Report / Pivní festival: Metalinda + Alband + Martin Kudla Kudlička / sobota 14. září 2019, od 15 hodin / Brno-Židenice, areál Bzzzukot
PIVO ZVÍŤAZÍ!!!
aneb
JÁ do Židenic GO!
Speciální poděkování Shaumal, která mne na tento koncert Metalindy den předem upozornila, a taky MČ Brno-Židenice, která dokázala, že i papaláši rozumějí dobré muzice.
Znáte ten brutálně černej fór? Ž
e šalina trojka jezdívala ze Židenic přes Tábor do Komína? Ještě že je ta doba – tedy né té šaliny - už pryč. Trojka dneska jezdí dál, až do Bástru, nicméně já se potřeboval dostat opačně: směrem od Tábora do Židenic, resp. do Juliánova.
Jakási prapodivná výluka, na které jsou už všici Brňáci zvyklí, způsobila, že som počnul behať po nádru jak zdivočelej ratlík. Nakonec jsem sice tu svoji náhradní dopravu našel, ale kdyby měl metal tempo jako Havránkova MHD, to by byla na světě jenom dechovka.
Ovšem nááádherný zelený židenický areál Bzzzukot mi vše vynahradil – Savana by zařval „Savanáááá!“, pivka tam bzzzučela, spodně kvašená, svrchně kvašená, no nakvašená mohla být jen mařka, jejíž chlap ten druhej den nepřišel dom. Babka jedna, nerozumí chlapům, jsou úplně nemožní!
S Věrkou, Shaumal a Milanem jsme přišli zhruba na závěr hudebního vystoupení pana Martina Kudly Kudličky. Tohle je jméno jak Brno, a kdo tohle jméno nezná, není Brňák. Ač opustil Lidopop, je stále lidový, popový i poprockový. Sice jsem zaslechl pouze poslední cover, Sladké je žít, což bylo ale kudla symbolické, neboť Vladimír Mišík právě (no právě – v pátek 20. září) vydává po takřka 10 letech svoje nové album, které nese název Jednou tě potkám. Tož nejednou jsem tě potkal, Kudlo, a deme zase dál.
Před hlavní hvězdou večera, bratislavskou Metalindou, vystoupila na Slovensku o něco méně známá skupina Alband, a pak už jsme se mohli těšit (nejen) na dobové rockmetalové slovenské hity.
Z československých lihů a rájů: „Áááá, pan Peter Sámel!“ Tak
takhle jsem zdravil „Pana Metalindu“ (sapristi, to je jak „taťka Arakainu“) kdysi v roce 2016 na fesťáku v Lánech, což byl čas, kdy u nás Metalinda prakticky nehrála, a bylo to snad její první vystoupení v Brně po letech, teda aspoň co já vím. Od té doby se s klukama známe a rádi se máme. J Ono totiž, když někdo dělá svou práci dobře, přečká to věky. A jelikož já mám poctivost rád, tak Láska zvíťazí...
Stojím uprostřed židenického areálu Bzzzukot, všechno kolem mne krásně bzzzučí, a já rostu, rostu, rostu, poněvadž na Metalindě jsem vyrostl, a je to jedna z nejkrásnějších metalových „vyrostlin“, jakou znám!
Zpočátku sice naprosto příšerný, zahlušený, nečitelný zvuk, který však vzápětí doznal pozitivních (nebo jak já říkám poziPivních) změn. No jo, vono nazvučit randál po akustickým Kronkovi asi není žádná prdel, nicméně skočme k muzice.
Je krásné, když k Vám „zahraniční“ kapela promlouvá jazykem, jemuž rozumíte. A to dokonce když mluví nejenom slovensky, ale i anglicky, a to hned několikrát.
Například English is how-know, skús to radšej so mnou. Alebo Slobodný je free a obloha sky, mier sa povie peace, a láska love... Zbytek byl slovensky (Nad Tatrou sa blýska... a taky trochu anglicky, pardon česky (Where Is My Home, Where Is My Home...)
