Report / Second End + hosté – výročí 20 let + křest CD Game Over / pátek 1. listopadu 2019, 21.15 – 23.15 hodin / Brno, Melodka
HODONÍNSKÁ HARD MUSIC ZOVANÁ SECOND END STARTUJE TŘETÍ DEKÁDU
aneb
KŘÍDLA HLUBOKÝCH VOD
Dějinné vody jsou hluboké a dávají křídla i současnosti, 
chtělo by se v jedné větě charakterizovat nadmíru úspěšný výroční koncert hodonínské hard music skupiny Second End, spojený se křtem nového CD Game Over, na brněnské Melodce. A totéž by šlo vystihnout názvem jedné z nových skladeb křtěného kotoučku: Dlouhá cesta. Nebo snad že by byl pro radosti a strastiplnou cestu tuzemského muzikanta přiléhavější název Hitchcock, o Knockoutu ani nemluvě?
Ano, 20 let už je tady s námi Second End, kapela z „druhého konce“ světa, totiž z Hodonína, i když její členové pocházeli nebo pocházejí vlastně z různých končin, což ve své době přiléhavě pojmenoval bývalý zpěvák Standa Bořa Peřinka, který použil hříčkovitý termín Spojené moravské emiráty. Mno, emirát taky rád, takže pojďme na to!
Stylové černé odění stávajících členů, podpořené různými sadomasochistickými rekvizitami, jako jsou kovové kroužky, řetězy a podobně, narušil v průběhu večera pouze již zmíněný Bořa, který na pódiu skotačil ve veselém zeleném triku. Inu, mládí má zelenou, na to vem rum!
Dalšími hosty z řad bývalých členů byl zpěvák Ríša Antonín a kytarista Jožka Cetkovský, kmotry CD se stali pánové ze skupiny Kern, zpěvák Michal Konečný a bubeník Slávek Fric, v hledišti jsme však mohli zřít například i jejich strunného spoluhráče Robiho Křupku, který si na Melodku taky přišel trochu zatrsat a lehce křupnout, anebo kytaráka Hanse Jiříčka, známého z Motorbandu nebo Regonu.
Bubeník Milan Velecký přivezl na Melodku dva stylové
tam-tamy, pardon dvě Tamy, rozuměno dva heavy metalové šlapáky, žádnýho robertka v podobě dvojšlapky. Jaký to krásný symbol oslavy dvaceti let, oslavy dvou dekád – dva šlapáky! Že by i symbol, jak to Sekáčům šlape? Kytarista Roman Švantner nepřekvapil svojí tradiční holohlavou imidží á la Čaba vyhazovač (Elán mu rozhodně neschází!), naopak basák Radek Miklica nenechal doma svou pověstnou vlasatou tvář, chvílemi něco mezi stoikem, orgasmem a nirvánou, nestárnoucí kytarista Peťa Ducháček rozdával úsměvy na všechny strany skoro jako obchodní zástupce Trnek Brnek a pan Broňa Mikulinec vytrvale „šteloval“ onen vibrátor, jemuž se v muzice říká mikrofon.
Co se změnilo a co zůstalo stejné? Já osobně se raduji z ústupu od angličtiny zpět k českým textům (celé nové CD, třebaže má název anglický, je v češtině, a na Melodce se hrála jediná píseň v angličtině, Left to See); co naopak přetrvává, je osobitý hudební styl kapely, pro něž si dokonce sama vymyslela název „hard music“ – pokud byste to chtěli vyjádřit nějakou obecněji známou terminologií, jedná se o melodický heavy metal vycházející ze staré dobré školy.
