Report / Turbo + Kern / čtvrtek 21. listopadu 2019, od 19.30 hodin / Brno, Sono Centrum / Tento report je věnován panu Jaroslavu Albertu Kronkovi a Shaumal

ZAS UŽ JSME NA ŠTRECE DEN A DESÍTKY ROKŮ

aneb

DÍKY, PLNEJ SÁL

Technická poznámka: Vážení čtenáři, na to, že jsem v důsledku absolutní aktuální lenosti fotil prakticky z jediného fleku (plus minus 2 metry), neboť po schodech se mi jako před rokem lítat nechtělo, tak docela obst(hn)ojný, ha ha. Ale jestli chcete vidět fakt dobrý fotky, tak koukněte na stránky našich kamarádů Peti Pospíšila nebo Ludvíka Ludvíka.

Tak to byl teda totální výbuch: zhruba hodinu před začátkem koncertu se dozvidám, že kolega nemůže dorazit. Tož na poslední chvíli obvolávám kamarády, jestli nechcou jít. „Éééé, asi nééé, už su nahatej,“ hlaholí vesele otec tří dětí, chystaje se z vany k manželce do postele (považte, oni šukaj už před desátou!). A v krásné plné „nahotě“ - tedy bohužel krom tenké tlustostrunistky - se nám ve čtvrtek ukázaly i kapely jménem Turbo a Kern.

Láska s masáží v Lásce s pasáží

Že jste už viděli nějaký vodopád, o tom nepochybuji. Ale viděli jste už někdy rockopád? „Rockopád krásných slov“, jak by se dal euforicky přejmenovat úvodní song Turba Vodopád prázdných slov, vyšlehl v Sonu i bez plamenů, a mžikem oka navodil atmosféru nezapomenutelných časů 80. let, kdy bylo jasný, že To bude, pánové, jízda. A když se po skončení této skladby ozvalo z publika stejnojmenné echo (no fakt ňákej kořeň zazpíval á capella znova ten refrén!), zbystřilo i samotné Turbo, zřejmě ve smyslu, zdali nemá uvažovat o výměně sólového a již letitého zpěváka Míry Chrástky.

Turbo má hitů na rozdávání, a tak je fakt v Sonu rozdávalo plnými hrstmi: Jestli má Brno o vánočních trzích už několik let Turbomošt, tak Sono má opakovaně Turbokošt, prostě solidní předvánoční koštovačka toho nejlepšího z Turba, čehož zářným příkladem může být další šlágr se známým jménem Křídla racků. Jedna slušně rostlá diva, na štíhlém kmínku s houpajícími se dvěma vyzrálými pomelouny, tančila natolik zběsile, že jsem málem dostal ránu a uvedenou skladbu Křídla racků nestydatě přejmenoval na „Prdlá z cracků“.

Baladické kompozice jako Slzy nebo Andělů se nesmíš dotýkat (krátké strunné expozé s motivem kernovské Exploze vyvolalo zdravou reakci publika) zpomalily tempo, nezpomalily však radost z muziky, která přežila věky, a mohli si „kritici vlčíci“ psát co chtěli.

Den po koncertě jsem byl v bazaru na Kobližné, a koukal na zadní stranu obalu elpíčka Hráč, a tam zase ty některý známý ksichty, jako třeba bubeník Jirka Lang anebo basák Petr Bob Šťastný, a hlavně, hlavně ten rok: 1987! To některé děti na koncertě přítomné ještě nebyly ani v bříšku (a proč jsem použil zrovna slovo bříško, se brzy dozvíte).   

Zmíněný Hráč se hrát prostě musí, protože kdyby tahleta odpověď na 8 milionů prodaných nosičů „Europských“ The Final Countdown na koncertě chyběla, tak bych si asi musel říct, že „tady něco nehraje“. Ale hrálo se, a hrálo se jak hrát se má, jenom s tím co máš, co znáááš, a co fakt asi, fanoušku, hóóódně dobře znáš.

