Report / Henych 666, Death on Arrival / čtvrtek 26. 9. 2019 / Brno, Melodka

666 LET BLACK METALU

aneb

KULT VLASTY HENYCHA

To si tak jednou jdu čirou náhodou kolem Melodky J))), a ejhle, na áčku psáno Henych 666 + ...no to snad ne: Death on Arrival.

Art Is A Wasted Time, tak tohle měl Vlasta na triku. Ale von toho má „na triku“ mnohem víc, třeba že založil v tý naší Český republice black metal. Nezaložil Tōrr, ale „založil“ black metalovej Tōrr. A ve čtvrtek se na něho přišel podívat i kořeň, kterej ten Torr otočil a udělal z něj pozpátku Root, další úžasnou blackovou kapelu, vážený pan Jura Big Boss Valter. No když se sejdou dva black metaloví principálové, tož je jasný, že cirkus bude! Vlaastně peklo, pardon.

Ovšem ještě předtím do pekelné cirkusové arény vběhli tři mladí tygříci: Pánové Zemánek, Liška...pardon, ještě jednou: Zemánek, Szabó, Kupka. Oligofrenně ostříhaný frontman Zbyněk, titěrný, čerstvě odmaturovavší basák Martin a skromný, nádherně nejskromnější bicman Michal. Dohromady DEATH ON ARRIVAL.

Jejich brutální deathrash metalové šlehy, hrané snad dvakrát rychleji než obyvkle, čítaly třeba Post Mortem nebo Jekyll & Hyde. Příjemným překvapením – oproti šest dnů starému koncertu v m13 – byla předělaná Dear Mother, výborně jsme s klukama i s architektkou Helenkou pokecali, byl to moc fajn thrashovej vecheerek.

Zvuk byl už na předkapelu natolik vynikající, že jsem musel udělat těch pár kroků k mixpultu a Panu Zvukaři osobně poděkovat. Hmmm, pročež se mi zdálo, že byl docela potěšen. ;-)

Vlasta Henych, principál. A ten princip? – Black metal.

Henychovci to v Brně odpálili velice odvážně, totiž skladbou My žijeme v Praze, vlastně Magické noci, Z EP Aeronaut, kterážto skladba ovšem není původní, neboť se jedná o song Plastic People of the Universe.

Pak už ale následovaly klasiky. U Kultu ohně, singlu č. 2 z Jandovy edice Rockmapa, mne Vlasta nachytal, když jsem nepoznal, že prej přehodil sloky. No je pravda, že už jsem měl popito, ale stejně jsem to měl poznat. Nó holt zbude ze mě olej a kal, cha cha chá...

Jak vidíte v naší fotogalerce, Vlasta měl na triku napsaný Art Is A Wasted Time, chilližto Umění je promrdanej, pardon, promrhanej čas, protože na našem webu se do prdele mluví slušně. Čímž pádem tady nesmím zmiňovat, že se hrála taky Válka s nebem, poněvadž to je kompozice věru tak sprostá, že jelikož náš web vysílá nonstop, tj. i před desátou hodinou, tak bychom se mohli dostat do problémů se zákonem, ó ja já.

A tak tady máme další věc, která to bude? Inu, Henych koukl na playlist a hned věděl!

Písnička, kterou alespoň podle oficiálních supraphonských údajů nesložil Vlasta, ale Ota Hereš a text Aleš Brichta, a v jejímž videoklipu nejsou záběry ze stejnojmenného filmu Otakara Vávry Kladivo na čarodějnice, ale z Troškova lehce pozapomenutého snímku Poklad hraběte Chamaré, hřměla na Melodce opravdu jako 666 kladiv, a já jsem si spolu s Polívkou a Pavelkou v Jakubiskově fenomenálním filmu Sedím na konári říkal „a je mi dobre“. Jéé –e –é –eé.

A naopak skladba, kdy se právě Vlastovi Henychovi podařilo něco, co se metalistům nezdařilo už dlouho: složit po letech šlágr, jímž by se vyrovnali hitovým úspěchům 80. let. Vlastovi se to povedlo se sloganem v písni Made In Hell (proším, nečíst „mejd“, panč tohle není žádnej šmejd), a od té doby miluju ropuchy.

Herr Miller pařil ty svoje škopky fakt docela slušně, a tam ti dva zbývající chlapíci (jak by řekl Petr Uličný) nebyli vskutku jenom zívající. Výbušnina H 666 šlapala parádně, black metal jak sviňa, zkrátka kurwa rokenrol! Což potvrdil i závěrečný přídavek jménem Countess Bathory a Mr. Venom si to honil štěstím. No, mělo tam být napsáno hodil, ale co už.

Celej playlist máte v galerce (i když...), tak tam třeba mrkněte, ať to tady nemusím celý vypisovat...

Měl jsem, Zlej sen... Měl jsem krásnej sen, že Henych 666 hrál na Melodce. A nebyl to sen. Byla to pravda, pravda vpravdě pekelná.

Sieg Hell!

Text + foto Dědek.

Fotogalerie

Zobrazit celou galerii