Rozhovor s novou bubenicí babské kapely Loretta Soňou Formanovou!

LORETTA? 
„NEMĚLA JSEM ANI PÁRU, ŽE EXISTUJÍ! 
...TO VÍŠ, VE DVOU LETECH ČLOVĚK METALU PŘÍLIŠ NEFANDÍ!“

Před časem se vrátila ze...Singapuru. Miluje starý klasiky. Chodí cvičit a tančí. Ale neumí chodit včas. Občas má nějakej ten „prase den“ (viz dále, aby nedošlo k omylu). A má padesát centimetrů a sto šedesát kilo; néé, pardón, přesně naopak! :-)

„Vždycky jedu nadoraz a do všeho skáču po hlavě“, říká v rozhovoru pro náš web Soňa Formanová, nová bubenice brněnské LORETTY, kterážto kapela právě natočila své druhé CD s názvem Návrat, a po koncertě v Praze 6. prosince jej v rámci Brna pokřtila ve středu 13. prosince 2017 na Melodce, za účasti Penzistoru a taky úplně nové skupiny Mirka Horňáka (Alband, The Past, ex-Kern, ex-Titanic) Mylions.

Následující rozhovor prosím berte jako tu nejlepší pobídku třeba k poslechu zmíněného kotoučku, zdar jehož prodejnosti jest upřímně podporován rovněž naším webem Metal-Line. (Poznámka: rozhovor byl realizován před vydáním i křtem CD, v tomto kontextu tudíž prosím vnímejte jeho časové souvislosti, děkujeme.) 

Vážení přátelé, Ing. arch. Soňa Formanová je Vaše! 

(Jo a děcka bacha, je to Mistryně Evropy! Hádejte v čem…)

Ahoj, Lorettko Soňo. Musím říct, že vedle ostřílených rockerek působíš trochu jako kdybys byla ještě pod zákonem. Prozraď mi prosím, kolik let Ti zbývalo do narození, když vyšla debutová deska Loretty?   

Ahoj ahoj! Hned se mi vybavila Tvá otázka při našem prvním setkání, zda už mi bylo osmnáct. Možná tak na Tebe nepůsobím, ale když vyšla loretťácká debutovka, já už tahala kačera. Janču (baskytaristka Loretty Jana Staňková – pozn. red.) jsem tehdy znala jako kámoščinu hodně mladou mámu.

A logicky navazující dotaz: v kolika letech a při jaké příležitosti jsi poprvé uslyšela nějakou písničku Loretty a kterou? Jsi mladá, takže si zkrátka musíš vzpomenout, žádné výmluvy nepřijímám!

O Lorettě jsem poprvé slyšela až v létě 2015, když přišel její comeback a holky představily Janču na postu basačky. Tehdy jsem si z vlastní zvědavosti pustila pár nejznámějších fláků na „jůtubíčku“ a říkala si, že tahle kapela je něco, co by mě fakt bavilo hrát. Loni na podzim jsem si šla holky poslechnout do Vagonu, aniž by kdokoliv z nás tušil, že za pár měsíců nastoupím jako druhá bubenice. No a předtím? To jsem neměla ani páru, že existují. To víš, ve dvou letech člověk metalu příliš nefandí :)

Na jaké muzice – bez ohledu na Lorettu – jsi vyrostla, v jakém hudebním prostředí, a co je Tvými největšími hudebními láskami, při nichž se Ti rosí oči?

Když pominu právě porevoluční dobu a mou tehdy oblíbenou Dádu (a né, nemyslím tím naši zpěvačku Dariu :), tak díky rodičům jsem vyrostla na Queenech, E.L.O.,  Scorpionech či Michaelu Jacksonovi. Jako těžce hyperaktivní a hudebně celkem nadaný dítě jsem v lidušce vychodila několik hudebních nástrojů a díky tomu mám blízko k různým žánrům, k jazzu, rocku, rock´n´rollu, blues, metalu i funky, záleží spíš, na co je zrovna chuť. Miluju starý klasiky, jako právě Queen, Kiss, Led Zeppelin, Pink Floyd, Sweet, Whitesnake, ráda si poslechnu třeba Soundgarden, Pearl Jam či Mr. Big. Skvělý jsou Living Colour, Macy Gray, ujíždím na Toto. Taky Guano Apes nebo Faith No More. A dál a dál. Některý songy jsou pro mě strašně silný a dostávají mě pořád dokola, ale veřejně to říkat nemůžu, měli byste na mě silnou páku! :)