Tvá čest je víc, a tudíž Lásku z pasáží, která se hrála ještě dřív, neženeš hned do platformy jménem Láska s masáží (ehm ehm, tuto hříčkovitou poznámku věnuji všem Krásným dívkám), a vestoje vytleskaný burácivý přídavek Chtěl jsem mít hned netransformuješ na Měl jsem (radši) pít, když se ti podobně jako tomu klukovi v textu něco důležitýho nezdaří. A třeba se textově zdaří i samotnému orchestru, který chystá nové album, čekaje na texty.

Závěrečný pozdrav Richardu Kybicovi do nebes symbolizoval nezlomnou dějinnou skutečnost, že v našem životě mnohokrát něco končí a mnohokrát taky něco začíná, takže souběžné pozdravení kluků z Kernu sice vynechalo basačku Ivu, ale... ...možná to tím pádem bude taky kluk!

Turbo, Díky, já jdu dál – právě za těmi „kluky“ z Kernu.

...od narození ještě před narozením?

No tak ono to slovo kluci je vlastně „nesmysl“ hned ze dvou hledisek. Jednak si vemte, že Slávek Karásek zakládal Kern už Léta Páně 1978 (odtud loňská Quadraginta, k níž si taky vymyslel název), takže si asi můžete vy, kdož jste na základce nepropadli z matiky, spočítat, kolik je mu let. No klučina jak dědek – tedy ne já...

No a za druhé: ...“ a pod tím obrovským srdcem už bije srdíčko dalšího rockovýho muzikanta“, či tak nějak to Míša Konečný při závěrečné představovačce basačky Ivy Pospíšilové říkal. Že by ...od narození ještě před narozením? Tož se mi vybavilo, co mi Robi Křupka naznačoval, když jsme se týden před koncertem potkali v tvarůžkárně na Rašínce, a sice že Kern čeká velká změna. No to dá rozum, přece nebudou hrát zbytečně v šesti!

Nicméně velká změna potkala Kern již se startem tohoto roku, kdy fenomenálního bubeníka, parní mlátičku a nenahraditelný energetický parní válec Karlose Vodičku vystřídala další ikona brněnského metalu, a sice Slávek Fric. Ten je teďka na roztrhání, protože hraje taky v Krabatu, s nímž navíc ve studiu další legendy, ve studiu Citronu natáčí DEBUTOVOU desku, jež má být pokřtěna na letitém Brněnském Beatfestu v Semálu 2020 (no, tak trochu neplacené reklamy, my nejsme televize, u nás je to možné, panč my jsme nezávislí – alkohol nejmenuji).

Hrnu to k Brnu, pardon, Hrnu to k tobě otevřela koncert Kernu, šlehaly plameny hudby a šlehaly i plameny doslovné, ovšem zatímco na Turbo byl po celou dobu zvuk výborný, tady jsem při první skladbě spokojen opravdu nebyl. Přepjatě vytažený zpěv, resp. potlačený zvuk kytar, naštěstí pan zvukař věděl, co dělá, takže během cca 2 – 3 písniček se hladina všech stop vyrovnala, a v paměti tím pádem zůstaly stopy nadmíru krásné.

Tradiční intro jmenované skladby je dostatečně známé, překvapil ovšem videoklip, charakterově ne nepodobný těm z DVD Klipologie, kde bouřily jakési planety, oběžné dráhy, vesmírné úcty a tak Dál a dál, jenomže než jsem si ho stihl z kraťas vytáhnout (rozuměno foťák), bylo po všem. Vlastně jenom po klipu, panč Kern právě vybuchl, a řval jeho Hlas, že To se mi jen zdá!

Výborný nový staccato kytary v úderce Kdo z koho, stejně jako další megamrdy z debutového LP Kernu ...od narození (hrálo se jich celkem 5, škoda „špatného“ výběru, kdy nezaznělo Stokrát za život), výborná plejáda supraphonských singlů, výborný Všechno Všecičko.

A zítra v base. Jejda, správně je A zítra zase. Na CD Quadraginta sice vyšlo pod názvem A zítra zas, nicméně původní oficiální název z desky ...od narození je A zítra zase (no jo, voni ji kluci asi nemaj, tak nevěděj, heh).