Písně Metalindy, z nichž některé již takřka zlidověly - chtěl 
jsem říct, že se hrávají u táboráků, například ta o nelútostnom andělovi - jsou nejen pěkné, alébrž i poučné. Kupříkladu ona právě zmíněná Vás může krapet přiučit o aktuálních podrobnostech oběžné dráhy celé naší sluneční soustavy: „Slnko nevychádzaj, slnko stoj“. Myslím, že i Grygar právě křepčí.
Anebo taková Zalúbená žaba, to je přeci zcela jasná výchovná přednáška, kterak se vyvarovat trestného činu v důsledku pohlavního styku s mladistvou osobou (vzpomínám jen maně, kolik bylo Aně...).
Nádherná balada Angie se rozléhala juliánovským podúdolím a já si říkal, jaký je to krásný proti-depresívní zátaras před věčně se valícími životními kameny. A ten výborné škopek s citrusovým chmelem Citra taky nebyl špatné – Enží, si moja láska!
Ovšem úplně nejvíce poučné je dějinné shakespearovské Jágo, jedna z nejdůležitějších skladeb, která kdy v čs. metalu zazněla. „Jágo, Já-a-go, hadie zlo plazí sa v nás“... Doufám, že jste si všimli slovní hříčky v druhém titulku tohoto článku, jinak to teda neGOmám. „Zas s nádejou / čo dýchat vie / že v sebe Jaga zabijem!“
Mimochodem, text skladby Jágo je velice zajímavý i tím, která slova se v něm vlastně zpívají. Existují totiž různé verze (a jak známo, píseň vyšla v singlové i albové podobě, kteréžto nahrávky nejsou totožné!), což by zasluhovalo samostatnou studii, a já tu samostatnou kapitolu napíču (pardon, napíšu).
V Juliánově se sešlo spousta hudebních kamarádů (třeba Peter Sámel, Jaroslav Albert Kronek, Libor Machata, Martin Kudla Kudlička...no a teď už vážně: byl tam největší světový znalec Hantecu Žanek Hlaváček, včetně své krásné a milované ženy, byl tam třeba evropsky světoznámý výrobce kytar a baskytar Vláďa Růžička, jenž právě stváří novou basu pro Libora Machatu, byla tam spousta dobré muziky, spousta Dobrého Všeho...odcházel jsem s moc hezkým pocitem, že svět na tom ještě není tak špatně, jak naše vláda vypadá. J
Odcházel jsem s pocitem, že bych chtěl zastavit čas, že bych chtěl zastavit slnko, že bych mu chtěl říct...:
„Slnko stoj / slnko nevychádzaj, chcem byť s ňou / s mojou láskou jedinou / s mojou Metalindou“...
Text + foto Dědek.
Mno, kdo pochopil můj Albandu se týkající fórek, dočetl se až sem. Samozřejmě že bych nemohl tuhle skupinu v čele s frontmanem, jehož nade všechno miluju, který představuje skoro celý můj hudební život, díky němuž jsem se naučil milovat tvrdou muziku, který mne naučil prakticky všemu, co je v metalu potřeba chápat, a tak dál a tak dál, vynechat. Tož tady je dosud „vynechaný“ report:
Vystoupení skupiny Alband jsem se rozhodl pojmout poněkud veseleji než obvykle, tož doufám, že to chlapci pochopí a nebudou na mne hned podávati žalobu.
Ó, Trofeje, jaká to krása, vidět na zeleném pažitu stodvacetiletého Kronka, kterak vypadá na padesát! Představte si, on je věkem starobní důchodce (sic!), a vypadá líp než já - mno, to zas není takovej problém. Ale skutečně mu to sluší, ten mikrofon, hezky z něj trčí ven, a do přilehlé zelené oázy se rozlévá lázeň vpravdě blahodárná. Týjo, su ochmatanej jak Paperback a Zbude ze mě půl. Dneska nám JAK (a jak!) zpíval ještě akusticky, leč již 18. 10. 2019 to v Sonu rozburácí jako ... jako ... no jako Tygr!