Působíš jako výrazný studijní typ, asi to dělají ony výrazné brýle, ale myslím, že i Tvé kognitivně vrtošivé oči. Tak nám prosím prozraď, co děláš krom toho, že drtíš metalové blány?

Brejle ke mně tak nějak patří odmalička, bez nich to ani nejsem já. Někdy mám pocit, že bych se měla rozdvojit, jinak nemůžu vše, co chci, stihnout! Tou největší vášní se živím, jsem architekt. Titul jsem získala loni na pražským ČVUT a v rámci praxe v Praze se dost věnuju památkám.  Hraju ještě v jedný kapele v Třebíči, chodím cvičit a tančím. Zbytek času věnuju projektům a příležitostem, který přicházej. Jednou třeba pomáhám pořádat kongres, jindy zase točím propagační video nebo dělám grafický materiály na svatbu. Dost se bojím stereotypu, takže vyhledávám různorodý aktivity a variabilní prostředí i lidi. To mě hodně obohacuje a ty zkušenosti mě posouvají dál. Jen Ti nejbližší mi pořád říkají, že mě to jednou zabije. Vždycky totiž jedu na doraz.

Ale, Ty tančíš? Zajímalo by mne, co přesně.

Od "pradávna" (ano, v mým věku to zní možná ještě vtipně :)) tančím latinsko - americký tance, dostala jsem se i ke standardu, ale pouze na amatérské úrovni. Během střední jsem dokonce měla vlastní taneční klub v Třebíči, kterej se věnoval hlavně vystoupením po plesech a různých akcích. Málokdo o mě ví, že jsem byla i zarytou mažoretkou, dokonce se můžu chvástat titulem Mistryně Evropy z roku 2001 :) a v tom mám vlastně velkou výhodu oproti ostatním bubeníkům. Ti se naučej hrát a pak se snaží točit paličkama, vyhazovat je do vzduchu a hru oživit nějakým tím trikem ... Já, když přišla poprvé na hodinu bicích, uměla jsem zahrát úplný houby, ale ty tríčky a točení paličkama jsem už měla v malíku!

A v neposlední řadě jsem byla taky baletkou, ale - to bylo snad ještě v třetihorách! Nyní opravdu jen ta latina a rekreačně. Jive, samba, rhumba ... 

Na první pohled můžeš působit, že jsi takový ten křehký vegan či raw style. Nicméně se domnívám, že ve skutečnosti jsi pravý opak, že máš ráda dobře ugrilovanej stejk – a samozřejmě nejen hudební. Navíc pakliže se nepletu, tak v Šitbořicích na Albandu jsi pojídala cosi moc zdravého, že by snad místní hamburger... nebo se mýlím?!?

Jídlo miluju a snažím se u něj hodně přemejšlet. Vařím ze základních a kvalitních surovin a vyhejbám se polotovarům, dochucovadlům a cukru. Když pak jí člověk pravidelně a bohatě, má spoustu energie a nemusí řešit kila navíc. Jsem velkej milovník masa, ale mám problém se současným systémem velkochovů a masokombinátů. Takže si vozím maso, ale i vajíčka a další věci z domácích zdrojů. A do veganských restaurací chodím ráda, umí skvěle vařit a ty chutě jsou strašně bohatý a rozmanitý. Nějakej ten „prase den“ samozřejmě občas mám, pak se hned ale zase vrátím k tomu, o čem jsem přesvědčená, že dělá mýmu tělu dobře.  

