Report / trio Papakult, duo Whiskey Jam Band / čtvrtek 17. října 2019, od 20 hodin / Brno, klub m13 Rock Hell
KTERAK PINĎOUR SAVANA HONIL S CHARLIEM KLÁDU, A OBA PŘI TOM BYLI JAKO BERÁNEK
aneb
OD MINSKÉ AŽ K MINSKU
Papa, to je takové moc hezké slovíčko, takové dětské, dětsky hravé, kterážto hravost zmírňuje tragiku onoho byť dočasného loučení, a naopak navozuje radost z pravděpodobnosti dalšího relativně brzkého shledání. Moje inovativní kolegyně z práce rozvedla toto citoslovce ve vskutku invenční pozdrav „Pápáčky!“, který nás ostatní vždy rozesměje, protože to můžou být v životě též kopačky, papučky, laláčky tralaláčky a tak všelijak.
Přijela pouť!
Papá ovšem znamená rovněž otec, tatínek, což se promítlo i do známého vozítka Svatého Otce, jež se zove papamobil (rozuměno ono vozítko). A takovým duchovním taťkou brněnský srandy je i Luděk Savana Urbánek, který svůj nový projekt, velmi úzce navazující na Stejšn, pojmenoval PAPAKULT. Já bych ještě rozuměl, kdyby to byl Papakluk nebo Papatluk, jako hromotluk, ale Papakult? Inu, jedná se o první kapelu na světě, jejíž kult vznikl ještě dříve, než vůbec zahrála.
Orchestr nedávno představil rovněž svoje nové logo ve formátu SPZ, pardon registrační značky: P4P 4KULT, což je taková slovní hříčka na čtvrtou: nejenomže číslice 4 vypadá jako písmeno A, takže se to dá dohromady fakt číst jako PAPAKULT, ale za druhé jak známo, čtyřka znamená v angličtině „four“, čili foneticky „for“ – pro, takže P for P, což může mít mnoho výkladů, setkal jsem se například s People for Planet, Pound for Pound, já si ale osobně v tomto případě myslím, že to je vzpomínka na životní lásku: PyjforPitch – forKult! Za třetí to může znamenat něco úplně jinýho, a za čtvrté že P4P je sex ve čtyřce. Ha, že by kucííí chtěli přibrat mě??? Tož počkajtě, ogaři, enem sa učešu.
Papaláš Satanáš, pardon Savanáš si premiéru tý svý nadržený trojky odbyl letos v létě na akci Minská Open, report z níž si můžete přečíst na jiném místě našeho webu, zatímco o eventuálním rarašení (či snad harašení?) Papakultu na veletrhu vím jenom preventivně z tam-tamů. Jó holt či hold, bylo to tam tam daleko...
Když vcházíš do mých snů, má lásko...
Ovšem třetí kšeft mne neminul. Ptáte se, jak k tomu došlo? No já vím, že neptáte, ale stejně Vám to řeknu. Podotýkám přitom, že o termínu tohoto koncertu jsem v tu chvíli vskutku vůbec nevěděl.
Ráno, v neděli 13. října píšu Savanovi mejl: „V pátek se mi o Tobě zdálo. Pracovali jsme spolu v nějaký fabrice a pak kecali v závodní jídelně. Zajímavý bylo, že to byla jídelna v zahradě. Není to nějaký znamení, nechystáš něco VELKÉHO???“ A odpoledne mi dojde odpověď: „Brácho, ve čtvrtek Tě zvu do M13! Zrovna jsem Ti zítra chtěl volat.
Tak nezapomeň!“
No děcka, není toto hříčka ó sudu?!? Hoši tedy opravdu nachystali něco velkého, přinejmenším kontrabas – blíže viz níže.
Kluci mají „v skutku“ velký nástroj
Á propos, víte co všechno může znamenat přezdívka 
Savanááá? Např. SAfravelkej VAginální NÁstroj! Či snad SAfra, Velkej ANÁÁÁ... No Luděk Savana Urbánek už opravdu do metalových análů vešel, to zas né že né! A pravdou jest, že ony nástroje, na pódiu ve čtvrtek přítomné, rozhodně nebyly malé!
