Report / Rimortis, Carpatia Castle, Perseus / sobota 30. listopadu 2019, po 20. hodině / Brno, Melodka
AŤ ŽIJE MELODKA,
AŤ ŽIJE SPILKA!
Vážení čtenáři, jestliže si myslíte, že nejčastějším příjmením je u nás Novák nebo Novotný, tak máte samozřejmě pravdu, jenomže na Melodce bylo všechno jinak. Tam vítězil Spilka: ať už Láďa nebo Míra, koloběh to Všehomíra!
Kterak dostatečně pivařům i pivařkám známo, spilka znamená kvasírna. V těch starých pivovarech jsou to ony otevřené kvasné kádě, na povrchu plné husté kvasnicové pěny, och ten bahenní močál s bělostnou krajkou, nádhera pozemská, nadpozemská i mimopozemská, zkrátka hotové nebeské „Mňam!“ A když tedá ta spilká, tož na Melodce nám vykvasila jedná muziká lepčí než druhá.
Rigor Mortis? Ne! - Rimortis!
Kdybyste měli za domácí úkol sestavit kandidátku na 
téma nejvytrvalejšího jména v bouřích tuzemského metalového šoubyznysu, určitě byste nesměli vynechat basáka Vaška Mrzenu. Tento člověk není Nomen Omen, tento člověk je Non Nomen Omen, protože Mrzenu metal jen tak neomrzí, což je pro tuzemský power metal jenom a jenom a vlastně nejenom dobře.
Zprvu jsem holohlavého Vaška vůbec nepoznal. Ale co na tom, hlavně že jsem poznal jejich muziku. S nástupem Rimortis na značky se na mých zádech rozvířilo letiště, přistával tam jeden mráz za druhým, a ty mrazy tam pak po těch zádech běhaly, jeden stovku, druhej maratón, prostě dokud zněl ten tón, ten power metalovej tón. Taková síla z Rimortis šla.
Můžete se dívat dvacet roků zpět? To ještě nebrání tomu, abyste si zahráli Deset kroků zpět, což je jakási vzpomínka na vzpomínku, chilližto tzv. vzpomínka na druhou. Prostě ať žijou mocniny, který jsou od slova moc, a jsou mocný!
Jasně, reportáž není profil kapely, takže všechny členy fakt zmiňovat nemusím, ale jednoho teda musím. A to je klávesák se zavěšenou klávesou a jmenuje se Michal David. Jak ten hrál...ještě teď su z toho janek; pardon, janeček. No jak říkám, report není profil, takže jméno dotyčného člena si najděte...někde na intru v profilu.
Peklo, co říká si svět - už když byl kdysi před lety název tohoto alba avizován, říkal jsem si, jak údernej slogan to je: magická slova peklo, svět... A nejenom slogan, i skladba samotná má cosi do sebe.
Co bude Za horizontem, to sice nikdy netuším, ale Rimortis tam každopádně odkryli svoji 13. komnatu, aby si též symbolicky pogratulovaji vějířem 2CD s názvem Dvacet černých růží, růží, které najednou zrůžověly, jak se přece na růži sluší a patří (Nomen Omen!), růží, jež nesmažou žádnou růž, žádnou růž polibku natolik ďábelsky šťavnatého, že se nemůže zovat jinak než Rimortis. No jinými slovy řečeno, dvacet na prdel klukům rozhodně nehrozí.
Posléze vystoupení jsem se snažil Mrzenu & spol. jménem 
našeho webu Metal-line pozdravit, načež hošíci taktéž velmi slušně pOZZdravili, jinak se ovšem „ke mně moc neměli“, no asi když mě viděli, tak si říkali, bože můj, co to jako zase je, Bože, za co mne tresceš?!? Pravda, mohl jsem se byl býval vykoupat a oholit.
Resumé Rimorté? - Rimortis v Brně docela slušně zazářili, a zatímco se v těchto dnech na jiných místech rozsvěcely vánoční stromy, na Melodce se rozsvítila hudba. Stav zovaný rigor mortis, tj. posmrtná ztuhlost, Rimortis rozhodně nehrozí, a troufám si tvrdit, že nastane nejdříve v okamžiku, až tady nebude Mrzena. Ale to už bude vlastně peklo, co říká si svět.
„Dycky Carpatia Castle!“ aneb Vzdej hold róbě v garderóbě
Zatímco příroda sama koná většinou tak, že stromy mají dole 
relativně užší část a nahoře košatou korunu, diva z opery jménem Carpatia Castle se prezentovala opačnou dispozicí, když kdesi dole pod roztomilým dívčím krčkem bujela obrovská košatá hříva, košatá to koruna. Samozřejmě nikterak nehovořím o stavu pod šaty, neb tady jde jen a jen o šaty. Inu, a na závěr této stati dokonce zvíte, jak dlouho trvá takový kostým obléknout versus svléknout, tož čti ty hudební bastarde do konca! (Jak jistě vidno, dovolil jsem si nemístně parafrázovat Mistra Henycha s jeho slavným pozdravem rokenrolovým prasatům.)
