Report: Krabat znovu vystoupil po 35 letech!

BRNĚNSKEJ JAZZ FEST? NE! – GREGORY JEZ FEST!

aneb

KRABAT – VYPRODÁNO!

Report / Zadáci, Radimec & Old Horses, Krabat, AC/DC Revival / pátek 26. července 2019, po 17. hodině / Brno-Obřany, Zahrada U Sosny

Motto: Ještě jednou díky, bylo to úžasné, bylo to super. Doufám, že jak půjdeš pro lístky na to září, tak si na nás také vzpomeneš. Pan Král. 

Dedikace: Tento report věnuji člověku, který udělal tu naprosto dějinnou věc a natočil celý koncert, kterak viz důle. 

Líná, lehká jízda maloměřickou čtyřkou, slunko pálí do kabin řidičů i neřidičů, kloub se mnou otáčí jak osa zeměkoulí, bosatý holky v šortkách čumí do mobilů, malý rodinný baráky se míhají, já držím v ruce jízdenku na 60 minut za 25 korun a vím, že tahle jízda dneska není poslední. 

Historici píšou rok 2019 a před 35 lety psali rok 1984. A psali línou, lehkou jízdu maloměřickou trojkou, slunko pálilo do kabin řidičů i neřidičů, kloub se mnou otáčel jak  osa zeměkoulí, bosatý holky v sukních čuměly do blba, malý rodinný baráky se míhaly, já mám v kapse šalinkartu a vím,  že musím o 35 let později zvolat...

„KRABATE!“

K areálu přicházím chvíli před třetí hodinou (rozuměno tedy odpolední, nikoliv ranní, ha ha). Běžně se otvírá údajně ve 14, ale na dnešek byl avízován vstup až od 16ti. Nicméně místní kouzelná babička s kouzelným dědečkem v sálajícím žáru tak kouzelně prosí o pivo, že se k nim hanebně přidávám a jsem připuštěn i já. 

Nádherný areál  Zahrady u Sosny už svým samotným názvem říká, co se tady musí dělat: sosat. Přicházím k baru a ptám se pana výčepního: „Co máte dobrého?“  - „Dobré máme hlavně srdce,“ odvětí mi krásně a hned jsme kamarádi, panč dobré srdce, to já můžu. 

Tož sosám výbornou svěží desítku Radegast a vychutnávám si zvukovou zkoušku Krabatu, která představuje v podstatě jakýsi úplně prvotní koncert po 35 letech. Ačkoliv tuším, že se to nemá dělat, neodolávám a již nyní fotím, čehož využívá Pavel Řehoř a a z pódia na mne bujaře haleká: „Zvukovou zkoušku nefotit!“, pročež reaguji „Nefotit a nepublikovat!“ No a tak se na pár fotek z tý zvukový zkoušky můžete podívat v naší galerce, snad mne Gregory ještě někdy pustí do Metra. 

Postupem času přichází Předák-Zadák Martin Kudla Kudlička (ex-Lidopop), který ač zvyklý na výsluní, tentokrát usedá do stínu a napjatě poslouchá Krabat. Po jedné z písní se zvedá a hodnotí, že použité dvojhlasy byly lepší než v Hotelu California. Ozvěnou se ze stejdže vesele ozývá: „Jemu už nic nenalejvejte!“ a mně začíná být jasný, že dneska se tady v Obřanech nudit fakt nebudeme. 

Naši krásní předáci, zovaní jsou Zadáci

Já jsem teda se Zadákama pádloval poprvý, leč můj kamarád, kerej už u Sosny sával, řékal, že to je taková prdel, že se s mařkou řehtali, aj když to pak doma dělali. To já sem se pak doma řehtal, aj když sem to nedělal, panč nemám s kým. Chilližto jasně, můžeme spekulovat o tom, jestli je to lepší zezadu nebo zepředu, já si ale myslím, že nejlepší je když je to vůbec. A vůbec. 

