Report: Kern vystoupil na čarodějnice v líšeňské rokli!
ALBERT BLÍZKO NÁS
aneb
KDYŽ JE V ROKLI NARVÁNO
Report / Pálení čarodějnic: Kern / úterý 30. dubna 2019 / Brno-Líšeň – rokle (pod zastávkou šaliny Masarova)
A je tady „druhý díl“ líšeňského příběhu (první, Poutnický díl musím teprve napsat), totiž příběh skupiny Kern v roce 2019. Je to tak, nemohl jsem si nechat ujít brněnskou bubenickou premiéru Slávka Frice v dresu Kernu, tož dorazil jsem do Líšně a nelitoval.
Symptomatickým pro každoroční akci tuto jest dalekosáhlý dlouhý dav lidí a řev děcek, vinoucí se ilustrativně celou líšeňskou roklí, což ne že neznamená nic jiného, ale znamená to mnoho, včetně zcela ucpaných stánků s pivem. Ano, kterak jsem pravil na křtu CD Kernu Síla zvyku v Edison Garden L.P. 2001, totiž že lepší zácpa nežli průjem, neplatí zcela vždy a ani navždy.
Nicméně mne patřičně instruoval kamarád Kolda, řka preventivně do mejlu „Naštěstí je vedle samoška“. A ne samoška ledajaká, leč přímo Albert! Albert blízko nás, ovšem v pozdějších nočních hodinách též Albert Blízko nás, což mne samozřejmě muselo inspirovat k dvojsmyslné slovní hříčce tvořící prvý titulek tohoto reportu.
A zatímco z Alberta si lidi nosili pivní pet láhve, flašky rumu, koly, bagety, plesnivce a tak dál, v rokli vzdálené tři minuty znělo Dál a dál, ale ještě předtím úvodní Hrnu to k tobě, což můžeme v kontextu tohoto gigu chápat i jako že to hrnem do Alberta.
Docela mne pobavilo, když frontman Michal Konečný hovořil z pódia ve smyslu tom, že je pořadatel požádal, aby sestavili setlist z těch největších pecek. Vždyť oni to Kerni přece furt tak hrají! – Mno, takže setlist se nijak moc přeskládávat nemusel, a pojďme zase. A dnes zase, a zítra taky zase.
„Kde jsme, tam bude se hrát / kde jsme, tam bude se zpívat / kde jsme tam zní kytary tón“. A kdyby jenom kytary - za bicí baterií veliká změna! Letitá Parní Mlátička Karel Vodička vystřídán dalším obrem brněnského heavy metalu, Mistrem Panem Slávkem Fricem, jehož mrouskání s Krabatem či Titanikem zná každý, koho kdy na kulách nebo jinde drbal Mr. Heavy.
Tento Čarodějův učeň se (na)učil dobře: zcela skromně se podřídil nezaměnitelnému soundu Kernu, neexhibuje (fakt to nemá zapotřebí!), mlátí co je potřeba, mírně, smírně, ale přesně - „jenom“ dotváří ten zvuk, no a vono je to tam!
V malebné líšeňské rokli vládla noc, a já osobně si s ohledem na nynější smutné události světa myslím, že všichni přítomní byli zcela spokojeni s tím, že jediná exploze se odehrávala v textu: „Exploze snů /mě na prach rozmetá / a jen ta noc jí odolá“. Zlatá dovolená v Líšni! 
Někdo měl oči pro fernet, my s pokrevním bratrem Milanem jsme měli oči pro Březňák, kofolu a rum, který se nám tyčil i trčil mezi nohama a každou chvíli nám ho kdekdo nohama rozkopl. Holt není fernet jako fernet!
A právě když brněnským údolím hřměla hymna hořkých alkoholických bylinek, vyběhl jsem svůj osobní maratón nahoru k zastávce, abych s boží shůry vyfotil narvanou rokli, kde mohlo být snad několik tisíc přátel, přátel upálených i živých čarodějnic, i přátel pekelně dobré muziky, jak správně hlásal plakát na tuto akci, když jsme ještě seděli v Líšeňském pivovaru.
K playlistu Kernu mám snad jen 3 poznámky: potěšilo zařazení Není větší síly, které jsme s kamošem v prosinci 1988 na singlu ochraptěli tak, že jsme si ten singl museli koupit ještě jeden (na koncertech ovšem hráno ve verzi CD Mistr čas 1995). Nepotěšilo pravidelné vynechávání Zídky bláznů, což je dle mého soudu možná vůbec nejlepší kernovská balada, a dlouhodobě mrzí absence jednoho z největších hitů kapely, vypalovačky Jsme lidé. Ovšem i tak volám Bravo, protože aby Kern zahrál všecky svoje hity, musel by být na stejdži snad tři dny. Tři dny Blízko nás.
V Líšni stačila zhruba klasická hodina a půl, aby Kern dokázal, že i po 40 letech od svého založení má stále dobře co říct, ba co říct – dobře zazpívat a zahrát.
A taky s láskou zabubnovat.
Text + foto Dědek.
Komentáře