Rozhovor s kytaristou Kernu Slávkem Karáskem

„PATŘÍME K SOBĚ, 
AŤ UŽ SPOLU BUDEM, 
NEBO NEBUDEM“

aneb

„VÁLÍM SE DOBŘE, VÁLÍM SE RÁD“, 

říká v interview s inženýrem Karáskem (jak jsem tento rozhovor pracovně nazval) služebně nejstarší bard brněnské hard rock/metalové skupiny KERN, pan kytarista Ing. Slávek Karásek. 

Vždycky jsem si myslel, že su „kerňák“ jak poleno, ale on to poleno slušně „přefikl“, když odhalil moji nepřesnost hnedle ve čtvrté otázce. A následně se s obrovskou přímostí rozvykládal o úplných začátcích s Jirkou Obzinou, o dobovém manažerovi Brunovi, o svém odchodu z kapely, o nezapomenutelných koncertech v hale Rondo i ve šlapanickém parku, o „letopočtu před Kronkem a po Kronkovi“ - a taky o tom, že se mu Kern v dobách, kdy v něm nehrál, nepodařilo nikdy vytěsnit z mysli. 

Abychom předešli případnému zklamání: interview je laděno historicky, bylo iniciováno událostí hraní Kernu před švédskými Europe, a nikterak nezohledňuje aktuální dění v kapele; to je totiž téma na zcela samostatný rozhovor...

Ahoj, Slávku, Ty seš prý inženýr. Ehm, znáš ten vtip, kdy kamoš říká kamošovi: Ty vole, já když si uvědomím, jakej já su inženýr, tak mám strach jít k doktorovi. – Slávku, čeho jsi vlastně inženýr? ;-)

Stavební inženýr. Na rozdíl od toho chlápka ve vtipu bylo mojí zásadou pracovat zodpovědně.

Každopádně v duchu rčení "Jistota je jistota", po mém přestupu od stavební firmy k demoliční jsem všechny stavby zase zboural. Takže všichni už mohou klidně spát.

Poslouchej, Slávku, dle mých neoficiálních informací jsi služebně úplně nejstarší člen Kernu. Prý jsi v něm byl už v dobách, kdy se třeba Kronek nebo Machata teprve zjevovali, Ty sám snad už někdy od roku 1977 – to mi byly dva roky, ha ha. Můžeš mi k tomu prosím říct něco bližšího?

No milý hochu, asi Tě nepotěším, S Jirkou Obzinou jsme muzicírovali již od roku 1975, to jsi tedy ještě nebyl na světě. Bylo to zatím jen takové hledání sebe sama, stylu a podobně. Každopádně hlavně díky cílevědomosti Jirky se nám podařilo dát dohromady fungující kapelu. Za skutečný počátek se dá považovat rok 1978, kdy už jsme byli plně fungující kapelou a mezi hity Black Sabbath, Led Zeppelin, Deep Purple a jiných jsme už, sice nesměle, ale tvrdošíjně začali řadit vlastní tvorbu.

Kern startoval na výsluní díky poctivé práci v 80. letech. V perfektně psaných Tonových příbězích jsem se dozvěděl, že prý v jisté rozhodující situaci, kdy se ptal, jestli chcete pracovat nebo se válet, rozšafně odvětils’, že by ses teda raději válel. I otázka pro Slávka je na světě: jak moc rád se válíš? 

Válím se dobře, válím se rád. Bohužel, čím jsem starší, tím méně času mi na válení zbývá, škoda.:)

V dobách Vašich fenomenálních Zlatých Trianglů ve slovenské TV (Blízko nás, Exploze, A zítra zase) jste dostali i příležitost natočit celé CD „...od narození“. Jak na Tebe osobně působilo natáčení na playback před hromadami náctiletých fans?

Si napřed rejpnu: nebylo to CD, ale LP. Ale k věci. Mě to spíše deprimovalo, nesnáším hraní na playback.  Člověk se tváří, že hraje o zlom krk,ale přitom nehraje. Bohužel TV to vždycky vyžadovala . Jinak to natáčení nebylo špatný, hlavně ty večery po natáčení , vždycky se slavil konec pracovního dne. Ovšem rána, ta bývala horší.

V souvislosti s Trianglem se udála i jedna docela kuriózní situace, kdy jste spolu s Tonym Vodičkou coby „kytarový kompars“ nahráli klip Ládi Křížka a Tanji na slavnou píseň Kam jen jdou lásky mé? Můžeš mi říct, jak se to stalo, že se propojily ostravské síly s brněnskými?

Byl to nápad Radima Pařízka, bubeníka Citronu. On tehdy koučoval Tanju a napadlo ho, že by mohlo vypadat super, kdyby ji doprovázelo pět kytaristů (nebo kolik nás bylo, už nevím). Já skromně podotýkám, že od těch dob už nikdy neměla tak kvalitní křoví.... ha, ha, ha.

Tys byl vždycky tak nějak spíš „ve stínu“ hlavního kytaristy Tonyho Vodičky. Tobě vyhovovala pozice druhého, doprovodného kytaristy?