Skupina musela skloubit výročí 20 let se křtem CD, takže se hrály jak songy z nové desky (Dlouhá cesta, Hříchy, Nejhezčí z žen, Game Over, Knockout), tak dramaturgicky velmi poctivý průřez historickou tvorbou a všemi dosavadními kotoučky (party nepřítomného prvého zpěváka Roberta Mraka Mráky odzpíval Ríša, takže si přímo na jevišti trošku zadováděl třeba s Gejšou). Kapela úspěšně kombinuje vydávání full-lenght alb (Dobrá rána nebo Tváře) s EP platformami (Demo 2002, Promo 2006 - něco mezi je 6-skladbová novinka Game Over) i virtuálními vzorky (např. New Era 2016). Jednotlivé písně hrály zejména dobové sestavy s dobovými zpěváky, a občas došlo i k příjemným překvapením, in concreto k nečekaným duetům.
Moc jsem si vychutnal jednu z nejkrásnějších skladeb,
jakou jsem kdy v životě slyšel, a sice Vinohrady z EP 2002, tentokrát – na rozdíl od Faválu před 10 lety – v akustické verzi tří kytar, a děkuji moc Ríšovi za jeho malebná slova. Stejně tak hřměla Melodkou v jeho pěveckém podání „kreysonovská“ údernice Nejde s tím hnout, a z famózního alba Dobrá rána se pak hrála ještě magická Kde jsi, kterou si jako duet střihl Ríša s Bořou.
Bořův příchod znamenal předzvěst jeho bloku z dob Proma 2006 a CD Tváře (klipovka Vše co mám, Časy zlý a 13. komnata – zde bych určitě volil jinak, fantastická Hra stínů prostě neměla chybět, ale je to samozřejmě jen jeden subjektivní pohled na věc. Hmm, ale jak to tak vidím, asi budu muset klukům občas poradit, ha ha.)
Hudební produkci přetnul křest new CD Game Over za účasti – jak již výše uvedeno – muzikantů z Kernu. Míša Konečný hovořil (děkuji za reklamu našemu webu Metal-line!) a Slávek Fric, který složil Sekáčům na novou desku pár textů, políval, tudíž křtil ... co Vám mám povídat, křtiny to byly vydařený jako v kostele! No vždyť to bylo vlastně v chrámu, v hudebním chrámu zovaném Melodka...
Zajímavostí v podání stávající sestavy byla kompozice Nastal tvůj čas, kterou si 3 členové přinesli ze svého angažmá ve „velkomoravském“ souboru ExArgema, další krásnou vzpomínkou na Ríšovu autorskou tvorbu nádherná balada Vody jsou hluboké, jež společně s třetím vzorkem z Dobré rány (Dobrých rán) Neber mi křídla dala tomuto článku druhý symbolický titulek, na který jsem docela hrdý – Křídla hlubokých vod. „Křídla“ byla i jakýmsi pěveckým vrcholem celého večera, neboť zatímco při Vinohradech se setkaly tři kytary, zde se protnuly hlasy všech tří sólových zpěváků, no zkrátka chybělo málo a bylo to skoro jako 4TET Jirky Korna!
Skvělý zvuk, o který se pečlivě postaral Jura Randula, si mohla vychutnat velice slušně zaplněná Melodka (tolik lidí jsem věru nečekal). Z publika sálala radost a rodinná pohoda, několik fotografů si pod stejdží korektně měnilo místa a na stole úplně vzadu ze svého stativu na všechno pečlivě shlížela jedna profi kamera. A na muzikantech bylo opravdu vidno, jak si celý koncert báječně užívají, stejně jako jejich věrní fanoušci.
Návraty do nikam? Je kam se vracet, těch 20 let Second Endu rozhodně nebylo zbytečných, ať se dělo co se dělo – a že se toho dělo! Inu, bez práce nejsou koláče, že, madam? Symptomatické 2 hodiny hraní za 2 dekády, ochucené videoprojekcí klipů a záznamů, Melodka připomněla všechny důležité etapy historie orchestru, a já navrhuji udělat ještě 19 dalších vzpomínkových akcí, aby to dalo dohromady symbolicky číslo 20, a pokaždé s jiným playlistem, aby se dostalo i na ty písničky, na který se v pátek nedostalo.
Vážení přátelé, dámy a pánové: Game Is Over – Vivat Game!
Text + foto Dědek.
Komentáře