A vida, Tygr! Libor Tygr Machata. Zdálo se mi, že opět nepřibral,
asi jest špatně živen. No rozhodně nevypadal, že by musel Na sál. Jinak byl však vesel jako hody hody doprovody ve Veselí, akustická židlička mu evidentně prospívá, protože i na ní se dá velmi zdravě vrtět, a tak rozhodně ač nemá na svém „kontrabasu“ pražce, uháněl jak České dráhy bůhví kam, a já vždycky jenom zírám, jak tam bez těch pražců může ten člověk najít ty zastávky! Hmm, anebo že by... „Nezastavujeme...“ ?!? Inu, v kterémžto kontextu mne tak lehce napadá, že by mohlo vzniknout pokračování slavné série, tentokrát s názvem Slunce, seno, Machata; čímž nijak netvrdím, že by musel plynule navazovat na třetí díl s názvem Slunce, seno, erotika...
Mimochodem, všimněte si prosím v naší galerce, že zatímco JAK řve jako TUR, TYGR chrní...
Mirku, Tys už těch pomyslných hudebních trezorů otevřel X (třebas Titanic a třeba Kern), tož fachči dál, a dál, a dál! Á propos, když se na debutu Kernu hrálo ještě pomalu Absolutní sólo, Míra tam nebyl, ale jinak je už všude furt J:
Míra Horňák, ten starej dobrej kytarovej kouzelník, no ten si teda dovolil hodně - on ten „pán ko(u)zel“ vystrkuje růžky! Založit Mylions, to se jen tak neodpouští, ha ha. TY TY TY! Když už se nepotopil tehdá s oním parníkem, tak „Zas něco!“, jak by řekl František Filipovský. Mno, na rozdíl od členů Albandu je František národní umělec.
Ale Alband je zase náš moravský národní umělec, včetně mladičkého Víti Fraňka, a ježto je tak mladý (zhruba za padesát let mu bude sto dvacet), tak je ještě nezkažený. Zatímco zbylí členově jsou celkem slušná hudební hovada, Víťa je jak prosluněná vitráž nejkrásnějšího chrámu, Víťa je jak chrám svatého Víti, pardon Víta - Víťa je jak ... Víťa je jak ... no Víťa rozhodně není JAK (to bych mu teda fakt nepřál, checht). Holt Fénix jak vyšitej!
Ano, vážení přátelé, Alband hrál v pouhé čtyřce, takže Petržel, aby dlouho vydržel, tentokrát nepřišel. Tak snad mu aspoň něco trčí na zahrádce (třeba boule jménem angrešt). A doufám, že má Fernetový oči a něco ještě ostřejšího k nim.
Mimochodem, prosím, všimněte si v naší fotogalerii „nového člena“ Albandu, který hraje na tablet, což je tvarově jednoduchý, plochý nástroj, zdánlivě připomínající klavír, jemuž absentují klapky. Hráč je velmi soustředěný, evidentně talentovaný, a dokonce se zdá, že přímo na pódiu skládá nové písně! Alberte, máš se co učit. Učit se, učit se, učit se! (Když nebudeš, bude tě v noci strašit Lenin, Stalin, Brežněv, Andropov, Černěnko, Jelcin a Putin!)
No tak konec srandy, a teď už zase vážně. Koncert byl výborný, Židenice přežily, dobře jsme dojeli, a tak dál, a tak dál, a tak dál.
Jo a ještě malý, leč důležitý dodatek: hrály se taky Fernetový oči, a jedna holka brečela. Hmm, vlastně nejedna.
Tady Dědek, no ale to už jsem vlastně psal.
https://www.facebook.com/100020225477933/videos/387614535256059/?id=100020225477933
Foto Děděk
Video Shaumal
Komentáře