Report / Starostovi muži, Alband, Iron Maiden Revival Brno / pátek 11. června 2021, od 19 hodin / Nosislav, areál za mostem

„NOS, I SLAV!“

IN

NOSISLAV

Tož v podstatě jsme začali tam, kde jsme loni v září skončili: Jeden z posledních „KORONOvačních“ koncertů Albandu á la bohunická Kalinka, v září 2020, se lusknutím těžkého času překlenul do červnové hitparády v obci jménem Nosislav, jejíž areál je sice za mostem, ale já jsem nabyl dojmu, že celá Nosislav je – za vodou. Pardon, dle jedné písně Nad vodou.

A jestliže právě městys Nosislav má na svých webových stránkách slogan „Napůl cesty mezi Brnem a Pálavou“, pak formace Starostovi muži by mohla nésti transparent „Napůl cesty mezi radnicí a bigbítem“, protože – jak mnohým z vás známo – kytaristou týhle hard rockový kapely je místní starosta – evidentní & evidovaný rocker Pavel Fröhlich.

Člověk, který nejenom že se stará o obec, ale stará si i o bigbít, stará se o zábavu, stará se, aby to v obci žilo - Bigbítový Bože, kdyby každá obec měla takovýho starostu! Mimochodem, nemůžu si pomoct, ale tento člověk mi svou vizáží, zejména očima připomíná George Cowleyho z CI5, takže jasnej Profesionál! Á propos, platformu zpívajících bubeníků sice moc nemusím, leč chápu, že Cowleymu na stáří taky někdo musel krýt záda…      

Starostovi muži (skupina „Starostovy ženy“ kupodivu na jevišti nevystoupila) nám předvedla poctivej hard & heavy s českými texty, prostě přesně tak jak to mám rád – tedy zepředu a naplno! Jasnej hit Závislák rezonoval zejména bubínky, ale nenasytnými hrdly nás všech, kteří jsme byli proléváni fantastickými moky minipivovarů jako Mazák anebo Summer Ale Rudohor. A odtud i první část titulku tohoto reportu „Nos“, prostě to mazaný pivo pořád nos, panč na tak dobrý pivo mám prostě nos. 

Chtěl jsem si koupit cédéčko, bohužel žádné nebylo, takže zbylo na BZ: bandzone.cz/starostovimuzi

A pokud bych měl tuto věru sympatickou i symptomatickou produkci shrnout jednou větou? – „Na Pátým elementu Divnej Závislák Bureš…“ a výpovědí skvělí Starostovi muži!

Nos, i slav! Bigbítový Bože, slav, oslavuj, panč geometricky o něco lehčí těleso Alband žije a hraje a že mu to hraje! Ehm, děcka, chápete to? - Vedro jako prase, a mně běhá mráz po zádech! A co kdyby jenom  prase… Nalevo TYGR, vedle něj JAK, to musí být holt muzzika jako zvíře! A taky že byla. Však do zoologických zahrad se již též může, tak proč se pořádně nenakrmit!

A krmě, rozuměno tedy hudební krmě, to byla věru náramná (lidově řečeno žrádlo): sice se mně trochu pletlo, jestli ta noc ještě furt vládne, anebo už ty noci byly, ale když mě z toho odvezli Na sál, věděl jsem, že všechny mý Trofeje mi nikdo neukradʼ. Všechno v Hlavě jsem pak vstřebal v Knajpě u Indiána, a ani mi moc nevadilo, jak se krásně bilo Blízko nás a Absolutní sólo… Good bye, a dost.

Hudbu stvářenou hudebním Vinnetouem a jeho pokrevním bratrem Old Shatterhandem, neboli Jaroslavem Albertem Kronkem a Liborem Tygrem Machatou prověřil čas. Dneska už vím, že ta hudba tady bude navěky stejně jako Bach nebo Čajkovskij, pořád půjdou generace, který to budou poslouchat, protože je to úplně stejně dobrý. A víte co? Johann stejně v sedmým nebi poslouchá Kern! (aneb Fobia čte Metal-line, he he).

To jsme my, co všechno zmůžem, nám teď patří … Nosislav. Libore, hochu, děkujem!

Iron Maiden Revival Brno má jednu obrovskou výhodu: a sice že nemusí řešit, zda bude zpívat Paul DiʼAnno, Bruce Dickinson anebo někdo úplně jinej. Nová vlna britského heavy metalu se přehnala Nosislaví, a né že by nezústalo nic, naopak – zůstala radost, tanec a jenom jedna panna. Ta na pódiu!

Ano, jsem si dobře vědom, že nemám psát o IM, ale o revivalu. Ovšem o revivalu velice kvalitním. Nemám psát o oné smršti, jež se v 80. letech minulého století udála, a zatímco obyčejná smršť má v povaze spíše ničit, tahle smršť tvořila, a tvořila a tvořila, naštěstí nezapomínajíc svou někdejší skutečnost v bahnech (Dave Murray: „Nebyl jsem vůbec zvyklej na venkov, vlekl jsem kufr s kytarou bahnem, a byl jsem celej totálně zapráskanej“), až stvořila muziku, kterou milujou miliony lidí na světě. No tak vidíte, zas o ní píšu, panč o ní prostě nejde nepsat.

V Nosislavi nás sice miliony nebyly, ale i každý jednotlivec si to parádně užil: Rej těl, zvuk děl, a kdo byl čí, či kolikátý syn se vůbec neřešilo, ba dokonce bych se vůbec nedivil, kdyby v té vřavě byl i nějaký další syn přímo počat. Ruce vzhůru k nebesům, mikrofony ke hvězdám, dva metry od stejdže a ŘACH!

Tady není potřeba umět napočítat do pěti, tady stačí umět napočítat do šesti.. vlastně do 666. Six six six a „Number Of The Be(a)st“, a když se zjeví tahle šelma, není divu nad otázkou „Are you afraid of the dark?“ - Fear Of The Dark.

Zvuk parádní, škopek parádní, muzika parádní, a starosta né jenom na parádu! Tak to má BEAT!
 

Aneb nekoukejme se zpátky – jsme zpátky. Večírek byl.

Zdraví Dědek.

P.S.: Mimochodem, asi víte, jak vznikl maskot Eddie… podle toho starýho fóru o Eddiem Šiškovi: Ženě se místo děcka narodí jenom hlava bez těla. Nebojte, říká doktor, přineste ho za pět let, to už pro něj snad nějaký tělíčko budeme mít. Uplyne pět let a Eddie Šiška, jak mu rodiče říkali, sedí na krbový římse, když dovnitř vstoupí otec. Synu, praví otec, dnes je zcela mimořádný den, máš páté narozeniny a my pro tebe máme zvláštní překvapení. Ale ne, zaúpí Eddie, ne další zasranou čepici!“

Citace z Mick Wall: IRON MAIDEN: RUN TO THE HILLS, BB/art s.r.o., ve spolupráci s Jiří Buchal, 2008

Fotogalerie

Zobrazit celou galerii