Report / Extreme Aggression Thrash Vol. 5: Götterdämmerung, Death on Arrival, Surgery / pátek 20. září 2019, od 20 hodin / Brno, klub m13 (Benešova 22)

EXTREME AGGRESSION?!? – THRASH!

aneb

SOUMRAK ŘEŽE NEHROZÍ

Jest krásnou souvislostí dějin, že v den, kdy se konal tento koncert, vyšlo po 9 letech nové album jedné z nejdůležitějších postav tuzemského bigbítu, pana Vladimíra Mišíka, s názvem Jednou tě potkám. A tak jsem ten den potkal nejen Mišíka (rozuměno jehož CD jsem si koupil), ale též mj. kapelu Death on Arrival, jejíž tři členové jsou tak mladí, že jim není dohromady ani tolik jako samotnému Mistrovi. Inu, jak by řekl Jarda Albert Kronek, tohle je let let...

Brněnský klub m13 mne přivítal krom jiného též nefiltrovaným starobrněnským ležákem, který prý všude pění natolik, že z něj musejí pomyslně „pěnit“ i všichni výčepní. A považte, vymyslela ho žena, přičemž byl výborný, líbezně zakalený a se svěžím ovocným nádechem, což já můžu – tedy dokud ještě můžu.

Chytl jsem ještě poslední kousek do skla, pak už se z bezpečnostních důvodů čepovalo do kelímku, což se ukázalo jako velmi prozíravé, neboť parket byl velice slušně zaplněn a úvodní „Goťáci“ nejsou rozhodně žádná dechovka pro domov seniorů, protože pokud by někteří z nich byli již stářím nahluchlí, po koncertě by byli jistojistě ohluchlí.

Nekompromisní GÖTTERDÄMMERUNG (zjednodušeně „Meruňky“), ač vznikli teprve v roce 2017, jsou již poměrně známým bigbítovým pojmem, já je však naživo viděl poprvé. Je jen prostou spekulací, co by na jejich tvorbu řekl Richard Wagner - neboť název skupiny je totožný s názvem jedné z jeho oper (česky Soumrak bohů – viz též jeden song kapely) - ale buď by vzal nohy na ramena a odkulhal do klidu shora zmíněného domova důchodců, anebo by naopak začal skládat to co brněnští thrasheři.

Projekt známého brněnského muzikanta Pavla Urbánka (a samozřejmě jeho kolegů – v každé grupě občas proběhne nějaká ta personální změna, a tentokrát byl přivítán pan Škleboš alias Luboš Kozdera) se tématicky zabývá druhou světovou válkou a jejími některými nevyjasněnými situacemi, nenechte se však mýlit leckterými autentickými názvy písní v němčině – soubor zpívá česky. No, zpívá...je to něco mezi rytmickou recitací a growlingem, po hudební stránce pak bývá orchestr přirovnáván nejčastěji ke klenotům světové thrash metalové scény, jako jsou Slayer nebo Kreator v dobách svého největšího tvůrčího přetlaku, tj. v 80. letech; koneckonců, na album druhých jmenovaných, Extreme Aggression, odkazuje i název celého pravidelného koncertního projektu Extreme Aggression Thrash, tentokrát tedy již se svým pátým dílem.
Tihleti „šedí vlci“ nám zahráli třeba Šedé vlky (zatímco já, když se řekne „šedý vlk“, si vybavím maximálně legendárního Fabrizia Ravanelliho) a sypali to do nás takovým způsobem, že někteří přítomní jedinci (zejména ti s firemními trikoty Götterdämmerung) vypadali, že se každou válečnou chvíli radostí rozsypou, ba dokonce že by za kapelu pro počest vítězství položili i svůj život, nechajíce se bez lítosti kytarovými riffy rozstřílet.

Už v tuto brzkou večerní hodinu začalo pod stejdží pověstné pogo, přičemž chvílemi „lehce připomínalo“ tvrdost bitvy u Stalingradu. No není divu, tato thrashová filharmonie má na kontě úspěšné CD „...projekt Riese“ (a taky nějaký ten videoklip, abyste o těch válečných vřavách nemuseli jen poslouchat „z rádia“).
Hmm, asi zavolám Wagnerovi a půjdeme se na tenhle Soumrak bohů někdy znova podívat...

Zatímco dohráli staří kozáci, tak blanenští DEATH ON ARRIVAL (zkráceně DOA – možná jste už viděli ty fotky vybledlých nohou nebožtíků v márnicích, na nichž je právě visačka DOA, která neznamená nic jiného, než že tyhle chudáky už nestačila sanitka dovézt) jsou přibližně dvacetiletí kluci, z nichž jeden čerstvě skládal maturitu (sic!). Původně plánované slovenské Dehydrated nahradili na poslední chvíli, a jejich přítomnost byla také důvodem, proč jsem do M13 přišel, ježto v tomto případě již dobře vím,  s kým mám tu čest.

A slovo čest je vskutku na místě, jelikož jejich ocelový thrash metal kombinovaný s pořádně silným přídechem death metalu Schuldinerovského střihu (viz třeba majestátní mezihra v Endless Agony – ano, skupina zpívá anglicky) zaujal i jedince, kteří v m13 slyšeli toto trio poprvé. „To bylo taky dobrý“, „Tý jo jako dobrý!“, znělo mezi přítomným spokojeným lidem při jejich produkci i po skončení.

