Retro-recenze: FACTORY OF ART - Point Of No Return /1997/ AFM Records
Třískladbové EP, 
vycházející rok následující po debutu „Grasp!“, vypadá jako by pocházelo z úplně jiného vesmíru. Produkce je maximálně profesionální a po syrovém zvuku z debutu zde již není ani stopy. Má to za následek jisté vyměknutí, tedy alespoň následkem rozdílu odlišné produkce ve spojení se třemi skladbami, které by se tak jako tak na debut příliš nehodily a samostatné vydání mi připadá jako celkem logické řešení.
Přitom „Point Of No Return“ není taková popina, jakou se zdá při letmém seznámení. Kytary jsou víceméně stejně ostré jako na debutu, skladby jsou však produkovány lehčeji a aranže postupují blíže k tehdy běžně vnímanému prog-metalu. Jinak zde nevidím nějaký prudký úhybný manévr, než vymazlenou a jemnější produkci. „Point Of No Return“ jako by si stanovilo za cíl navnadit fanouška na vzletnější hudební jazyk kapely, aby pak neutrpěl takovou ránu tváří v tvář s dalším albem. Naleštěnější podoba FACTORY OF ART má velice noblesní fazónu, EP (nebo spíše maxisingl) by si zasloužilo mnohem delší stopáž, tři skladby na něm obsažené k svébytnosti z albové prvotiny přidávají nádhernou noblesu a poutavou atmosféru a udělat z těchto ingrediencí kompletní album, jednalo by se o pořádný majstrštyk. Pořád berme na vědomí, že se píše rok 1997, DREAM THEATER a SAVATAGE de derou k vrcholu a vydávají jedny se svých nejlepších alb, do toho v podstatě neznámá kapela do toho hodí lidově řečeno vidle a podstatně změní poměr sil. Žel tato má bláhová představa nedošla reálného naplnění a máme zde trio skladeb, které naznačuje mnohé, nicméně plní pouze roli (vynikajícího) předělu mezi alby.
Můžeme namítnout, že „Point Of No Return“ působí mnohem všednějším dojmem než „Grasp!“ a přiblížilo se na dohled hlavního proudu progresivního metalu a popovým tendencím, které se již začaly naplno projevovat. Zčásti je to i pravda, ovšem v rámci osobitého stylu FACTORY OF ART tahle kombinace dostává zcela odlišné zabarvení. „Point Of No Return“ pak nezapadá do stylové konformity a dál si razí vlastní cestu a vybrušuje vlastní styl, tentokrát velice zajímavým způsobem jako doklad variability a potenciálu kapely do budoucna. Každá ze tří skladeb představuje FACTORY OF ART v odlišné náladě, titulní „Point Of No Return“ si pohrává s baladickými polohami, dovedně střídá tempa, celek pak dotahuje do finále sametová melodika. Dramatická „Crown Of Creation“ mi vzdáleně svou melodickou linkou připomíná mistry QUEENSRŸCHE, může za to však v podstatě jen melodie v refrénu, jinak se odehrává zcela jiný příběh. „Silent Crying“ vytahuje na denní světlo potemnělou melancholii, v odlehčených aranžích EP je skladba až neskutečně působivá, přitom se jedná o základní jednoduchou písňovou strukturu, ale emotivní nálož v ní obsažená skladbu obohacuje o další silný rozměr.
Ať koukám, jak koukám, žádná další skladba se pod názvem „Point Of No Return“ nenachází, přitom v této formě bych jich jednoznačně ocenil mnohem více. Ovšem i tak se jedná o velice zajímavý, kvalitní a posluchačsky vděčný materiál.
Medyed
Komentáře