička. Skladby Arakainu na debut vybíral a sestavoval Petr Janda, v jehož studiu Propast se deska natáčela. Podařila se mu při tom nechtěná kuriozita, když vedle sebe zařadil hit Šeherezád a song Ne! (Jdi a zabíjej). Šeherezád přitom končí svým tempem i melodikou takřka stejně jako skladba „Ne!“, což třeba u mne osobně mělo při prvním poslechu za následek, že jsem se nemohl dopočítat – strana A totiž skončila a mně „chyběla“ jedna písnička, protože kompozice „Ne!“ působila jako pokračování (součást) songu Šeherezád. Klidně si to znova pusťte.

V již zmíněném rozhovoru pro Rock & Pop č. 1/1990 k tomu na otázku „Jak jste teď, s odstupem více než půl roku od natáčení, spokojeni s vaším prvním elpíčkem? Udělali byste něco jinak?“ Aleš Brichta mimo jiné řekl: „Dodatečně jsme třeba zjistili, že skladba Šeherezád končí ve stejném tempu jako začíná následující Ne! (Jdi a zabíjej). Působí to fádně a to už by se příště stát nemělo. Kdyby bylo více času...“

Nicméně vlivem času se z tohoto drobného nedostatku stala příjemná kompoziční kuriozita.

https://www.metal-line.cz/articles/kuriozity-z-dejin-acek-797

Autorský tandem Urban / Kub

Nechci nijak upozaďovat Mirka Macha, ale hlavním autorským tandemem pro mne byl vždy zejména Urban / Kub. V první fázi svého metalového počínání, tj. v 80. letech, bez internetu, jsem si tyhle dva chlapíky fyziognomicky dokonce pletl, myslel jsem, že Urban je Kub a Kub že je Urban. :-)

To už mne přešlo. Co mne nepřešlo, je historické sledování jejich autorských snah, přičemž v tomto směru lze zmínit přinejmenším dvě zajímavosti.  

V první řadě je historie Arakainu protknutá přesným uváděním autorů jednotlivých písní, výjimku tvoří pouze album S.O.S. (1996), kde je uvedeno souhrnně – HUDBA: KUB / MACH / URBAN, TEXTY: BRICHTA. (Ovšem již na následujícím albu to kluky zase přešlo, a vrátili se k osvědčenému konkrétnímu konceptu.) Nicméně i přes tuto souhrnnou informační skutečnost je Kubovi Wikipedií přisuzováno hudební autorství např. Hlasu krve.

Druhou zajímavostí je fakt, že zatímco v drtivé většině případů jsou Urban i Kub samostatnými, na sobě vzájemně nezávislými autory, v případě songu Karavana slibů z alba Apage Satanas (1998) je tomu právě naopak – hudebními spoluatory jsou J. Urban, Z. Kub.     

Geniální projekt Legendy

 V roce 1995 se Arakainu, a v jeho rámci logicky i Zdeňku Kubovi podaří totální majstrštyk: album cover verzí, v podstatě spíše EP než LP (necelých 30 minut), bourá žebříčky metalových prodejností, a sice v době, kdy už metal jednoznačně skomírá na úbytě: 30 000, dle některých zdrojů dokonce 50 000 prodaných nosičů! Naprosto unikátní projekt, kde není jediná slabá skladba, sice následně došel už bez Kuba i bez A svého pokračování pod velením AB (Legendy 2), nicméně pilot zůstal a zůstává zřejmě navždy nepřekonán: 

Kubův kontext erotiky

Další interesancí jest, že celá řada Kubových hudebností byla Brichtou otextována v erotickém kontextu – za všechno jmenujme Šeherezád, Ultraparoháč, Uhoněnej anebo Promiňte, slečno. Dokonalý vzorkovník od klasické heterosexuality přes porno a autoerotiku až po nechtěný homosex. No NeKubto!

Výjimkou je autoerotická Zase spíš v noci sama, jež je Machova. :-)

Mno, takže asi platí, co říká Kůsofka v Rockparádě – místo Ahoj – „A hoň!“

Zdeněk Kub jako textař

Po odchodu textařského monopolu jménem Aleš Brichta se kluci z A ujímají i tohoto řemesla. A začínají se dít věru zajímavé věci. Zpěváci? Kolář textuje hodně, Toužimský už tolik ne.

Z Kubovy produkce (hudba + text) jsou naprosto majestátní Černý koně z alba Warning!, to je prostě megapecka všech A-dob. Stejně tak je výraznej jeho Jesus Business, nezapomínaje ani na Chtěl bych ti říct či Písečnou samotu. Tahle deska byla prostě „jeho“.

Výrazný je samozřejmě též Napoleon, z prvního alba s Honzou Toužimským jménem Labyrint. Pikantní přitom je, že na téhle desce skladba s názvem Labyrint není, je tady pouze Bláznův labyrint od Urbana, zatímco song Labyrint právě od Kuba se nachází na starodávném Black Jacku. Inu, svět je pomotanej.