Co bylo tradiční, že na koncert došla řada jedinců ve firemních trikotech, tedy v tričkách s logem kapely, a na zádech sloganem „Death is coming...“, totožným s názvem debutového CD kapely. Co však byl šok, že levoruký frontman Zbyněk Zemánek totálně proměnil imidž, až si dokonce někteří návštěvníci mysleli, že skupina změnila zpěváka! No jo, ono ostříhat natolik bujnou hřívu totálně nakrátko, to působí podobným dojmem, jako kdyby se Krakonoš oholil – taky by ho nikdo nepoznal. Ale mělo to zase jednu výhodu, že se dotyčný na stejdži tolik nepotil (nota bene když se ještě svlíkl do půl těla, což bylo asi kvůli radosti krásných slečen, a že jich v m13 bylo jako na Miss Universe!). Ostatní členové naštěstí zůstali se svými vlasy normální a při starém, takže při žádosti o pivo občanky ukazovat nemuseli...

Produkci DOA rozjela kytarová vyhrávka představující start skladby Last Fight, kterou však na debutovém EP kapely s názvem Death is coming nenajdete; naopak tam najdete třeba již zmíněnou Endless Agony + 3 další písně.

Melodičtější pasáže se střídaly s pořádnými sypačkami, vše doprovázeno charakteristkým growlingovým pěním, jenomže pomyslné přesýpací hodiny přesýpaly natolik nekompromisním způsobem, že kompozice typu Post Mortem nebo Jekyll & Hyde utekly jako voda burácivě se provalivší z thrash metalové hráze. Mimochodem, musím zmínit perličku: kapela plánuje vydat full-lenght CD, jehož název měl být původně právě Jekyll & Hyde (a ten nápad je starý snad skoro dva roky), jenomže poté, co nedávno vyšlo stejnojmenné album Arakainu, tento plán logicky padl. Tož mne tak napadá - kluci z Áček, co takhle „za trest“, když jste jim „vyfoukli“ název, vzít tyhle mladý kluky na turné?  Jak vidno, mají podobný nápady jako Vy.

Ze slovenského Popradu pocházejí SURGERY, kteří sami sebe označují za death metalovou kapelu, leč domnívám se, že těch hudebních vlivů se v jejich tvorbě slévá více, včetně thrash metalu nebo grindu. Skupinu nejenže jsem naživo nikdy neviděl, ale prakticky jsem ji neznal ani podle názvu. Což ovšem vůbec nevadí, poněvadž je potřeba chodit nejenom na známé kapely, ale i poznávat ty novější či neznámé.

Při jejich produkci bylo pod pódiem sice zpočátku relativně méně lidí, na čemž se zřejmě podepsala skutečnost, že ze všech tří účinkujících představovali v Brně nejméně známou kapelu, ale skupina postupně přesvědčila svou nekompromisní produkcí, a navíc rozpoutala nejen divoké pogo, při němž někteří tanečníci - možná i pod počínajícím vlivem alkoholu - přestali lehce ztrácet představu o prostoru, takže občas lehce „pobourali“ i nějaký ten stůl, ale nastal čas i fenoménu jménem stage diving, což se mi dokonce podařilo zachytit i na jednom samozřejmě odpovídajícím způsobem rozmazaném snímku (viz fotogalerie).  A pro úplnost se sluší podotknout, že obojího zmíněného, tj. jak poga, tak stage divingu, se bez jakýchkoli skrupulí zúčastnili nejenom diváci, ale i samotný frontman kapely, disponující mimo jiné vtipnou, z mého pohledu totálně zimní čepicí s logem – jak jinak – Surgery.

Zatímco „Meruňky“ nám představily některé operace druhé světové války, název Surgery znamená operaci vpravdě lékařskou, chirurgický zákrok, resp. operační sál jako takový. Zřejmě jakási symbolika či záměr toho, že skupina hodlá svou muzikou pořádně řezat či dokonce rozřezat, ale bylo každopádně vidět, že u leckterého přítomného „pacienta“ dopadla tato operace úspěšně: pacient zemřel - štěstím...

Surgery byli služebně nejstarší ze všech tří vystoupivších entit, působí na scéně již od roku 2002 a na kontě mají EP a dvě alba, přičemž do Brna přivezli kromě dalšího merche právě nejnovější CD Absorbing Roots, a bylo vidět, že death metalové kořeny jsou v m13 absorbovány dobře, neboť skladby jako právě Absorbing Roots, Knot in the head z debutového CD Descent, anebo jedná úplná novinka vyvolávaly potlesk publika nezanedbatelného charakteru. ...tedy jako že potlesk byl nezanedbatelného charakteru, i když publikum samotné pivopitelně rovněž. Ostatně jak napsal pod naši fotografickou návnadu na tento report na Facebooku Radek Grňa Hrubý: „Za mne byli Surgery naprosto vynikající!“

Tož další večírek v m13 se opět vydařil, thrash metalu, jiných vlivů i „pod vlivů“ byl dostatek, ještě v noci mi vydatně hučelo v ušiskách, a tak se teď zklidním a jdu poslouchat novýho, starýho dobrýho Mišíka...

Text + foto Dědek.
 

Fotogalerie

Zobrazit celou galerii