To jsi mě tedy zaskočil! Nikdy jsem to takhle necítil. Ani u jiných kapel nerozlišuji kdo je větší hvězda, ale vnímám a hodnotím kapelu jako celek. U starýho Kernu jsme se nikdy nedělili na sólisty a doprovody. Každej odvedl pokud možno maximum za svůj nástroj tak, aby vznikl kompaktní celek. A snad se nám to, až na pár vyjímek i podařilo. V tomto směru jsem dnes rád za novější členy Romana, Míšu a Robiho, kteří to vidí stejně.

Zkrátka a dobře, hrát pořádně doprovodnou kytaru je někdy daleko větší dřina a rozhodně není "zastíněna". :)

Na singl Petra Jandy Rockmapa č. 3 se vedle masmediální Exploze dostala i Tvoje bomba V sobotu ne, kterou hraje Kern na koncertech dodnes. Jaký jsi měl z toho pocit tehdy, a jaký v roce 1995, kdy byla tahle Tvoje pecka docela „hardcorově“ (ne hardrockově!) předělaná na CD Mistr čas? ;-)

Upřímně - předělávky na "Mistr čas" se mi nelíbí. Někdo sice na tu desku nedá dopustit, ale mě to nesedí. Nebo třeba kluci z Albandu hrají naši společnou věc "Absolutní sólo" ve verzi s několikrát rychlejším tempem, než původně. Jim se to tak líbí, já ji mám radši v té původní verzi. Ten text je takový smutně patetický a k tomu mi sedí to pomalý tempo. Ale nic jim nezazlívám, spíš naopak, rozmanitost je přece nádherná.

Těsně před revolucí, v roce 1989, natáčí Kern u Supraphonu svoji debutovou desku „...od narození“. Tam jsi ještě byl. Jaký to byl pocit? Na známé zadní fotce (která vyšla i jako plakát) se docela slušně směješ, takže asi dobrý... ;-)

Jo, dobrý. Rád na ty časy vzpomínám. A ten smích? Jsem veselý člověk a směju se rád. Dobrá nálada je základ všeho počínání.

V souvislosti s historií Kernu se docela probírá postava Lubomíra Bruna Brunclíka, který Vás údajně tlačil do komerčnějších, prodejnějších poloh... jakej byl vlastně Bruno?

Co člověk, to názor. Někteří  ho odsuzovali, já si myslím, že na tehdejší dobu dělal svoji práci managera dobře. I když jsem se s ním občas dostal do konfliktu, nedívám se na to zle. Šlo o konflikty pracovní a zpravidla byly ku prospěchu věci. Luboš byl plnohodnotným členem týmu Kern a také týmovou práci prosazoval, takže jsme si rozuměli. To, že tehdy mohla být natočena a mohla vyjít deska "Od narození" je i jeho zásluha. Sice ne "umělecká", ale řekl bych technicko - organizační. 

Po debutu ovšem nástává zlom, který jsem nikdy nepochopil. Třebaže probráno milionkrát - odchází oba kytaristé, Ty i Tony, a nastupuje Mirek Horňák. Prosím Tě, Slávku, dá se tohle nějak zpětně vůbec vysvětlit?

V osmdesátým devátým se nám s Magdou narodila naše první dcera Veronika. Tehdy měla kapela spoustu vystoupení po celé republice a tak se stávalo, že já byl doma jen pár dní v měsíci. Pro moji rodinu to bylo velmi těžké období. Když jsem občas přijel domů, Verča se většinou rozplakala, byl jsem pro ni cizí člověk. Pochopil jsem, že si musím vybrat mezi kapelou a rodinou. Vybral jsem rodinu. I když to pro mě bylo tehdy hodně těžký, dodnes toho nelituji, bylo to správné rozhodnutí.

Tony odešel z kapely až později, takže důvod jeho odchodu neznám, nikdy jsem se na to kluků neptal.

Po odchodu z Kernu jsi působil v další docela známé brněnské skupině PATENT, již  jsem znal třeba i z rozhlasového programu Posloucháte Větrník, pořad Metal Top Ten, který uváděl rádiový nestor Oskar Gottlieb s dnešní masmediální hvězdou Michaelou Jílkovou (Kotel, Máte slovo). Slávku, co bylo vlastně největším úspěchem Tvým (po odchodu z Kernu) a co bylo největším úspěchem Patentu? Jak dlouho jsi vlastně v Patentu hrál? A existuje nějaké Tebou nahrané CD? 

No, já jsem s Patentama hrál už po mém návratu z vojny. Do Kernu mě tehdy  zpátky nechtěli a Patenti mi hodili lano, což bylo fajn, jelikož jsem mohl hrát v super partě. Až později chlapci v Kernu pochopili, že beze mně to nedaj a ukecali mně k návratu (smích). 

A po létech, kdy už jsem zase v Kernu nehrál, mě opět oslovili Patenti a já šel k nim znovu.

CD jsem s nima nenatočil, po mém návratu už ho měli vydané, a pak už žádná nová tvorba nebyla, bohužel. Jak dlouho jsem s nima hrál už si nepamatuju, ale byl to také kus mýho života.