Největší nástroj má rozhodně Charlie, to je bez debat. Jeho obrovitý ... kontrabas je zdrojem všelijakých rozkoší, zejména pak těch hudebních. Savana se svým malým .... kytarovým dřívečkem se může jít tak akorát schovat. I když zase na druhou stranu, i s malým kašpárkem se dá hrát velké divadlo, nicméně některé ženy to kategoricky popírají. No a aj s Beránkovou paličkou se dají dělat divy, zejména když jsou ty paličky logicky dvě, nesmí se ovšem někde zadřít tříska... Ovšem Papakultu se tříska nikde nezadírá, to by po těch letech muzicírování bylo samozřejmě v prdeli.
A my jsme hráli na cimbály!
No a když jsme u té prdele, tak Papánkové rozpálili emtřináctku symptomaticky vlastní skladbou Kláda z druhé a navěky poslední desky Stejšnu Pomotaná, aby pokračovali coverem All Right Now od slavných Free – ve stejšnovské verzi pod názvem Klobouk. Což evidentně naznačuje, že kapela nehraje tyto cizí songy v původní podobě, ale s českými texty, s přiměřeným důrazem na zachování stěžejního anglického refrénu. Mimochodem, když zmiňuji ty covery, musím podotknout, že převážnou část repertoáru těchle Papalášů tvoří právě covery (čti prosím kavery, nikoliv kadávery), zatímco vlastní písně tvoří spíše takové pozůstatky krásných časů těch, kdy ještě byly originální nápady, checht. Trošku jsi z nich „ubral“, viď? Jen dej pozor, abych Tě nepřejmenoval z Urbánka na „Ubránka“, ha ha ha.
A odteďka se mnou Savana asi nekamarádí a bude mne chodit strašit každou noc. Já bych se ho ovšem bál jenom tehdy, kdyby si konečně „vzpomněl“ na thrash metal – jinak se budu každou noc asi jenom smát. Leč mně to nevadí, já se směju rád.
A opět vzorek vlastní produkce, tentokrát pro změnu z debutové desky Objížďka – DEMOlice: Prodavačka Večerníků je taková moc pěkná dívčina z Brna, která je ovšem obklopena hochy, kteří nepohrdají bitvou s dýkou. Což mi trochu připomíná – jelikož jsem aktuálně v televizi sledoval zkrácený záznam Megakoncertu Elánu – ony slavné Filanovy verše „Potom prišli takí velkí chlapi / spýtali sa či ma niečo trápi / mocní z bryndze, rýchli z žinčice“... Ano, bryndza a žinčica, to je ten slavný verš, kdy spousta z nás v době, když ještě nebyl internet a v elpíčkách nevycházely jako přílohy texty, nedokázala identifikovat, co se tam vlastně zpívá... Každopádně dneska už je jasné, že Prodavačka Večerníků byla jedna Tanečnice z Lúčnice! P.S.: Nic si z toho nedělej, Savano, taky je to Má Milovaná.
You Really Got Me (Houby platný – všimněte si té Savanovy fonetické šikovnosti) je taková letitá pecka od The Kinks, která zní dokonce opakovaně i v hlavním vysílacím čase České televize, neboť představuje závěrečnou znělku jednoho z dílů úspěšně reprízovaného seriálu Vyprávěj. A Born To Be Wá – á – á – ajld? To je zase písnička, kterou znají všichni, zatímco název kapely skoro nikdo. Steppenwolf. Inu, kolikrát jste v lese viděli stepujícího vlka, že? To se pak špatně pamatuje. Já tu písničku nesmím poslouchat často, „pil“ bych „fuckt“ moc divokej vlk.
Znáte svůj PIN do ďour?
Vážení přátelé, zde moje osobní znalost repertoáru, 
tedy alespoň faktograficky, končí. Já jsem holt vyrostl na jiný hudbě než Savana, a kvůli jedný blbý „savaně“ se přece nebudu učit celou hudební historii! Nicméně když už su blbej, tak su aspoň chytrej, a tak jsem Savanu požádal o playlist. Holt my blbí musíme být chytří, jinak bychom nepřežili.
Takže bych Vám klidně mohl napsat ještě něco dál, ale jelikož je tenhle report o Papaklucích už strašně dlouhej, a ještě musí zbýt místo na zahraniční hosty, nezbývá než končit. Leč pakliže byste si někdy v budoucnu chtěli poslechnout třebas Valérii „Savanu“ Čižmárovou a její Léta letí (Léta letí? – Aha, už začínám chápat, kterou divou byl možná inspirován JAK při tvorbě svého šlágru Let let :-), určitě přijďte!
