„UKONČETE VÝSTUP A NÁSTUP, DVEŘE SE ZAVÍRAJÍ!“ aneb TATO STANICE: ALBAND
Report / Alband / čtvrtek 30. března 2023, od 20.30 hodin / Brno, Metro Music bar
„Ukončete výstup a nástup, 
dveře se zavírají!“ – A jedéééém!
Oproti tomu pražskému má BRNĚNSKÉ METRO jednu zásadní výhodu – když chcete, doveze Vás klidně i na Měsíc … anebo Mars. Dnes už v podstatě albandovská klasika z nového EP rozjela soupravu na trase A (A jako Alband) a nemínila se jen tak honem zastavit.
A tahleta další zastávka, již Vám nyní předestřu, má svoje věru delší dějiny. Pokud se nepletu, tak svoji premiéru měla kdysi před X lety v brněnském hudebním klubu Bigbít, kde ač mi Libor Machata převelice trpělivě vysvětloval název skladby, stejně jsem ho popletl a napsal Bílý noci (nicméně tehdy bych do Leningradu, pardon, Petrohradu klidně zajel). Pravda, po skončení tehdejší produkce se pro leckoho název proměnil na Blili v noci, ovšem jak všichni dobře víte, i v brněnském Metru ve čtvrtek Byly noci, a z Venušiných pahorků šel strach (tož tomu naprosto rozumím, já už bych dneska s tím svým břichem leckterej kopec taky nedal :-).
Hmmm, a věřte, že v Metru se děly věci … panč ten DEN to nebyla jediná „NOC“.
Knajpa u Indiána je výborná i bez Indiána, pakliže ovšem nemáte tak vyvinutou představivost, že se Vám tím Indiánem stane samotný Jaroslav Albert Kronek, panč to je Indián jak vyšitej (viz též jeho divoké mládí v Zastávce). Kdyby se točilo seriózní filmové pokračování mayovek, tak po Pierru Briceovi vidím jediného kandidáta: Jardu Alberta Kronka. Myslím, že i v těch svých „osmdesáti“ by to vystřihl jak tenkrát na Západě! :-)
Jak známo, po letech to chlapcům na pódiu opět stojí (o „mladičkém“ Víťovi vůbec nepochybuji, třebaže za tu baterii tak úplně přesně nevidím :-), stejně jako je nutno zmínit personální změnu v podobě náhrady Mirka Horňáka brněnským kytarovým všeumělem Michalem Pospíšilem alias Mike Poss, který ta sóla hraje přeci jen jinak, ale to je prostě vývoj dějin, trasa metra a tak dál.
Nemohu psát o všech skladbách Albandu, ale zastavím se u zajímavé novinky Kalimba. Prdlajs věřte, že to je africký hudební nástroj, to je jenom jakási Liborova kamufláž, já Vám zde předestřu skutečnou realitu (mimochodem, všimněte si nápadné podobnosti slovního základu pojmu Kalimba s názvem debutové desky Albandu Kalibrace smyslů):
To byl takhle Libor zase jednou pařit na Stojance, „Bláhový“ domněním, že tak dojde štěstí. No a tak kalibroval a kalibroval, až KALící LIMA (umělecká zkratka LIbora MAchaty) do LIMBU upadla, a odtud vznikla KALIMBA. - Takže žádná Afrika, žádný černošky, normální Bláhovka a jedem metrem dál!
No Večírek to byl fakt slušnej. Bonham sice nedorazil, ale dorazilo dost solidních lidiček, kteří i ve čtvrtek chtěli zažít pořádnej Let let brněnským metrem. Vyprodáno sice nebylo, ovšem zaplněno bylo slušně a atmosféra skvělá. Přítomní lidičkové tancovali a tleskali „jak ta zvěř“, což ve mně nemohlo evokovat nic jiného než název slavné opojné knihy My děti ze stanice ZOO.
Závěrka z druhé cirkulárky (asociace: kotouček) Jednou se vrátím symbolizovala samotný princip metra ten, že každá souprava, která jede jednou na sever, se posléze zase vrátí na jih. Mimochodem, když symbolicky zmiňuji onu cirkulárku, musím zmínit i její zvuk: pro moje osobní ušiska parádní, parádní, parádní, zejména musím pochválit zvuk Víťova virblu, ale i celkově: byl to moc milý sound.
Ovšem jak klasicky pravil můj kolega, stejně to vždycky uvařejʼ na těch čtyřech peckách: Absolutní sólo, Fernetový oči, Blízko nás a Exploze, z nichž tato poslední nebyla napsaná ani na playlistu. Ano, v Brně se hrála i Exploze, lidově nazývaná též Exploze snů, což ve mně evokuje myšlenku, která mne za ta léta s hudbou Kernu a Kronka vlastně ještě nenapadla…
Kdysi kdesi v nějakém pořadu položil Davidu Kollerovi redaktor otázku ve smyslu, jestli ví, jaké je nejčastější slovo v písních Lucie? A prý že „můžeš“.
Mne napadlo, že nejčastější slovo v písních pěných Jardou Kronkem je asi „NOC“. Jen tak namátkou – Již zmíněné Byly noci, „Když vládne noc“, „Dlouhá noc je před tebou“, o Lovcích žen ani nemluvě…
Dál už nehledám, jen si jedu svou trasu metra až na konečnou a nepočítám, kolik se tou krásnou noční cestou ozvalo hlášení: Paperback – Potkal jsem tě u jezera Como - Fénixové – Trofeje – Byl tady Virgil - Zbude ze mě půl …
Zbylo ze mě všechno. „Ukončete výstup a nástup, dveře se zavírají!“
Text + foto Dědek.
Komentáře