Skupina nám až z dalekého televizního Mostu - dycky Carpatia Castle! - dovezla jednak tvrdou gothickou hudbu a druhak tvrdou gotickou atmosféru: kromě kapely samotné jsme po stranách zřeli nosnice (pardon, tento výraz jsem použil jenom proto, že je od slova nosit, v tomto případě nosit svíce, tedy nikoliv nosnice, ale nos svíce), temné hrady u přehrady, černé brány bez zábrany, kolem běže, vidím věže a hned poté, tak to nééé – nahé děvy v kola vpletenééé! - Mno, toť moje drobná osobní improvizace na téma Most.
Děvy byly sice oblečené, leč možná právě proto vzbuzovaly představivost. Gotický hrad? Gotické divadlo? Gotické Všechno? – Carpatia Castle Most!
Ano, věřte, že pakliže Veneficu setne Kat Mydlář, tak lítaj hlavy stejně jako na Melodce, kde těch třepetavců alias headbangers bylo docela slušně, takže tomu prostě říkám Černé století! Černé století, co v čerň poletí, až mnou proletí, kam as doletí?
Děcka, a budete tomu věřit, že „cécéčka“ majú svoj vlastnej škopek? Jo. Je to polotmavá dvanáctka, objemový volume 5 %, bohužel jsem to nechutnal, panč jsem neměl hotovost, ale jestli je to pivo tak dobrý, jak je krásná zpěvačka, tak příště jasnačka.
Tož aby řeč nestála, som sa po vystúpení optal róby, co se týče garderóby, jak dlouho trvá onen majestátní kostým obléknout. Bryskně mi odpověděla, že to měřili a vyšlo jim cca pět minut a dvacet sekund. Ovšem pokud je to naopak potřeba svléknout, jde to prý výrazně rychleji.
Jsa uchvácen onou shora naznačenou představou, plynule přejdu k osobnosti, jež je neméně vzrušující, ovšem tak nějak jaksi jinak: čaroděj Mirek Spilka.
Perseus: „Když kalí boss“
V zemích českých existují jenom tři umělci, jejichž zpěv v 
sobě nese jakýsi zvláštně radostný vzlyk: Jarda Albert Kronek (Alband, The Past, Hrubin, ex-Kern), Vladimír Vápno Vápeník (plzeňský Sapon) a - Mirek Spilka. Jejich pěvecký hlahol je něco jako pláč z radosti, velkolepá opona, která na konci představení padá, je to deset tisíc nocí s hvězdami, kdy člověk smutní, že končí den, a hvězdy vědí, že nový zase začne.
Majestátní imidž Mirka Spilky předčí um veškerých čarodějů (Alberte, promiň!), jeho stříbrný vlas - tedy pardon za ten singulár, má jich samozřejmě víc - jeho stříbrná duše, jeho stříbrný hlas – rodinné stříbro metalu.
Kapitán téhle lodi, plující do nejkrásnějšího rockového vesmíru, měl nad sebou v dějinách mnoho magických jmen: Skramasax (pamatujete tu kultovní černobílou fotku v Melodii?), Calibos, Callibos M.S., jenž se následně i důsledně přejmenoval na marketingově vstřícnější Perseus.
Já se vám upřímně přiznám, já mám v těch řeckých dějinách dodneška slušnej brajgl, takže Persea jsem si musel vywikipedovat: prý je to syn Dia, čili toho Nejvyššího (podobnost s Dědictvím čistě náhodná). Což asi sedí, panč se hrála muzika Nejvyšší kvality.
Ovšem musím Vám poreferovat též o předsálí Melodky: du takhle kolem jednoho stolu, a ty wole kókám kókám, ty wogo to je snad Zdenál! No fakt, bicmen Zdenál Pradlovské. Pamatujete si ho ještě z fenomenálního CD/DVD Kreyson Třinec 2007? Já jo. Tehdy v pátek mi volal brácha z ňákýho týho shopping parku či co, jestli už to mám, já pověda že ne, panč v centru to nikde nebylo. No tak ještě ten den jsem to měl v přehrávaču k narozkám. Buch! No prostě Zdenál. Tak jsem Vám ho za těma dvouma škopkama Sonor blejsk. Vlastně trochu lžu, protože já fotím bez blesku.
Zbabělý tanec? To byl tanec! Všudypřítomná Hraběnka Báthoryová dřela až na krev, Viking nebyl Viking, ale totální King, a když přišli Železní ptáci, sonda až do dávných věků Skramasaxu, tož jsem si (anebo kdy) musel podat z hlediště do jeviště s Mirkem ruku, a tím pádem tak říkajíc ruku v ruce jsem jej tak nějak úplně spontánně pohladil po tváři, jakoby na oplátku toho, že jejich muzika byla pohlazení, nádherný metalový pohlazení...
Co říct víc? Perseus je syn Dia.
R
Rimortis mají na kopáku jedno velké, významné R. My starší si pamatujeme socialistické sportovní, zejména fotbalové přenosy, kde při každé opakovačce blikalo v pravém horním rohu obrazovky bílé R, R jako repeat, repete, repetitio, prostě znova nebo ještě jednunc.
Na šlapáku R jako Rimortis, R jako repeat, R jako že bych si to dal znova. Repete!
Text + foto Dědek
Komentáře