Report: ALŽBĚTA, ARTERY, Sedletín 23. 8. 2024

Možná už jste se sami sebe ptali, co mám pořád s tím Sedletínem? Vůkol Brna a v Brně samotném spousta akcí a kdo by se přece štrachal přes sto kiláků až k Chotěboři? Já se ale nikam štrachat nemusím, jsem téměř místní. Ano, pokud jsem to v minulostí dost nezdůraznil, bydlím právě těch sto kiláků (necelých) od Brna. Zde se vyskytuji sice pravidelně, ale ne zas tak často, jak bych si představoval. Proto, když se něco koná kousek od mé domácí chýše, zpravidla se o to s vámi podělím. Tolik na úvod, abyste věděli cože mám s tím Sedletínem.

Chotěboř je dostupná v pěší vzdálenosti a kdyby ARTERY nakrásně chtěli, došli by na parket do Sedletína pěšmo. Není to můj úmysl, ovšem ARTERY vedou v ročním úhrnu kapel, které jsem během roku viděl naživo – žádná velká jména v domácím ani světovém měřítku, ale regionální kapela, šikovně kombinující melodický punk a hard´n´heavy. Nebyl to můj záměr, stalo se to víceméně náhodou, ale ARTERY, pokud zrovna neplujete na nejvyšším uměleckém orbitu a „zábavovka“ je pro vás jen o fous slabší výraz než TV shopping jménem „Šlágr“, rozhodně stojí za čas a energii.

Naživo mají solidní šťávu a sympaticky uvolněnou fazónu. Zahajovat akci a zahřát publikum na provozní teplotu není vždy jednoduchá úloha. Lámání se v pase ale potřeba nebylo, po několika skladbách se plácek slušně plní a mejdan propuká na plné točky. Punková přímočarost a chytlavost zdrsnělá heavy riffy je ten typ hudebního jazyka, který má schopnost oslovit publikum napříč generacemi a ARTERY jako vícegenerační kapela (50 / 50 – viz fotogalerie) můj názor jednoznačně povrdili – pohled na rozkřepčený parket byl jednoznačným důkazem, že ARTERY rozjeli party ve velkém stylu. Jenže noc je ještě mladá, co mladá – v dětském věku, tudíž jedeme dál!

ALŽBĚTA už dávno není kapela okresního formátu, pravidelně objíždí republiku a kdo od ní snad ještě nic neslyšel, má alespoň povědomost, že kapela tohoto jména existuje. Tentokrát ALŽBĚTA nasadila dlouhý set a reprezentativní playlist, kde nechybělo nic podstatného. Překvapením (pro mě v každém případě) byla účast mladého talentu za bicí soupravou – sympatické a půvabné Anety Smetáčkové (čtete správně – příjmení není náhodné).

Už drahný čas jsem nezažil tak nacpaný parket a rozjařené publikum. Spousta lidí dorazila i docela z dálky, českými měřítky samozřejmě, tipoval byl okruh padesáti kilometrů. Hity nabitý, dvě hodiny zabírající koncertní set donutil zvednout pozadí většině přítomných. Radek je skvělý frontman a své pověsti nezůstal nic dlužen. Mít publikum omotané kolem prstu po první skladbě a držet jej ve varu po celý koncert se zdá jako náramná zívačka a stačí být jen trochu ukecaný. Jenže každý, kdo někdy stál na před lidmi na pódiu ví moc dobře, že to není žádná prča. Zpětným pohledem zhruba pět let zpátky, kdy jsem ALŽBĚTU viděl prvně, musím konstatovat, že kapela roste – po malých, postupných krůčcích piluje svůj styl a zůstává srdečnou a v nejlepším smyslu obyčejnou kapelou, která nikdy nic zadarmo nenafasovala a je si toho velmi dobře vědoma. Jak bylo řečeno v jednom filmu pro pamětníky – lidi, já tam byl a to byl match, lidi řvali, no prostě paráda. A za tou parádou ani nemusíte jezdit do hlavního města, ona se často děje kousek za barákem!

Medyed

Foto (díkec jak swiňa): Petra Santová

Fotogalerie

Zobrazit celou galerii