Report: 9.2. 2018 - Bad Face, Debustrol - Brno, Melodka
ZLÁ TVÁŘ BAD FACE
aneb
VIDLOV VIDLOV DEBUSTROL!
Report / Bad Face, Debustrol / pátek 9. 2. 2018, po 20. hodině / Brno, Melodka
...děcka, chvilku vydržte...
...vydržte...
...vydržte, už to bude...
...jen co si umeju prdel.
No tak už su tadý. Děcka, já to teda nechápu: vždycky když má v Brně vybochnout granát, musej přijet ty pyrotechnici až z Boleslavi. No svatej Václav by měl taky radost, asi. Mimochodem, víte, že to je jediná tuzemská metalová legenda žijící mimo největší aglomeracé? Teda jako né svatej Václav, ale Debustrol. Šici só Praha, Ostrava, Brnó, a teďkom Boleslav. No ale nebyli kucííí samííí, vzali sebó ňáký ty Bedfajsy či co. Teda já znám Fejsbůk, ale Bedfejs?
BAD FACE. Zlá tvář. Bohužel se upřímně přiznám, že jsem je vůbec neznal, což je vlastně moje redaktorská ostuda, poněvadž bych je znát měl, když jednotliví členové pocházejí z natolik slavných kapel jako Krabathor či Shaark. Nota bene (dobrá nota), když jeden z nich se jmenuje Skull. Jak ta (moje) lebka může
zapomenout! - No ale neznal jsem, lebka si zkrátka trvá na svém.
Vyfotil jsem čověka, co vypadá jak bubeník Saxu Miloň Nahodil před 45 lety, děvčátko, co váží 45 kilo (tuto nepochopitelnou hmotnost jsem měl zhruba ve čtvrté třídě základní školy) a líbačku z první. Samozřejmě se souhlasem, nedržím foťák bez paragrafu. Viz galerka. Děcka se na mne moc smály, dušičky zamilovaný; krásný tváře.
A teď zase Zlá Tvář. Dobrá brigáda, slušný nášlap před devastací autobusu s trpaslíky. Skvělá rytmika, to teda fakt šlapalo, kapele chybí jediná, leč k sožaleníju důležitá věc - výraznější melodické nápady, jimiž by oživila relativně jednotvárnou produkci, stojící jaksi na jednom tónu (vemte si, kolik tónů je v „blbým“ krátkým Protestu). Možná právě proto jsem Bad Face dosud neznal, poněvadž ty ostatní kapely - třeba ten zasranej Debustrol - znám.
Marketing má banda zvládnutej tak nějak mezi půlkama, svoje CD prodávala po 30 Kč (asi ví proč, he he), akorát jsem nenašel její stolek. A vod Debustrolu už všechno mám. Třebaže já osobně jsem v muzice nedokázal tolik co Bad Face (s bicíma jsem skončil v garáži), posílám vzkaz: jenom krapet více hymen, nebudete nomen omen!
Mno, tak to bychom měli. A pak už jsme se usrali.
Teda jako nechápu jedinou věc. Onen geniální slogan zní „Tak SE všichni userte“... My na Moravě říkáme „Tak SI všichni userte“... Kolinssu, nemohl bys to, když tak rád jezdíš k nám na Moravu, nemohl bys to tady měnit?“ SSIC! ;-)
Pilíře debustrolské Palmýry jsou zcela jasné a žádný zvaný, nezvaný, nepozvaný ani takzvaný stát na tom nikdy nic nezmění: demo Vyznání smrti, monitorský debut Neuropatolog a aktuální CD Válka!
Z pódia sršely cáry a krev, vlasatý masky a řev, mikrofony napadrť a drť! Můj nebeský i pekelný bože, tohle je cirkulárka řezající kundy i šuliny, abych tak slušně označil dámy i pány, obráceně ssračky i ssračinky, přátelé, tohle je Mistr Kolinss a Pan DEBUSTROL!
Píše se rok devadesát jedna - Pokrok se rychle rozmáhá! No tak tohle se sice zrovna nehrálo, ale já jsem si vzpomněl na tu majestátní chvíli, kdy jsem na svůj gramofon položil onen pekelně černej talíř, a nechal jej plout vinylovou oblohou. Krvavá práce? Debustrol složil kompozici o „brněnským“ Kevinu Dalghrenovi prakticky už před čtvrt stoletím.
Deset tisíc písní, dest tisíc šlágrů, deset tisíc hitů. Nasrat vám všem! Svět, co zatočí s tebou, Umučená, umučenáááá, Zabij mámu, zabij tátu (kup si triko: Yugoslavia), Vidlov Vidlov Chotětov, Antikrist, Protest, Zakuklenci jdou, Údolí Hádu, Vyznání smrti. Chceš něco víc? Běž do prdeleeeee! Příchod zla!
(Ne)snesitelné řezy thrash metalový kajter, (ne)snesitelné řevy boleslavských hlasivek, (ne)snesitelné řevy Debustrolu. Zapálená a plápolající Melodka, červená jak peklo káže, sound jako řev umírajících otroků, bičovaných každým dalším šlehem strun, řvoucích srdceryvně o pomoc, a dechberoucí beznaděj!
Vepředu se nedalo chodit, furt tam někdo trčel, hovada jedny debustrolský ;-)! Pobíhal jsem od stejdže k druhýmu baru a nevěděl co dřív, jestli nastražit ušiska, nastražit objektiv anebo nastražit sebe, hehe. Óóóó, život redaktora-fotografa-fanouška obtížný věru jest. V podstatě se pomyslně prodlužuje o mnoho obtížných let, ha ha. V kteréžto peprné chvíli mne napadá, že jednoho brněnskýho vraha hledali snad rok a půl – celou tu dobu měl mrtvolu v garáži zabalenou montážní pěnou!
Vy – zná – ní – smrti, vy – srá – ní smrdí!!! Konec dobrý, všechno dobré. Debustrol přijel po roce do Brna a opět nezklamal. Melodka sice nespadla, nicméně daleko k tomu neměla. Ať žije Debustróoóól!
A víte, co je na tom všem úplně nejhorší? Že to krásný trvá jenom chvíli, že krvavá práce je otázka krátkýho okamžiku.
Text + foto Dědek.
Komentáře