Ovšem vraťme se zpět k Napoleonovi. Kdo z nás si někdy po setkání s inteligentním šéfem nezpíval famózní slogan „Zvláštní zásady, stálý výhrady, sám si zasloužíš, ránu do brady / Narcis bezchybnej, pyšnej protivnej, tak tě vidí svět“…   No a na desku Kub složil ještě třeba vynikajícího Démona.

Stejně tak nutno zmínit hitovku Skrytou kameru z CD Restart anebo Nikdy se nevzdávej z „Homo Sapiens .. ?“. A tak dál a tak dál a tak dál… to bychom tady byli donekonečna.

A cobyžto bonus Vám nyní nabízíme výňatek z rozhovoru Zdeňka Kuba s Louisem pro věhlasný web Metalopolis, duben 2009 (po vydání CD Restart) – celý rozhovor zde: http://metalopolis.net/Articles/4614/ARAKAIN-Jsme-jesitny-chlapi!-(rozhovor-se-Zdenkem-Kubem)/

Zajímalo by mě, jak je to s texty ARAKAINu. Po odchodu Aleše Brichty jsem se setkal s nejedním kritickým názorem (ten můj nevyjímaje) na tuhle kapitolu produkce skupiny. Řešíte to nějak výrazněji (některé signály na „Labyrintu“ tomu napovídaly) nebo nad tím prostě mávnete rukou?

Nikdo z nás se nepovažuje za textaře, já tedy určitě ne, ale po odchodu Aleše to někdo dělat musel a Petr Kolář na to sám nestačil. Jsme vlastně textaři z nouze. K těm signálům bych podotkl, že určité tendence najímat externí textaře tu vznikají, ale já zastávám názor, že kapela, která si nedokáže sama napsat hudbu i texty, není kapela.

Vedlejší Kubovy projekty

Ačkoliv se Zdeněk Kub věnoval vždy ze všeho nejvíce Arakainu, natolik veliké osobnosti samozřejmě nemohly utéct ani vedlejší projekty, i když je pravda, že jich bylo pomálu.

Začátkem roku 1999 připravuje dvojice Urban/Kub s klávesistou Zdeňkem Vlčem Project KAIN (Popron Music) s několika hostujícími zpěváky (např. Dan Bárta, Radek Zíka, Marta Jandová či  pěvec Simon). A proto si teď můžeme pustit zcela famózní písničku Marty Jandové s názvem Zavřu oči (hudba: Kub, text: Jandová), to je fakt paráda: 

A aby těch Kubových „levobočků“ nebylo málo, tož tady máte hymnu fotbalového klubu Slavoj Skřivany, který hraje 1.B třídu mužů: složil Kub (hudba + text) a zpívá Toužim!

https://www.youtube.com/watch?v=cAWWJ6zqir4

Vox Populi, Vox Dei

Zdeňkovo rozhodnutí opustit Arakain nebylo pro některé zasvěcené aktem až natolik překvapivým, jelikož problémy prý doutnaly již déle. Lze jen spekulovat, nakolik je skupina „majetkem“ svýho taťky Jirky Urbana, lze diskutovat, jestli ta absolutní dokonalost, s níž se A prezentuje na pódiích, není vlastně svou sterilitou na škodu, neboť jak praví klasik, dokonalost je největší nuda na světě, a proto zanechme tezí a pojďme si vyslechnout sympatický komentář fanynky, mé kamarádky Cethy:

„Já Zdeňkovo rozhodnutí respektuji, nemá smysl za každou cenu udržovat něco, co už člověku nepřináší radost. I když je to taková kapela jako Arakain. 35 let je kus života a já mu za to jeho působení v kapele moc děkuji. Měla jsem možnost poznat ho i jako člověka a vím, že je moc fajn a že mi v Áčkách bude sakra chybět.“

Díky moc, Cethy!

Závěr. Aneb Co bude dál?

Kubovi už nikdo neodpáře nejgeniálnější úvod české metalové desky, a sice „jazzové bassové preludium “ v debutu Thrash The Trash, to zůstane navěky monumentem. Chilli zakončíme stylově, Zdeňku, Tobě Vše Dobré, a Vy Všichni - mějte se fajn!

Jo a promiňte prosím tu nepřesnost v titulku, je to samozřejmě Thrash The Trash, tedy nezničte thrash, ale zničte brak. Někteří lidi si to pletou, holt i v televizi. Lidi jsou lidi.

Jak praví první z komentů na YT: This is legendary, cheers from Bolívia. - - - Že by Che Guevara???

Co bude dál? Zdeněk Kub má v podstatě jenom 3 možnosti:

1. Na chvíli si dá od muziky pokoj (ale fakt jenom na chvíli, panč dýl to nevydrží)
2. Udělá si vlastní kapelu s názvem KUBula a KUBa KUBikula
3. K někomu (ne)slavnému se přidá

Těšme se, protože muzikant jménem Zdeněk Kub nás určitě nenechá chladnými, když celej život vaří takovou poctivou metalovou pohodu.

HOCHU, DĚKUJEM! 

Zdraví Dědek.