Report: RIMORTIS, TORRAX, Sedletín 20.7.2024

Jen tak pro přehled jsem si sám pro sebe zkusil spočítat, kolikrát jsem už vlastně RIMORTIS viděl naživo. Statistiky mě jinak baví zhruba tak jako kurzy vyšívání, takže prakticky vůbec, nicméně jsem došel k číslu 27, a to jsem určitě na některé z akcí za posledních dvanáct let zapomněl. Tahle věta by mohla napovídat, že už je to z mé strany úplně obyčejná rutina. Jenže není – RIMORTIS před nedávnem prodělali změnu sestavy a jelikož jsem z časových důvodů nezvládl výroční koncert v Chlumci nad Cidlinou, Sedletín se proto přímo nabízel jako ideální alternativa.

Kutnohorští TORRAX se postupně, ale jistě propracovávají do popředí a vzhledem k jejich mládí se ještě (symbolicky tfuj tfuj pro štěstí, aby se jim nevyskytla kláda přes cestu) od nich můžeme dočkat zajímavých věcí. Pro nás pamětníky jsou TORRAX o to zajímavější, že z jejich muziky je cítit otisk starého dobrého heavy metalu v původní formě, a to nejen co do pojetí skladeb, ale i vizuálně. Přitom naživo jsou velmi energičtí a mluvit v jejich případě o těžkém retru a ofajfkování platného pokusu za účast rozhodně nejde. I když bylo nade vší pochybnost vidět, že většina přítomných čeká na RIMORTIS, TORRAX se mnohdy nevděčné role zahřívací kapely zhostili na výbornou a díky výkonu frontmana Honzy „Sub-Zero“ Soboty, který lidi hecoval ke spolupráci, se prostor před pódiem slušně zaplnil. K Honzovi se prakticky ihned připojil zbytek kapely a kdo TORRAX možná viděl v Sedletíně poprvé, zklamán určitě nebyl.

RIMORTIS ubyly klávesy a přibyla druhá kytara (ke které se ještě vrátím), ale nejvýraznější změnou je návrat Milana za mikrofon. Při vší úctě k Láďovi a Mírovi, na Milana jsem se vysloveně těšil, akorát ne ve smyslu, že bych chtěl podruhé vstoupit do téže řeky a ani jsem se na to neopovažoval myslet.  Více jsem byl zvědavý, jak se dvě kytary projeví ve zvuku kapely a na energii RIMORTIS naživo. Zvědavosti mé bylo učiněno zadost hned s úvodní skladbou – jako by si Milan krátce odskočil na delší výlet a kapela si dala lázně. Je to samozřejmě trochu (a naprosto schválně) přitažené za vlasy a rozhodně nechci shazovat úroveň posledních tří alb a už vůbec ne koncerty z tohoto období. Jen chci zdůraznit současný projev RIMORTIS, kterému dvojice kytar zcela jasně prospěla s ohledem na průraznost zvuku a celkový tlak skladeb. Martin a Marco se zvládli dobře sehrát a co víc – Marco hraje krom jiného party, které hrál předtím na klávesy Jirka, zvládá je výborně a podařilo se mu skladbám dodat další rozměr navíc. Dlouhý set (dvakrát po třinácti skladbách) sršel energií a stačilo, abych se podíval kolem sebe – spousta lidí zpívala spolu s kapelou, nakažlivost atmosféry se rozšířila velmi rychle i mimo parket a místa k sezení brzy téměř zela prázdnotou. Omlouvám tímto dcerku, která ač skalní fanynka, stižena úpornou migrénou, pravidelně odcházela usednout a bojovat s dunihlavem v relativním soukromí. Starší a novější skladby spolu fungují v ideální symbióze, spokojeně si v duchu vrním, jakmile došlo na mé srdcovky „Černý kůň“ „Nepřítel s úsměvem“ a „Opera v plamenech“ nebo služebně mladší „Poklady moře“, „Havran a vlk“ nebo „Vlak života“. Vyjmenovávat bych mohl ještě dlouho a vydalo by to na telefonní seznam, nicméně výběr playlistu neměl chybu a neopomněl žádnou ze zásadních pecek.

Teorie relativity znovu došla svého naplnění v tom smyslu, že všechny příjemné věci neskutečně rychle utečou, kdežto pět minut opruzu vydá pocitově na hodinu. Dvě a půl hodiny reprezentativního setu utekly bleskurychle. Jediné, co mi připomnělo jeho skutečnou délku, byly mé načaté hlasivky.

Písmenka: Medyed

Obrázky: Medyed ml.

Fotogalerie

Zobrazit celou galerii