Cos dělal, Slávku, kdyžs nehrál? Nechyběla Ti muzika? Nepřemýšlels o Kernu? 

No hraní mi chybělo. Později jsem sice hrál s Patentama, jak jsem už říkal, ale nebylo to takové, jako v Kernu. I když kluci patenťácký byli také super parta. Kern jsem se snažil vytěsnit z mysli, aby to nebylo pro mě tak zlý, ale nepodařilo se mi to.

Počátkem nového tisíciletí se vrací starý Kern. Piš mi prosím sem svůj dojem.

Dojem? Super, vrátilo se něco, v co už jsem nedoufal. Staří přátelé, starý vály, prostě fajn. Vzpomínám si, že na první zkoušce se mi vybavovaly starý věci a samy šly na ruku bez nějakýho většího vzpomínání a učení. Všichni jsme byli nadšení. Já si tenkrát uvědomil, že patříme k sobě, ať už spolu budem, nebo nebudem. Jestli to tak cítí ostatní nevím.

Po svém comebacku zažíval Kern solidní úspěch, možná ještě o trošku dřív než návrat celého metalu. Jak Ty sám vzpomínáš na famózní ohlas Vašich dvou vystoupení ve šlapanickém městském parku? Při prvním běhu se na pivo stála snad hodinová fronta, kolik tam bylo lidí...prý snad 3 000. 

Doufali jsme v to, nečekali jsme to, povedlo se to. Byl to jeden z mých nejkrásnějších zážitků v životě. Byl to opravdovej remember,  a to jak co se týká kapel a muzikantů,  kteří tam s náma hráli, tak fanoušků a celého publika. Prostě krásná vzpomínka.

Tvoje druhé, teprve druhé (sic!) album s Kernem: Live Kern Kdo s koho (2004). Po těch letech. A živák k tomu. Ukápla slzička? A třeba o rok později na klávesnici, nad níž jsi tvořil animaci některých klipů pro DVD Kern Klipologie 2005?

To víš, že slza ukápla, hlavně při krájení cibule na guláš. U DVD kapal spíš pot, jelikož obrazové záznamy, ze kterých  se to vyrábělo, byly v příšerné kvalitě. A na výsledku je to bohužel vidět, ale snad... cizinec promine...

Hala Rondo, leden 2008. Z Kernu odchází fenomenální zpěvák Jaroslav Albert Kronek, magický metalový baryton, který se možná už nikdy nenarodí, a Kern hraje svoje dvě „poslední“ vystoupení na halovém motocrossu. Neúčastní se Karel Vodička. Atmosféra je napjatá. Co Ty? 

Holt, tak už to někdy chodí. Došla šťáva a neuměli jsme si spolu rozumně promluvit, tak došlo na rozchod. Kája to tehdy asi psychicky nezvládl, ale ostatní se rozhodli derniéru v Brně uskutečnit, tak hrál Víťa - také plnohodnotný člen Kernu. Mě osobně to vzalo hodně.

A propos, úplně nový Kern: bez Kronka. Zprvu se to zdálo nemožné, leč ukázalo se, že to jde. Jak s Pavlem Vackem, tak zejména s Michalem Konečným. V této době skládáš hit Nemá o mě zájem, jež  se ovšem ve vývoji času dočká brutálního přetextování na BANG! Jak vnímá autor výborné muziky, že mu někdo mění poselství? 

Ne, nevadí mi to. I když text Bang nemá nějakou větší hloubku, sedí mi tam víc, než ten předchozí. Takže u mě dobrý :)

Po X letech má Kern nové CD Hrnu to k tobě, a dle mého (a nejen mého) soudu hodně hodně podařené. Po těch dobách, dalo to CD mnohem víc práce než zamlada? ;-)

Myslím, že to vyšlo na stejno.

Dnes se Kern po takřka 10 letech vrací do úžasné haly Rondo, haly titulu, aby tam zahrál pár svých skvělých písní před stejně dobrou kapelou Europe. Na jakou svoji osobní „bednu“ staví tento úspěch kytarista Slávek Karásek? 

Hrát jako předskokan světových hvězd, je pro mě, stejně jako pro všechny muzikanty, velkou ctí a úspěchem. Tedy postaveno na jednu z mých nej... beden.

Otázka na závěr: Final Countdown. Jsi ten typ, že přemýšlíš nad těmi věcmi kolem Evropy, anebo na to radši zapomínáš a jdeš krmit králíky? ;-)

Bohužel o tom přemýšlím až příliš. Vadí mi, že hloupost, tupost, drzost a arogance dnes vítězí nad rozumem, ctí a odpovědností. Nechce se mi o tom teď mluvit. Zase bych se vytočil. :)

Slávku, máš závěrečné slovo, řekni nebo neřekni co chceš. 

Přeji Vám všem, ať se Vám daří splnit všechny Vaše sny či cíle a hlavně vytrvejte, někdy je to běh na dlouhou trať.

Buďte zdrávi!

Jménem našeho webu METAL-LINE děkuje panu inženýru Karáskovi za rozhovor Dědek. ;-)