Podstatou Zadáků je umné zpracování rozličných coverů formou vtipných českých textů, slovních hříček, příček a tak dál. Jednoznační Předáci Zadáků jsou Pavel Řehoř a Martin Kudla Kudlička, mne ovšem zaujal Předák Zadák Levák, jehož jméno sice neznám, ale vypadal hodně sympaticky i symptomaticky -  fakt seděl nalevo (z hlediska toku řeky napravo), před sebou měl dřevěný matrjošky jak dilda do prdele a na fotkách vidíte, jak je kluk jeden krásnej! 

Tož kurnik hřadovali kucí vedle sebe jak ty mařky v kurniku a snášeli jedno hudební vejce za druhým: Až naperu se v Peru, Na břehu u jezu...mimotokem, víte, že ten jez je pro Zadáky více než příznačný? Posuďte sami: Na břehu u jezu, Pádlujem k jezu, Nejlepší jez...no tohle prostě žer, tohle prostě jez! Nota bene v Obřanech u jezu. 

Krásný baby se v řece koupaly, prsa se jim houpaly (já vím, že správně je houpala), v řece, kde se předtím koupal pes, holt každej pes, jiná ves! 

Berounka, Berounka, Berounka, Berounka...jo sorráč, to už je moc, panč v repertoáru byly jenom dvě. A navíc to není Berounka, ale Svitava! 

To jsou koně, naše koně, koně brněnský...Radimec & Old Horses! 

Radim Zelina alias Radimec je výrazná postava brněnského hudebního dění. Kdo sleduje filmy pro pamětníky, může si ho pamatovat z kultovní formace Grassův pytel, a jelikož jablko nepadá daleko od stromu, tak od pytle je jenom kousek k pytluku, pardon, k panu Michalu Pytlukovi, což je Zelinův aktuální spoluhráč a spoluzpěvák. Pytluk, Pytluk, děcka, to nevymyslel ani Ondřej Sekora, a ten měl nějaký nápady, jako například kuře Napipi a tak podobně, jak by řekl brouk Pytlík. 

No dost dětských legrací – brněnští Horsíci to v Obřanech rozparádili peckou Nemám důvod dýl tady stát, a my jsme tím pádem měli důvod dýl tady sedět, a to nejmíň takových Deset dní. Nadmíru příjemný country rokenrol se rozléhal nad našimi hlavami i uvnitř, přítomné dámy si podupávaly šlechtěnýma bosýma nožkama a já se do rytmu fotil třeba s klukama i holkama z Kernu. 

Žízeň. Tak tu mám furt, i po deseti pivech. Cestou jsem zřel vyschlou Svitavu a sliznica mi vyprahla ještě víc. Preventivně jsem pil celý večer desítku, což se s příchozí nocí ukázalo jako velmi moudré rozhodnutí. Míla pil celý odpoledne dvanáctku (on desítku nepije), pak si musel dat střik, limošku, málem se poblil, tak se vrátil k dvanáctce a najednou mu zase bylo dobře. 

Po cestách, Co ještě zbývá anebo šlágr Jsem jen junior svýho děda (Junior) rozpumprlíoval moji kolegyňku Věrku natolik, že jsem byl junior až běda, děda neděda. No jo, když člověk pije desítky a nemíchá to, že. 

Ať žije Radimec a jeho koně! 

Krabat – slušnej rabat! 

Dva tisíce let od Krista. Tisíc let od ráje. Stovka let od založení Československa. Třicet let od revoluce a třicet pět let od posledního koncertu Krabatu. 

Zatímco na předchozí orchestry se tak v klídku a poklídku sedělo, na Krabat se zvedla vlna tsunami. Mimotokem, víte, že slovo „tsunami“ mají ve svém názvu hned 4 metalové kapely na světě? Zatímco Krabat jenom jedna jediná. 

No a není metalová, jasně, je „jenom“ syrově hard rocková, ovšem upřímně řečeno, syrovější hard rock jsem nikdy v životě neslyšel. A naživo úplně poprvý. A Ruda s Hankou taky.