Děcka, znáte svůj PIN do ďour? Rozuměno jestli máte osvojený kód, jak se dostat do ďour, do kterých se dostat chcete - prostě PIN do ďour. No jasně, je to PINďour. Takže na závěr „vytasil“ Pinďour Savana Pinďoura a bylo po prdeli.
Uno, due – tre už ne! Whiskey Jam Blend!
Skupina WHISKEY JAM BAND přijela až z dalekého 
běloruského Minsku; Mno, skupina – byli totiž dva, a proto si myslím, že výraz „BAND“ je jim příliš těsný, navrhoval bych slovo „ORCHESTRA“. Anebo že by tam bývalo mělo být, právě v souvislosti s whiskou slůvko blend? Whiskey Jam Blend?
Moje zamilovaná Tublatanka (tedy jako že já su zamilovanej do ní, ne ona do mne) si v dobách zrodu řekla, že budou jenom tři, aby se nikdo nemohl flákat. Co přesně si řekli u whisky tihle dva chlapíci, si netroufám ani domyslet...
Také přesně nevím, jestli když jsou dva, přijeli nějakým větším dopravním prostředkem anebo motocyklem se sajdkárou. Ta má jednu velkou výhodu, že se do ní kromě člověka vejde i pár lahví whisky, takže bez ohledu na to, na jakou stranu (sajdu) se zrovna díváte, můžete být na konci cesty celkem (ne)slušně na káry, a to po všech stránkách.
S ohledem na skutečnost tu, že Papakult měl svoji premiéru na Minské a WJB pocházejí z Minsku, druhý titulek tohoto reportu jsem si jakožto milovník slovních hříček nemohl nechat ujít, totiž Od Minské až k Minsku...
Pro mne (a nejen pro mne) do té doby absolutně neznámé běloruské duo se prezentovalo různými žánrově rozprostřenými, rozličně ztvárněnými skladbami (playlist máte v galerce, tož si z něj vyberte), prezentovanými v relativně tvrdém kytarovém, převážně hard rock & blues duchu - zkrátka v souladu s názvem orchestru takový rockový džem.
Pokud jsem slyšel správně, za všechny jmenuji tvrdou verzi Personal Jesus od Depeche Mode (vybavuji si jinou variantu od Gravity Kills), což ovšem není žádné hard & heavy překvapení, neboť X depešáckých písní už předělalo do metalové či jiné tvrdé podoby X kapel, např. můj navěky milovaný Squealer (Andy - R.I.P.). Koneckonců, k totální (ne)dokonalosti dovedli (ne)rozdíl letitého sváru mezi metalisty a depešáky třeba famózní Paradise Lost, když srovnáte Drown In Darkness nebo Lost Paradise s Hostem, a i přesto jsou to pořád naprosto charakterističtí, výjimeční a nezaměnitelní Paradise Lost.
Tož jsme trochu odbočili, ale za to nemůžu já, za to může ten Personal Jesus.
Whiskey a džem
Whiskey Jam Band byl zvěčněn i na kopáku, rozuměno jediném kopáku, protože by asi bylo blbý, kdyby s sebou kapela tahala tolik šlapáků, kolik je členů samo, ha ha. To by byl asi nepoměr, kdyby to sedělo tak přesně na poměr. A docela by mne zajímalo, co bylo v tý furt otevřený placatce u kytaristových nohou, zkusím hádat jenom jednou!
Vůči skupině mám lehkou výtku, že mi jejich tvorba i přes poctivou říznost a drajv připadala poněkud monotónní, jako by na jednom akordu, což se na druhou stranu dá vyvážit polehčující okolností a pochvalou, že tenhle syrovej „rambajz“ vytvářeli fakt jenom ve dvou, což je svým způsobem unikát, ale což s sebou nese pivopitelně i minimum kytarových sól; původně jsem myslel, že nebude žádné, nicméně v pozdější fázi koncertu se přeci jen nějaké urodilo.
I urodila se ten večír dobrá nálada. Zvuk byl dneska v cajku, lidičky v duši krajku. Pili jsme s Milanem vynikající polotmavou dvanáctku Xaver z minipivovaru Blučina (fakt teda mňam!), a já po vlivem ... rozuměno pod vlivem svěží muziky ... si začínám říkat...
Začínám si říkat, že obnovím vydávání Brněnského Večerníku, a na jeho zadní straně bude sportovní stránka o whiskey. A bude tam taky neplacená reklama na klub M13 ROCK HELL (děcka, ale tahle reklama je fakt neplacená, ta je totiž z radosti).
Text + foto Dědek.
Komentáře