Dnes vám přinášíme rozhovor s baskytaristou tělesa Kronek a spol. (a samozřejmě taky Kernu) Liborem Machatou. Za poskytnutí tohoto rozhovoru velmi děkujeme nejen panu Machatovi, ale též naší externí spolupracovnici Cethy, která kladla otázky a bez níž by tento zajímavý rozhovor nikdy nevznikl.


Libore, jak ty se díváš na ukončení činnosti Kernu? Pan Kronek svůj názor zveřejnil v některých médiích, zajímal by nás ten tvůj.

Pan Kronek, jak hezky říkáte pravověrnému rockerovi, měl, jako lídr, tu možnost médiím svůj názor říct a upřímně řečeno, moc to jemu, ani celému Kernu, nezávidím. Zeptejte se kteréhokoliv člena jakékoliv kapely na důvody a pocity při rozchodu a nabudete dojmu, že mluvíte o pěti různých kapelách. Když se před vás postaví novinář s mikrofonem a s velkým očekáváním vám položí jakoukoliv otázku, na niž neexistuje jednoznačná odpověď, řeknete pouze to, co vás momentálně pálí, a buďte ujištěni, že v médiích se objeví jen určitá bulvární esence. V dnešní době, kdy nejde ani tak o fakta, jako o to mít údernější titulek, je to téměř přirozenost. My nejsme politici a nemáme své mluvčí, jsme rockoví muzikanti, kteří pod rádoby tvrdou slupkou schovávají své slabůstky, viny, strachy a křivdy. Když se hraje a kapela jede, vše z toho se rozplyne v hudbě. Rozdáš se, jsi pozitivní a odměnou ti je vzájemné propojení s fanoušky i kolegy na pódiu. Není o čem přemýšlet. Když to začne haprovat, slupka se protrhne a rázem je na světě tisíc důvodů, které nás mohou rozdělovat. Myslím, že je to stejně bolestný proces jako rozvod, jenže tady se rozvádí pět lidí, kteří cítí, že to vlastně nechtějí, ale nemohou nalézt jiné řešení. Má odpověď věčného optimisty na první část otázky proto zní: celou záležitost považuji za dočasné, časově nedefinované odloučení.


Dokázal by sis nyní představit Kern s jiným zpěvákem? Některým kapelám změna prospěla, například legendární Arakain.

Kdybych měl jen trochu pocit, že vše může být napraveno změnou zpěváka, určitě bych neváhal a šel bych do takového projektu po hlavě. Jak však vyplývá z mé předešlé odpovědi, o takové alternativě nepřemýšlím a ani si ji nechci představovat.


Jak se ti hraje v seskupení Kronek a spol. Nechybí ti pobíhání po pódiu a skákající dav?

Už dlouho jsem chtěl udělat protipól k bigbítu a zkusit dělat muziku v její čisté a krystalické podobě. Byl to jeden z mých malých snů a současně malá bolístka ve vztahu ke Kernu, který nikdy k takovéto podobě koncertu netíhnul jinak, než účelově – viz vánoční koncerty na Svoboďáku. Jsem přesvědčen, že pokud bychom se tomu věnovali s větším nasazením, radostí a přesvědčením, mohli jsme si dopřát i unpluggové album, které by jistě nezapadlo. O to víc jsem rád, že i Jara s Mirkem a Víťou pocítili stejný přetlak, takže teď se mi ten sen možná splní a pokud ano, lehce a rád se vyrovnám s tím, že pod pódiem není dav skákající, ale pozorně naslouchající.


První letošní koncert máte za sebou, jaký z něj máš pocit?

Musím přiznat, že jsem byl nervózní. Sál stadionu, to je neozvučitelná ratejna, v hledišti sedící lidé, kteří neví, co od nás mohou čekat a od nichž ani my nevíme co čekat. Přes to všechno jsem cítil, že vzniklo spojení. Lidi byli naprosto senzační a svou spontánností nám to dávali najevo. My na podiu jsme to tak cítili a věřím, že jsme se nemýlili.


Kdy se můžeme těšit na další a jaké máte plány a cíle se stávající sestavou?

Upřímně řečeno, koncertní budoucnost je zatím ve hvězdách. Jsme teď na cestě hledačů. Tahle čistá muzika je pro nás nová, vzrušující a chvílemi velmi překvapivá. Učíme se jinak hrát, Mirek hledá na španělce nové formy vyhrávek, Jara objevuje kytaru jako doprovodný fenomén a kombinuje ho se zpěvem, Víťa odskočil od bicích k bongům, congům, tamburíně a rumbakoulím, no a já se rvu s bezpražcovou pětistrunou akustickou baskytarou. Jak říkám, je to pro nás nové a velmi inspirující. Otázky koncertů a případného natočení akustického alba jsme zatím upozadili na úkor vytvoření nového repertoáru.


Co, nebo kdo, tě motivuje při textové, hudební, malířské tvorbě a na čem právě pracuješ?

Já patřím k lidem, na než se hodí citát (snad od Duka Elingtona?) „největší inspirací pro umělce je termín“. Nejsem ten typ člověka (potažmo umělce), který potřebuje časovou a tématickou volnost. Mně se nejlíp dělá pod tlakem ať už časovým či tematickým a nevadí mi mantinely - z toho omezeného políčka se vždycky snažím mít co nejbohatší sklizeň. Teď momentálně přispívám do několika tištěných periodik, chystám ilustrace k dětské knížce o psech, dokončuji svou vlastní knížku pro děti o rostlinkách, vytvářím návrhy obalů CD a DVD, vytvářím grafické návrhy obalů na bonbóny, skládám a textuji písničky, zkouším a koncertuji se třemi kapelami, vymýšlím vtípky pro děti i dospělé, jako místopředseda společenství vlastníků bytů dbám o fungování a „krásnění našeho činžáku“ – no nenudím se.


Koho z českých kapel máš rád? Najdeš si někdy čas, při své vytíženosti zajít na koncert?

Upřímně řečeno, nemám vyhraněného favorita. Spíš si všímám toho, čím je ta která kapela odlišná od ostatních, co je její silná stránka a čím zaujme mě, ale nepokládám se za někoho, kdo má zmapovanou naši (natož světovou) scénu. Mít svého favorita znamená vysvětlovat proč a já nemám rád plytké kecy o tom, kdo je lepší nebo horší, protože moc dobře vím, kolik práce dá vyprodukovat album, o kterém pak nějakej blábolista v hospodě prohlásí, že je to shit. V rámci časových možností se občas na koncert vydám, abych si ověřil, jak se kapele podaří přenést atmosféru písniček ze zvukové konzervy na CD do živého koncertu.


Kdyby ses rozhodl žít jinde než v Brně, kde by to bylo a proč?

Mně je v Brně dobře a o stěhování neuvažuji. Musel-li bych se však rozhodnout, ať už z jakýchkoliv příčin, odejít, šel bych tam, kde bude dobře mým nejbližším. Já už se s tím nějak srovnám.

 
Já mám radost prakticky pořád a nenechat si ji zkazit patří k mému životnímu krédu. Stačí, když se ráno probudím a zjistím, že mě nic až tak nebolí, že mě pořád obklopují moji nejbližší, že i oni jsou zdrávi, když se mi podaří namalovat obrázek nebo napsat text k písničce, když dobře dopadne koncert, když vyjedeme s partou na kolech do přírody, když si smlsnu na dobrém jídle a červeném vínu, když ... toho je moc.