Seznam článků - Recenze
Recenze: POLY NOIR – K mýmu ohni nesedej /2024/ Smile Music Records
Album pozvolna plyne, s dostatkem času na klidné naslouchání se sklenkou whisky v ruce a doutníkem v koutku úst. Nemáte whisky ani doutník? Nevadí, jde to i bez nich.
Recenze: BROTHERS OF METAL – Fimbulvinter /2024/ AFM Records
Zdánlivá obyčejnost a nestavění se na odiv v první řadě, aby mě všichni viděli, slouží BROTHERS OF METAL zcela ku prospěchu.
Recenze: J: T C.O.R.P – Uf – oni /2027/ vlastní vydání
Jakkoliv může album budit dojem snahy zařadit se po boku mainstreamových tahounů, je to pouze letmý dojem. Tyhle úvahy končí se stylem produkce, dál si „Uf – oni“ kráčí vlastní cestou. Tuna instrumentálních přemetů a drobností, které se postupně derou na povrch, dělá z desky mnohem výživnější matroš, než jak vypadal po prvním přehrání.
Recenze: KHATANO – V okovech /2021/ vlastní vydání
Ostravští KHATANO jsou tou kapelou, o které zprvu nemáte ani potuchy, dostanete se k ní nečekaně a první setkání se pak podobá ráně z metru. Vy pak sedíte ne zemi, počítáte svatý a barevná kolečka, která se točí kolem vaší hlavy a snažíte si vzpomenout na své jméno a bydliště.
Recenze: SIX DEGREES OF SEPARATION – Never After /2024/ Nakladatelství Olomouc
Stylová neuchopitelnost je SIX DEGREES OF SEPARATION vlastní, tudíž pokoušet se je zařadit do nějaké z přehršle žánrových škatulek je eufemicky řečeno poněkud obtížné. Vysoce originální sloučenina nejrůznějších vlivů se opět projevuje jako vysoce tvárný a na emoce bohatý útvar, v maximální míře kapele poskytující volné ruce a tvůrčí prostor.
Recenze: MONASTERY DEAD – Ego Sum Dolor /2024/ Satanath Records
Nejenže se mi řídká srst po celém těle ježí stále, ale poměrně přehledně strukturované skladby mají nemalý potenciál udržet si napětí a vražedný šarm velmi dlouhou dobu.
Recenze: THY CATAFALQUE – XII: A gyönyörű álmok ezután jönnek /2024/ Season of Mist
Nemusím si lámat hlavu, proč je něco zrovna tak nebo onak, album vpluje do sluchových receptorů s lehkostí a hravostí génia, aby vzbudilo naléhavou potřebu ho vyslechnout znovu a pak ještě…a ještě.
Recenze: NIAKARA – Anunnaki /2024/ vlastní vydání
Neříkám tak ani tak, ale na má slova dojde…srandičky stranou, „Anunnaki“ nezní vůbec špatně.
Recenze: ORIGIN OF INFINITY – EP Exorcism /2024/ vlastní vydání
A pak že je deathcore šablonovitá nuda a prázdná instrumentální gymnastika. V řadě případů tomu tak nepochybně je, ovšem tohle tvrdit v případě „Exorcism“, musel bych si vypláchnout hubu Listerinem!