Myslím, že bys díky svým „bubenickým vnadám“ mohla klidně či neklidně bubnovat i v „normální“ chlapské metalové skvadře. Co a proč Tě tedy přivedlo právě do Loretty?

Tahle příležitost prostě najednou přišla. Nikdy jsem babskou kapelu nevyhledávala, naopak - už v patnácti jsem hrdě prohlašovala, že se chci za bicíma vyrovnat chlapům. A ani mých sto šedesát centimetrů a padesát kilo nikdy nebylo překážkou, spíše jistou výhodou. Po dvanácti letech, strávených mezi rockerama, mi nabídka od Loretty připadala jako novej vítr do plachet. Kdo mě zná, ví, že do všeho skáču po hlavě, a tak tomu bylo i tady.

Tak, a nyní se už úplně odosobníme, a přejdeme k nadnárodním zájmům: vždycky mne fascinuje, jak se v televizi, divadle, hudbě, sportu říká, že se tady hlavně sešla dobrá parta. Inu tedy, jaká parta se aktuálně sešla v Lorettě?

Když se na pódiu mrknu před sebe, vidím tři krásný, výrazný, charakteristický baby. I na fanoušcích je to znát - jeden hltá Dariu a její neskutečnej drive, druhýho dostává Múzin odzbrojující úsměv, třetí pak nemůže spustit oči z naší sexy Janiny. To vnímám jako obrovskou sílu Loretty, kdy individuality tvoří plnej charakteristickej celek. No a mimo stage? Ač každá jiná, nedáme na sebe dopustit. Jsme parta, co věří ve stejnou věc, podporuje se a je k sobě někdy upřímnější než kdejakej chlap. A to prostě funguje.  A víš, co je úplně nejlepší? Neumím chodit včas a tady mi to nikdo nevyčítá, protože jsme v tomhle všechny úplně stejný.

Nevyhnu se ani ožehavějším otázkám. Na ofiko webu Vaší kapely je řečeno, že hraje takřka v původním složení. To už ovšem neplatí, podpořeno i Tvým příchodem... ...je to vlastně otázka bez otazníku.

Loretta má v současnosti zdvojenou rytmickou sekci - dvě basistky a dvě bubenice. Takže „téměř  v původním složení“ stále platí. Jenom se rozrůstáme, posledním přírůstkem jsem já! … pak ještě dvě nový kytaristky …  a to budou teprve vokály! :)

A propos, změna na postu bubenice byla provázena mnoha zákulisními informacemi, mne by zajímal Tvůj pohled. Jak se za baterii nastupuje po Monice Pellové?

Tak to toho možná víš víc než my všechny Loretty dohromady! :) Na jaře jsem do kapely nastoupila na výslovné přání Moniky kvůli jejímu časovému vytížení. To víš, v dnešní babišovské době se všechny snažíme uživit, jak se dá, a muzikou to jde jen těžko.  Nasedla jsem do fantasticky rozjetýho vlaku, takže nebyl moc čas se rozkoukávat! Všechny songy hraju tak trochu po svým. Člověk musí hrát přirozeně podle vlastního citu a nenapodobovat, jinak je to strojený a nesedí to na zadku. Moňa je pěknej řezník! Já nemám v úderech takovou páru, ale jsem zase spíš na takový ty krávovinky a feelingy okolo.

Loretta točí své druhé řadově album, jak to probíhá a jakej nejlepší fór jste ve studiu zažily (zažili)? Chilližto tak nějak mezi řádky se Tě ptám doslova na nejlepší historku z natáčení.

Album se dotočilo před týdnem a dost jsme se u toho nachlámali i natrápili. Technika nám moc nepřála, ale všechno se to obešlo bez ztráty vůle, tinnitu a bez zešílení zvukaře, i když měl někdy v tom babským štěbetání co dělat! V úvodní písni má prsty Dariin a Múzin kamarád, herec Jirka Dvořák. V songu Nezařaditelnej si dokonce stoupnul za mikrofon, o čemž do poslední chvíle neměl ani tušení. Dovezl ho tam další jejich kámoš. Sotva vstoupil a potřásli jsme si pravicí, už ho Daria hnala k mikrofonu. Řekla mu svou představu, ale on, jak to nahrával ještě celej vykulenej, jí tam řekl něco úplně jinýho, což zase dostalo Dariu. A bylo to tak dobrý a přirozený, že to tam zůstalo.

