V CHRÁMECH TĚLA? - V CHRÁMU PAVITRAMU!

Že má Robi Křupka struny někde mezi Nebem a Zemí, to už ví asi každej metalista. A mezi Nebem a Zemí je i nový klip tělesa Pavitram zovající se V chrámech těla.

Koncept je jasný, leč nikolivěk nudný. Řízně až do nebes pochodující kytara, nad tím majestátní vítězný oblouk linky Broni Mikulince a důrazně bijící hromy Přemka Sedláka. Fantastický zvuk nás dostává na přelom věků, když hodiny tikají za pět minut dvanáct.

Já su spokojenej, takhle se majʼ v 21. století dělat klipy – moderně a přitom s veškerou úctou k veškeré old school filosofii a hlavně muzice. Tihle staří pardáli dokazují, že to dokážou  - že dokážou natrhnout prdel za účelem té největší rozkoše, jaká může (nejenom) v hudbě panovat.

Trošku jsem se při prvním poslechu bál, jestli skladba „nezhasne“ po slokách, protože ty byly tak melodicky silné, že se daly jen stěží překonat. Ale daly, a obavy se rozplynuly: refrén je mohutný jak rozpaky doby a žhne ohništěm světa.

Řečeno slovní hříčkou, obrazy klipu jsou obvazy světa, který potřebuje ošetřit třeba právě takovýmto songem, drtícím všechny „Marshally“ a vše nedobré k tomu.   

Text je odpovídající filozofii kapely Pavitram i Křupkovu životnímu vyznání, přiznám se, že některé termíny si budu muset vygooglit (Garuda, Vrindávan), ale jako celek to na mne sálá onou jednou z největších veličin, již tu na světě máme – sálá to předobře dobrým dobrem alias dobrou muzikou.

Jeden z nejlepších, byť ne zcela doceněných kytaristů této země, stvořil hodně dobrý klip, kterej nám v těch těžkých dobách sraček zvěstuje aspoň špetku, tu ubohou a nemarnou špetku metalové naděje.

Hmm, pod tíhou hlavolamů říkám že jo.

Tady Dědek.

pavitramrock.weebly.com