Tleskající publikum si užilo celkem 4, 5 balady. Proč 4 a půl? Protože nastalo expozé Exploze, Zídky bláznů, Fernetových očí, To jsme my a úvodní vyhrávky v Není větší síly. Já myslím, že to je ještě docela málo, protože v pátek jsem viděl v Bontonlandu CD Leoše Mareše, a ten měl na obalu napsaný mj. že 12 pomalých! Tož kluci a rodičky z Kernu, máte co honit!

Honit. Honíme všichni, akorát někteří tvrdí, že ne (á la Sigmund Freud). Písnička V sobotu ne, úspěšně překvalifikovatelná na V sobotu v robotu ne, je zajímavá mimo jiné tím, že se v různých dobách zpívá různý text: někdy „k ránu hořím“ a někdy „k ránu honím“. K čemuž mohu pouze dodat, že já když honím, tak hořím. Ale hoříme všici, když To jsme my.

Je dosti podstatný rozdíl, zdali se ti holka dává, anebo vdává. Ty se mi vdáš (vdáváš) znamená dlouhý stůl, sto židlí v řadě, možná též sto pocitů a taky dlouhý život bez ní. Hmm. Hmm, pánbůh tě zachránil, kamaráde, teď už ti zbývá jenom Fernet... ...ový oči byly v Sonu zvukově dokonalý, báječně nahalovaný, stejně jako Exploze, Sono má několik pater a to poslední byly mraky nad hlavou. Jo a taky ses naučil jedno důležitý pravidlo: Hvězdám už nevěřím.

Jak Michal Konečný správně z jeviště děl, někteří lidé dostali vstupenku na tento korncert k narozeninám, což se potvrdilo tyjátrem hned vedle mne, kde jistá sympatická blondýna začala šermovat svýma rukama, bokama, prsama až tak, že jsem měl pocit, že ze mě vyrazí Kern až natolik, že to jejím úderem vezmu „Turbocestou“ na záchod. Ta holka byla prostě dáreček – svou rychlostí hotová Miss aut!

Opakovaný slogan „Velmi pěkně děkujeme“ mne sice nijak zvlášť nenadchl (upřímný však byl!), halekačky s diváctvem taky nemusím, ovšem motiv, že „Vstoupíš dvakrát do stejné řeky“ (rozuměno podruhé za sebou do plného Sona, ježto loni Kern slavil 40 let), to byla fakt dobrá a pravdivá poznámka, vlastně spíš slovní přestřelka na dálku s panem Jaroslavem Albertem Kronkem, který nedávno v rozhovoru pro PRINT-VIDEO prohlásil cosi opačného, jako že Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky, a taky cosi o revivalu Kernu. Nechť si úsudek udělá každý sám. A pomyslná odpověď celého Sona? Viz poslední fotka v naší galerii.

A právě Kronkova metalová hymna „Blízko nás“ rozduněla nohy, ruce, srdce, prudce vše, prsy i prsty vztyčené, hymna všech hymen vše trhá, metalová národní píseň duní, fantastický rej i halogeny, prostě dlouhá noc je před tebou!

Logicky to bez přídavku nešlo, takže ať už se jednalo o dlouhou noc anebo něco jiného dlouhého, v každém případku to bylo něco dobře vyvinutého „z Afriky“: Černej kocour!

Smůlu, smůlu, smůlu mám? Ve čtvrtek tenhle refrén neplatil, neboť je jasné, že po takovém opakovaném úspěchu se můžeme v Sono Centru těšit na třetí ročník. A já se teda fakt těším!

Ve videoprojekci nad hlavami jednotlivých muzikantů se věčnilo logo Kernu na cihelném pozadí, na pozadí zídky, té zídky bláznů, krásnejch rockovejch bláznů, ať už z Plzně, Brna anebo odjinud, a mne při tom pohledu napadlo jedno:

Jestli má hudba jméno, tak je to Turbo & Kern.

 Text + foto Dědek.

Fotogalerie

Zobrazit celou galerii