Kotouček bude výhradně vlastní tvorba, anebo přidáte i nějaký peprný cover či vzpomínku na svou minulost? Třeba „Pták Ohnivák“ by určitě rozohnil nejednoho dravce, který přemýšlí, kdepak on vlastně hnízdo má...

Album se jmenuje Návrat a je rozhodně žánrově pestřejší než první „elpíčko“. Kapela za ty roky hudebně vyzrála, jdeme s dobou, což se samozřejmě projevilo i v nové tvorbě, je v tom větší nadhled a zkušenosti. A to je skvělý. Pár skladeb Lorettě věnovali kamarádi, některé napsal Mirek Horňák a Emil Kopřiva, zbytek holky zvládly samy. Minulost pak prezentujou písně Metalová holka a Návyk na šílenství, jsou ale udělaný v nový aranži.

Weby hlásají, že CD „Návrat“ by mělo být pokřtěno ve středu 6.12. v Praze v klubu Vagon a další středu 13. prosince 2017 na brněnské Melodce. To bude asi velká sláva. Prozraď prosím, co se všechno bude dít a jaké chystáte překvapení? Zaslechl jsem cosi i o premiéře zbrusu nové bigbítové skupiny Mirka Horňáka, zvané Mylions ...   

No, já zírám, jak jsi informovanej! Mylions jsou následkem velkýho Mirkova stesku po bigbítu :). Je to v počátku, snad to borci stihnou a my si je na křtu poslechneme. To je dobrej tip na další rozhovor! Jistý je, že to s námi na pódiu rozjedou ještě přerovští Penzistors v čele s Jirkou Štěpánkem, kteří  budou křít také, a to svoje  dvojCD Best of  - Než natáhnem brka. Takže oba koncerty „Vánoce s Lorettou“ budou vlastně takovej megakřest. Kmotry CD ještě řešíme, ale už teď vím, že to bude veliký. V Praze ve Vagonu nám to poleje mimo jiné i samotnej Jirka Dvořák.

O koncerty teď asi nemáte nouzi, když se o Vás stará zkušený manažer Jirka Regent. Dotaz je tudíž nasnadě – co chystáte do budoucna, zejména pro příští rok 2018? A neříkej mi prosím, že je to otázka spíš pro něho... ;-)

Příští rok bude pro Lorettu hodně nabitej, ještě  je v jednání křest CD na Ostravsku, nějaký rockový plesy, hraní po klubech a v létě hromada fesťáků a motorkářskejch akcí. Na podzim slovenský turné s kapelou Bastard „Kráska a zvíře“, jednáme o společný šňůře s Angličany Skandal, se kterýma už letos Loretta hrála v Brně, a zaslechla jsem, že náš manager plánuje japonský turné s Japonkama Bridear  - s těmi Loretta už hrála loni. Větší akce na jaře – tradiční Babskej Rockfest – „MDŽ aneb ženy ženám“ proběhne ve Vagonu, jak jinak než 8.3. na MDŽ. A na konci dubna v pražské Modré vopici budeme  jedny z headlinerů Moravia Music Expo.

Závěr rozhovoru je tady, a já si dovolím jedno možná krapet nečekané optání: co jsi dělala těsně před tím, než jsi začala psát odpovědi na tyhlencty moje protivné tázací věty?

Krásně ses trefil! Zrovna se válím u střešního bezokrajovýho bazénu  mezi mrakodrapama ve výšce asi 150 m nad zemí. Jsem totiž v Singapuru, kde si plním jeden ze svejch architektonickejch must-see. Je to tu fantastický. A myslím, že takhle fantastickej bude i n(N)ávrat.

Soni, děkuji Ti za Tvůj čas a přeji krásnou dovolenou.

Dědek z METAL-LINE.