„TY VOLE, PROFESORE…!“ aneb SVOBODU? OVŠEM. A VŠEM!
Recenze / Skupina Panthenol / EP Svobodu všem (5 skladeb) / Stopáž: cca 20 minut / Datum vydání: 27. května 2021 / Vlastní náklad
Název čerstvého EP tišnovské rock-punkové skupiny
Panthenol svou úderností evokuje jedno z nejslavnějších alb Metalliky „…and justice for all“, což není tak úplně od věci, neboť ve svých dřevních dobách počátku 90. let páni kluci dřeli taky thrash metal. Nové EP sice vyznívá převážně a vážně punkově (což patřičně ilustrují i trika členů s logy velikánů jako Bad Religion nebo Ramones), nicméně v rámci svého subjektivního pocitu musím přinejmenším připustit, že některé herní postupy a přístupy by se neztratily ani ve zmíněném thrashi. Tak řízná totiž deska je.
Hmm, digipack s pouty a tetovačkou Forever? Proč ne. Svobodu všem (á la Panthenol)? Spravedlnost všem (á la Metallica)? Svoboda a spravedlnost jsou samozřejmě párové pojmy, protože v nesvobodné zemi se spravedlnosti zpravidla nedočkáte; což ovšem ještě neznamená, že se jí dočkáte v té svobodné. A otázka zní, zdali lze o zemi, v níž se nedočkáte spravedlnosti, vůbec hovořit jako o svobodné (což vůbec nehovořím o České republice).
Například Aleš Brichta sice zpívá, že Spravedlnost bývá slepá, ovšem její tradičně zobrazované zavázané oči nemají symbolizovat slepotu, ale nestrannost. I přesto mají úplně všichni 4 členové kapely na fotce slepecké (pardon, sluneční) brýle, jako kdyby ten náš aktuální svět prostě viděli černě. No jo, logiku to má, panč pankerům v brýlích růžových by punk asi nikdo nevěřil. :-) A o víře - a o svobodě - je tenhle (životní) styl především.
O víře? Ejhle, hnedle úvodní song se zove Slepá víra, tak poď! Anižto bych to tušil, už před poslechem jsem ji slovní hříčkou překřtil na název Lepá díra, což tedy tak trochu odpovídá i textu, až by se máchovskou parafrází chtělo říct: „Adame! Evo! Bože…!“ A jestliže pak člověka pověstně a krásně mrazí při věru zpěvném sloganu „My nebudem součástí stáda / nechte nás žít“, jen si tak pro sebe říká, jestli se jedná o důsledek koronakrize anebo je to víc než nadčasové. No, holt jde prostě o systém, což Panthenol moc dobře ví, a vydatně to řve do světa.
Před vydáním EP jsme znali skladby Bez boje a O nás. Jedna lepší jak druhá. Tak nejdřív tu jednu: Začíná slovy „Kdo vám právo dal / kdo pro vás hlasoval“, aby vás následně úplně odrovnal brutálně elektrizující, staccatový kytarový riff „Nemáte nikdy dost / nenávist a hamižnost“. Kluci, říkáte „Chceme žít bez boje / svobodu milujem“? Tak to jo – pod tuhle „petici“ přidávám svůj škrábanec.
A teď tu druhou. Co je jasné, že s písničkou „O nás“ kluci – na rozdíl od Tublatanky – Zlatý Triangel nevyhrají, z jednoho prostého důvodu, že tahle televizní soutěž už neexistuje. Ale jak vstupní basa (dobře koketující s dobovou Horváthovou), tak následné „hospody“ jasně dokumentují, že tahle pecka je prostě - O nás. O nás všech. I když je fakt, že významově tenhle text u hospod jen začíná. „Uteklo spoustu let, uteklo spoustu vody, a v tom proudu řek / přibyly nám ňáký roky“…. Radost může mít i slavný propagátor hantecu Honza Hlaváček, na nějž mám s dovolením kontrolní řečnickou otázku: „Jestlipak víš, jak se v hantecu řekne Tišnov?“ – „Včera to byl Tigál / dnes pijeme v Brně!“
Ovšem asi největším „špekem“ (a to z hlediska textu zcela doslova!) je závěrečná Marie Terezie, která je hravá nejen hudebně. Takřka geniální slovní hříčka o tom, že tahle „holka“ nebyla jedna, ale že byly vlastně dvě, které ovšem vynikaly trochu odlišnou školskou aktivitou než věhlasná panovnice. Na koncertech uvidíme, zdali se jasné hitové ambice naplní, song se každopádně evidentně líbí i Profesorovi :-)
V rámci týhle recenze tady zazněla velká jména napříč žánry jako Bad Religion, Ramones, Aleš Brichta, Tublatanka. Z Panthenolu čiší taková chuť hrát - a nehrát přitom druhý housle (pozn.: housle v sestavě zatím opravdu nemají) - že je jen otázkou času a štěstí, kdy se bude právoplatně řadit mezi ně. V tuto chvíli je jasné aspoň jedno: že o Panthenolu ještě uslyšíme. O Panthenolu? – PANTHENOL ještě uslyšíme! Při vší úctě ke dvěma předchozím kotoučkům se totiž dle mého subjektivního soudu jedná o kolečko s největší náloží.
Koneckonců to, že je skupina Panthenol v rámci svého žánru slušná hudební třída, byť se o ní ZATÍM ještě tolik neví, to si vlastně tihle šikovní „junáci“ – řečeno samozřejmě s potřebnou porcí parafráze - zapěli v písni „Nepodlehni“ sami:
„Letíme spolu / letíme první třídou / než nám na to / než nám na to přijdou.“
Zdraví Dědek.
Komentáře