VZPOMÍNKY NA OCELOVÉ SRDCE

Na bedřichovickém náměstíčku se před zrekonstruovaným kulturákem pomalu shlukují fanoušci, kousek od kamionu s rebelským logem Citronu, jen pár metrů od nás, popochází Radim Pařízek a vyřizuje nějaký hovor. Úplně klidně, vyrovnaně, působí jako obyčejný člověk, jako jeden z těch, kdo přišli na koncert. Ale vždyť on vlastně přišel taky na koncert. :-) Koncert, který je jako vždy plný energie, burácí ocelovým srdcem, z pódia srší slovanská metalová síla, a na každý takový ROCK, ROCK, ROCK zůstávají navždy v očích plamínky jménem vzpomínky.

Výjimečnou, a dle mého subjektivního názoru bez nadsázky světovou kvalitu tohoto rocku jakoby chtěly podtrhnout i stylizované „kulisy“, které se nacházejí na zdejším náměstí, a sice typická červená telefonní budka nebo maketa double-deckeru na dětském hřišti - jako kdybychom byli až symbolicky v Británii, kolébce NWOBHM, jež samozřejmě ve své době zasáhla i Československo.

Revizor, Ocelové srdce, Rock, rock, rock, Vzpomínky, Zahradní slavnost, Radegast, Zase dál, Už couvám, Už zase mi scházíš, Uragán, Bláznivej sen, Bigbítový pánbů, Píseň ztracených… všechny tyto šlágry jsou přímými usvědčujícími důkazy nadčasové kvality.

Kdo by tohoto člověka neznal, možná by ho netipoval na metalového lídra, jenž na základech žánrově odlišné kapely vystavěl s energií sobě vlastní velikána, který vydal vůbec první heavy metalové album v tehdejším socialistickém Československu (hard rockový debut Tublatanky promine), prodal doma i jinde statisíce hudebních nosičů a jako jediný metalový soubor v historii vyhrál Zlatého slavíka; a ani v horších dobách nenechal Radim skupinu padnout, a krom úspěšného podnikání v rozhlasové a televizní sféře (s důrazem na masmediálně opomíjenou rockovou muziku) dokázal tuto svoji životní hudební lásku, Citron, vždy posunout k dalším velkým ohlasům.

Radim Pařízek bohužel neměl sedm životů, ráno se neprobudí a neřekne to slavné „Zase dál“. Jeho srdce už nezní ocelovým tónem, plamínky v očích navěky vyhasly. Můj smutek, plný vzpomínek, je ale též plný hrdosti: v metalové hudbě nám tento člověk zanechal obrovskou, onu pověstnou slovanskou sílu. Chraňme její odkaz.

Dědek.