A nad tou tsunami fakt nejde rukou mávnout. A nejde najít slova, když slova nejsou, kurwa do prdele. Na koncerty chodím od roku 1988 (moje malá premiéra: KD Tuřany – Kern – prosinec 1988 – bylo mi 13 let, takže Krabat jsem bohužel prošvihl), reporty na Metal-Line píšu více než 10 let, ale co jsem zažil v pátek, se přesně opravdu popsat nedá, takže jenom obrazně: hard rockový tóny Vám skáčou po zádech, skotačej tam jako potroublí blázni, dupaj tam jak nezřízení, a zatímco normálně by Vás to pekelně sralo, tady Vás to pekelně nabíjí. No není to potroublý? – Hmm, není slovo „nabíjí“ od sousloví „big beat“? 

Síla chtivosti, Na nic se neptáš, Fialový gatě, Naděje (lidově tradovaná jakožto Naděj): „Když vlajky vzlétnou“...- Ehm ehm, když nad tím tak přemýšlím, Aleš Brichta má megazonku Nechte vlajky vlát, a Krabat má megazonku Když vlajky vzlétnou: Vlajky vzlétly nad Obřany a všechno bylo hnedka daný. Mimotokem, celej playlist máte v galerce. 

Tom Jegr, Pavel Řehoř, Jiří Závora Navrátil a Slávek Fric. Á propos, nemohu necitovat z koncertního záznamu Horova 1985: „Vypiplali jsme si ho, vychovali jsme si ho, dneska opora skupiny Titanic - Slávek Fric!“ - Hmmm, akcie Slávka Frice začínají na newyorských burzách stoupat hodně vysoko: aktuální ikonická součást brněnského Kernu (a že fenomenálního Karlose Vodičku fakt nebylo snadný nahradit!), teďka obrovský úspěch s Krabatem...no, myslím si, že Slávek se nepere, ale že se o něj poperou! A navíc je to pohodář jak sviňa, to si pište, vlastně to Vám píšu. 

Parádní kytarový zvuk, řezalo to jak v Texaským masakru motorovou pilou, pod stejdží se takřka nedalo hnout, ve voliéře řvaly zvířata jak fistule Ládi Křížka, na závěr kluci masky, nadšený obličeje a radost, radost, radost! Bože můj, takhle se dělá radost, kluci, díky Vám!!!

Kdo byl, ví, že slova nestačí. A kdo nebyl, o to větší důvod má přijít v září do Metra, kde bude ofiko premiéra Krabatu, protože tohle byla předpremiéra. 

Divím se jenom jedný věci: že se Řehoř nebojí, že mu to Metro nespadne. Hm, vlastně možná spadne. 

https://www.metromusic.cz/program/krabat/

Dneska stejně jako kdysi - peklo zvaný ejsídýsí! 

Plakoš na akcu byl takovej trochu tajemnej, ve stylu Možná přijde i kouzelník, protože hlásal „možná přijde i... AC/DC revival“. A ten „kajzrlábuskorn“ fakt přišel.

Čestně se přiznávám, že znalec AC/DC nejsem, ovšem Highway To Hell teda fakt poznám. Plynulý přechod sestavy Krabatu v australské klokany skotačil jak zvědavej ušák v kapse, koukal, jestli něco zrovna nejede, na pódium se vrátil třeba i Radimec, kucííí si to užívali, naše galerka si to užívala taky, no však můžete mrknout, jak to tam hezky v těch Obřanech u řeky zurčelo! 

Jez jez jez, jez jez jez! Hard rocková platforma duněla i nadále, leč už měla namále, panč večer se chýlil k noci a noc se chýlila ke konci, králík ve voliéře řval „Hájvej to hell“ a slípka mu dělala sbory z obory. 

Už dlouho se nějakej koncert takhle nevydařil. Jasnačka, Čas prchá, leč zbývá otázka: Co bude dál? 

To jsem ale už kurnik šopa napsal: v září Metro, naši milovaní rockeři. 

P.S.: Ráno v nedělu mi Ruda, od něhož tu info mám jako první, posílá, že už je na Youtube i video. Zkouším, zklouším, nejede mi. Naštěstí synovec mi radí, ať to zkusím pustit v jiným prohlížeči. A tam to jede. A když to celý spojím, ty vzpomínky z pátku a tenhle zážitek z videa, tak mi běhá mráz po zádech a nééé že málem brečím – já tady teď brečím, a nestydím se kurwa za to. 

Text + foto Dědek.

Fotogalerie

Zobrazit celou galerii