WARRIOR PATH – The Mad King /2021/ Symmetric Records
Svým eponymním debutem zpřed dvou let udělali řečtí válečníci WARRIO
R PATH solidní humbuk a především sami sobě nastavili velmi vysokou kvalitativní laťku. Nemám příliš v oblibě slovní obraty typu all star band a další výkřiky tohoto typu, složení kapely zdaleka ještě vynikající album nedělá. V případě WARRIOR PATH to naštěstí klaplo snad nejlépe, jak mohlo. Debutové album obsahovalo velmi silný matroš, jasně vycházející z heavy metalové tradice bratřící se se starým dobrým speed metalem za použití aktuálního power metalového koření. Málem cokoliv, co v Řecku šustne, když už v tom nemá přímo prsty, tak kolem prošel…kdo? Přeci Bob Katsionis. Je až neuvěřitelné, kolik toho tento chlapík šikovná stíhá, a především je nutné zdůraznit vysokou kvalitu všeho, do čeho se Bob pustí a WARRIOR PATH nejsou výjimkou, ovšem zde funguje jako součást teamu, kterým se obklopil kytarista Andreas Sinanoglou. V poměrně krátkém časovém sledu je venku další album „The Mad King“ a je mi jasné, že udržet úroveň debutu nebude jednoduchá záležitost. Krom toho došlo k výměně u mikrofonu, kdy za Yannise Papadopoulose přišel jeden z nejvýraznějších vokalistů dneška, Daniel Heiman. Úvodem nutno poznamenat, že „The Mad King“ získávají navrch heavy a power prvky, těch speed metalových ubylo a výraz kapely doznal ostřejších rysů. WARRIOIR PATH se nesnaží vstupovat do stejné řeky a točit se dokola jako ratlík za ocáskem. „The Mad King“ zní velmi nenuceně se zdánlivě samozřejmou lehkostí, nikde nic viditelně neskřípe a album nemá potíž zavrtat se do šedé kůry ve velmi krátkém čase. Nejedná se, a to zdůrazňuji, o žádnou moderní avantgardu ani progresi, jedná se o v základech starou vykopávku, klasický heavy metal oživený současným zvukem. O to více bych vyzdvihl množství energie a zápalu, které „The Mad King“ obsahuje, bez kterých by instrumentální a pěvecké výkony zůstaly pouze v půli cesty.
Na první pokus „The Mad King“ neobsahuje žádný výrazný hit, který nad zbytkem alba ční jako maják, kolekce deseti skladeb působí civilním až obyčejným dojmem, prostým exhibic s cílem upoutat pozornost, padni komu padni. Z druhé stran vzato, WARRIOR PATH takto exhibovat a vystavovat se na odiv prostě nemusí. Absence třeskuté hitovosti materiálu je bohatě vyvážena vyrovnanou kvalitou materiálu, která směrem k závěru alba nijak výrazně neklesá. „The Mad King“, a vlastně i album předchozí, žije vlastním životem a svébytnou atmosférou, což je věc ne zrovna samozřejmá a běžná. „The Mad King“ má potřebnou sílu přesvědčit posluchače o vlastním náhledu na klasický metal, o tom není pochyb. Jednu věc však částečně postrádám, a to více dravosti a silnější tah kupředu – album mi prostě pořád připadá příliš „hodné“. Tenhle aspekt mnozí naopak ocení, WARRIOR PATH takto zní opravdu svébytně, což je hodno slov chvály, ovšem silnější odpich a gradace skladeb by nebyly vůbec na škodu.
WARRIOR PATH v každém případě zdařile navázali na eponymní debut, posunuli se o krok dále vstříc vlastnímu originálnímu výrazu a neztratili nic z vlastní metalové elegance, která mě dokázala lapit už na prvním albu. „The Mad King“ za svým starším sourozencem rozhodně nezaostává, z důvodu výraznější „heavy“ tváře mě i silněji oslovuje. Teď už jen postavit výškový tábor a doufat, že na další pokus to bude totální absolutorium a zdolání vrcholu. To, že se tak nestalo již nyní, není důvod k protaženému obličeji, „The Mad King“ je velmi povedené album a kladu si otázku, jestli nemám pouze přehnaná očekávání a nároky. Možná ano.
Medyed
Komentáře