Report: 28.12. 2018 - Metalové Vánoce 2017 - Brno, KC Semilasso

„NO PŘEDSTAVTE SI TO:“

METALOVÉ VÁNOCE 2017! 

Report / Metalové Vánoce 2017 / Ocelot, Root, Unholy Ones, Arakain, Arch Of Hell / čtvrtek 28. prosince 2017, od 18. hodiny / Brno, KC Semilasso

Tož já teda nevím, jestli to tentokrát byla vlastně sedmička anebo spíš šestka: Metalové Vánoce si do knihy „přání a stížností“ zapsaly sedmý ročník (docela dobře se to počítá, protože první ročník byl v roce 2011), ale Big Boss furt řval cosi vo šestce, tak teda nevím. :-)

No to je teďka jedno, jelikož nastoupil Jindra Heinrich Novotný se svou alkoholickou brigádou metalové práce zovanou OCELOT a spustil brajgl jak Znojmo. Mimochodem, kdyby náhodou někdo nevěděl, tak Ocelot není od slavného Kak kalílas stal (Jak se kalila ocel), ale od jisté šelmy kočkovité, panč Oceloti jsou zkrátka na kočky. A taky na pumpy. Tedy, aby nedošlo k omylu, na ty benzinový, ježto ony vakuový zatím nepotřebujou. 

Před chvílí jsem poslal mejla:  Nazdar, Heinrichu! Tak konečně to vyšlo - mám to už za sebou, ha ha. Syrovej zvuk, dobrej výkon. Chtěl jsem Tě pozdravit, ale měls na sobě hrozen krásnejch bab, tož jsem Ti to nechtěl kazit. ;)

Jj, s Jindrou jsme kamarádi, ale zatím takoví internetoví - ještě jsme se spolu newožrali a podpírat na Poslední cestě jsme se zatím taky nemuseli. A propos, Poslední cesta, s kosou nevěsta (aneb jak se po znojemsku sere na přízvučný a nepřízvučný slabiky), tam mne vždycky dostane ono geniální dvojverší: „Vezou týpka co moc pil / ještě to v něm šplouchá / Vezou týpka co moc pil / už nás neposlouchá“. 

Kdo je Stará čúza? No přece jedině Savana. Ten sice chyběl, ale všichni věděli, o co (o koho) jde. Jak správně pravil Heinrich, ráno to bude vaše stará, která vás bude budit prudit. Tedy opravdu vaše stará, ne Savana, takže se vlastně můžete radovat, minimálně z toho, že doma nemáte rokenrolovýho psa Savanu. Ahoj, Luďku, a ... prosím moc na mě neštěkej! 

Pekelnej stroj, hitchcockovské Něco tam je, letité Válení (Heinrich ponamenal, že podlaha je úplně čistá – asi ji vytíral) anebo takřka úvodní pocta Mistru Lemmymu Ace of Spades. Mimochodem, znáte tu stranu 251 z Novotného knihy „Ocelot: Až na krev“? – cit.: A Pájka pronáší historickou větu: „Dáme si vole to, co pije Lemmy!“ „Já nevím, co to je Lemmy“, odpovídá barmanka. :-))))))))))))))))))))))))) Ehm, já zas nevím, co to je barmanka. ;-)

ROOT je kořen. Root jsou kořeni. Root je pozpátku vzor Tōrr. A po semilasském koncertě bych klidně mohl napsat, že Root se vrací ke kořenům, leč pekelný opak je pravdou: kořeny se vrací k Root! 

Tolik češtiny z úst Jiřího Big Bosse Valtera jsem již dlouho nezažil, ha ha, počínaje letitým Hřbitovem (akorát jsem nepochopil, jestli centrálkou, nebo krpolským, nebo líšeňským, nebo nějakým jiným, hm, asi to budu muset obejít), a konče Písní pro Satana. A když jsme teď aktuálně u těch vánočních pohádek, ano, nadpřirozené bytosti mají tu výhodu, že rozumí mj. česky. Mimochodem, víte, jak se v pekle řekne Satan? – Big Boss! 

Reprezentativní vzorky formou průřezu alb prořezávaly brněnské diváctvo jak černá cirkulárka, až natolik, že i ta děvčata, která běžně na Root nechodí, se tak nějak božsky (ha ha) usmívala. Magicky ďábelský Leviathan ze dvojky Hell Symphony, kterýho jsme si tak cvičně hráli kdysi ve zkušebně, úvodní Cassilda’s Song ze trojky The Temple In The Underworld  a tak dál a tak dál. Jako novější zonky dobrý, nicméně já vždycky uchcávám z těch starejch. 

