V Brně zaburácel Debustrol a Melodka praskala ve švech!

V OBJETÍ THRASHE ... A NADĚJE

aneb

DEVIANTNÍ DEBUSTROL NA MELODCE

Report / Debustrol, support: Deviance / pátek 7. února 2020, po 20. hodině / Brno, Melodka 

Thrashový mejdlo na Melodce začalo už odpoledne v Indies, kde jsem si kupoval lupeňa právě na tohle thrashový mejdlo na Melodce. Jen tak mimochodem se ptám, kolik se asi prodalo lístků. Maník jen uznale pokýval hlavou a pronesl památné slovo: „Hódně.“

Inu, hodně hodno Debustrolu, a bylo to tak, byly hody: Nedalo se projít, nedalo se prolízt, nedalo se podlízt (to naštěstí), nedalo se proskočit, dalo se jen hrozit. Totální masakr, stálo se i v předsálí... na Melodku jsem si donesl kila neškvařenýho sádla (viz můj břuch), a Debustrol mi ho vyškvařil v tak šťavnatý kousky, že jsem z toho byl až - na škvarek. 

Dvě dvoukopákové bicí soupravy nad sebou, působily jako majestátní horské ledopády, který se tak blejskaly, až jsem je musel taky blejsknout. Nejenomže je to pěkné na pohled, ale je to i praktické, poněvadž každý bubeník má své přesné rozestavení šlapáků, přechodů, činelů a dalších sraček.  

Ta první, nižší souprava patřila klukům z brněnských thrash (heavy-thrash) metalových DEVIANCE. A to byste nevěřili, co se člověk nedozví, vlastně dozví: třebaže jsem se domníval, že můj první kontakt s touhle skvadrou byl plakát na fesťák v Pohořelicích 2019, kluci sami mne vyvedli z omylu: už jsem o nich psal. No jo, právě jsem si to ověřil, je to tak, report jak (zlatou nití) vyšitej, ha ha. Kdo by se chtěl přesvědčit, že tady na dálku s kapelou nekecáme, může zde.

Tihleti od pohledu krásní úchyláci, psychopati, sociopati, pedofilové, gerontofilové, necrofilové, sadisti, necrosadisti, fetišisti, necrofetišiti, onanisti, necroonanisti, slayeři, necroslayeři, no prostě Devianti, přivezli na Melodku nejen Novej song (brutus název!), červenej praporek za prdelí (holt nebezpečný náklad), ale hlavně svoje DEMO N.1, což je krásná slovní hříčka – DEMON, přičemž sympatické bylo, že příspěvek na zakoupení byl dobrovolný. Tož vsunul jsem postupně celkem čtyřikrát (kolik je členů kapely? – né, po jednotlivých mincích, aby nedošlo k omylu). 

Jestli song Rain Dance stvořil Jekyll nebo Hyde, to bohužel přesně nevím, ale když teď poslouchám jejich CD, vytanulo mi na mysli okamžitě jedno jediné: nádherná stratosféra Arakainu 80. let. Zatímco na živém koncertě samotném jsem měl dobrý pocit z dobré rytmiky, ale horší z absence výraznější melodiky, teď už se celá kompozice patřičně rozvinula. Je tam šťáva, je tam drajv, tohle mne opravdu baví (JEŠTĚ odstranit tu angličtinu a bude to – JEŠTĚ lepší! Kurwa, děcka, proč asi Debustrol zpívá česky, he?).  

A je to tady. 

„Baráky utrpení – Úkol zní: Vyhlazení!“ Komplet prvních 4 řadovek (čímžto logicky nepočítaje mimo-řádné EP Protest Live!) vyšel nedávno v luxusním krvavým balením, a krom třetí desky se vlastně na Melodce hrály všechny titulky: Neuropatolog, Svět co zatočí s tebou  a již zmíněné Vyhlazení. A aby těch titulek neblilo málo, tak třeba taky Vyznání smrti, ta basová figura se prostě nedá zapomenout! Tů-du-dů-du-du-du-dů...

Thrash metalová jiskra skákala jak divá (a pak že se prý nedalo proskočit ;-), do narvanýho hlediště sršely pomyslné ohně hněvu, když kolem tebe prošel kořeň s pyramidama, tak ti málem roztrhl ksicht, z jeviště sálaly plameny zloby a hlavně Protést! Jo a taky Antikrist, abych na peklo nezapomněl. No tak ten skončil umučenej. Pardon, duše Umučená. Že by proboha či prosatana v Yugoslavii? 

Jojojo, co se týče návštěvnosti, byl to skvělý odraz (a odvaz) zatím poslední geniální desky Válka, těch 666 (pardon, 7) let čekání se vyplatilo, Debustrol vypustil totální megaprdu, a tu bych teď teda poslal těm Slayer, třeba si to rozmyslí, ha ha. No, a bez ohledu na zabijáky, na Melodce bylo prostě plno! 

Nasrat vám všem nebo Zakuklenci proudili Melodkou jako krev v žilách i tepnách, nemytý prdele tančily v koupelnách a vanách plných thrashe, zpocený ksichty řvaly pomyslné „Ještě!“ a všichni tušili, že Krvavá práce je otázka krátkýho okamžiku. Jsem jenom vrah! 

Velikým, vskutku velikým překvapením pro mne byly Oběti strachu a beznaděje, které jsem snad naživo nikdy neslyšel nebo prostě nevím, nicméně ohlasy fans po koncertě zněly podobně. Symptomatická porevoluční skladba z pera redaktora Petra Korála, která vyšla jak známo na debutu, je temná jako doba, již popisuje, mrazivě valivá, dunící, a říká všem hajzlům „Běž do prdele!“, ehm čímžto jsem plynule přešel v Příchod zla. 

Ano, Melodka je takové krásné údolí, plné ptačích a jiných podobně lyrických zpěvů, cvrlikání rána, zajíc či srnka vedle tebe, travička zelená, údolí radosti a slasti – kdesi uprostřed Údolí Hádu! 

Sound výborně třeskutej, návštěva total, pod pódiem obrovský pogo, kapela jako zamlada, Kolinss na Hrad! Děcka, to bylo fakt peklo, proto jsou fotky Debustrolu jenom z jedné strany. Jasně, nejsou to fotky do bookletu, ale jsou to fotky do paměti. Do tý nádherný  zkurwený thrashový paměti. 

Á propos, nebojte, v titulku nemám pravoPISSnou chybu, jenom jsem se pokusil parafrázovat slovo „oběti“ do tvaru „objetí“, v němž jsme celý večer byli. A proč ona naděje? Protože Kolinss a celý Debustrol je dneska letitým symbolem obrovský naděje pro všechny thrashový mlaďochy, že když se pořádně userete, tak to vůbec nebude na prd!  Maximálně to bude krapet DEVIANTNÍ...

Jo a abych nezapomněl. Kolinssi, kvůli tomu Vašemu zkurwenýmu massakru jsem někde v davu ztratil zálohovanej kelímek za půl sta, takže čekej fakturu k proplacení, dík. 

DÍK!!!

Text + foto Dědek.

Fotogalerie

Zobrazit celou galerii