A Big Boss, jak se zdá, uchcává úplně ze všech, protože když ze stejdže majestátně prohlásil, že musí chcat, chápal jsem to jako fór. Nicméně vzdálil se na tak dlouhé operativní bubenické sólo, že jsem si skoro myslel, že byl i srat. Tož Juro, jezevčík byl? ;-)

Což mi připomíná jednu veselou sobotní historku z doby (ne)dávno dávné: jdu takhle ráno nakópit škopále do Alberta, přede mnou pár zbytkových mániček, a jeden říká: Ty vole, jak jsem byl včera v Brooklynu, tak jsem šel na hajzl, tam seděl Big Boss, a tlačil, rudej jak prase. - Holt Velký šéf vždy a všude! 

No konec srandy a zpět, jen si to zkuste, držet tón s močákem! Budete rádi, když udržíte moč, natož tón! 

Jenomže Big Bossův vokál by mu mohli závidět i v Národní opeře, navíc si myslím, že nikdo z klasiky neumí tak rychle kmitat jazykem, ha ha. Jura Valter je zkrátka taková zlatá rybka, kolem něho samí rybáři (hoši, ty rybářský stoličky jsou na efekt fakt super!), a na tu Vašu udičku se vskutku dost lidí chytá!  A děcka, považte, dva šlapáky až z Gibraltaru! 

Jedna letitá lidová moudrost praví, že žádný strom neroste až do nebe; v případě šikovných brněnských (a zas to Brno!) thrash-coristů UNHOLY ONES to platí také, nicméně přeci jen s drobnou úpravou: jejich strom výrazně roste k nebesům. Což je takový lehký zdvojený význam, asi jako když se řekne: Kdo nic nedělá, nic nezkazí. 

Unholy Ones dělají, a přesto moc nekazí. Makají na sobě, a je to znát, a vidno zrát. Řezavá muzika prořízla hrdlo, do toho vzplanuly plameny, a to by v tom byl čert, aby oheň pod kotlem nebyl zažehnut! Nicméně názvy jednotlivých skladeb po mně prosím nechtějte, znalec UHON opravdu nejsem, ale třeba jednou budu, he he. 

No představte si to, jak by řekl ve spolupráci s géniem Miloslavem Šimkem Mistr komik Felix Holzmann. Jenomže tentokrát to bude pravda: No představte si to, že ti jedni nesvatoušci prodávali svoje regulérní CD za 50 korun! No představte si to! Tož jsem na to chvíli nevěřícně koukal, koukal a koukal, až bylo CD vyprodaný. Za padesát kachlí, no představte si to! 

Je to svátostný pocit, stát v zaplněném sálu Semilassa vedle brněnské magické ikony a jednoho z největších metalových hlasů všech dob, pana Jaroslava Alberta Kronka, nota bene který zcela soustředěně poslouchá HC/T produkci Unholy Ones, chilližto úplně jiný žánr, než díky němuž získal pozemskou rockovou svatozář. Hercna mi rumpluje hned ze dvou stran: od stejdže „anholíci“ a z boku Albert. Takhle si kurva do piče a do prdele a kamkoliv jinam představuju Metalový Vánoce, hůůůů!

Já vím, není to moc report o samotných Unholy Ones, ale zase na druhou stranu, ani z hlediska stylistického není zcela jednoznačně vytýčeno, o čem má reportáž být. Já osobně tvrdím, že základním kritériem je sálání atmosféry, tož sa snažím tu atmosféru sálat a sálat a sálat...

A sál Semilassa sál a sálal a nasával, až se ukázalo, jak jsme dovedli pít. ARAKAIN. Na ten se obzvlášť těšil  můj švára Fanda, ba dokonce si koupil tričko, který mu teda moc sluší. Nicméně Arakain myslím sluší každému, i když se to možná nesluší takhle každému říkat, panč co kdyby to někomu náhodou slušelo míň až tak, že by mu to třeba neslušelo. No tož pojďme po moravsku slušně na to! - Ahoj, Cethy! (Arakain jednou udělá skladbu o svých nejlepších fanynkách, Cethy tam nebude chybět, a A  tím pádem stvoří cosi jako: Holky z Áček školky. 

Pilsner Urquell, Budweiser Budvar, Škoda Auto, Dominik Hašek, Jaromír Jágr, Paolo Nedvěd, Kreyson, Master’Hammer, Root, Arakain – toť jsou značky, jež proslavují Českou republiku nejenom doma, ale i za hranicemi. Koneckonců, samotný Arakain má u Úřadu průmyslového vlastnictví v Praze jakožto ochranné známky registrovaná obě svoje dějinná loga – koho by to zajímalo blíže, zde je první a zde druhé logo. Mimochodem, „taťka Arakainu“ Jirka Urban fakt není blbej, první přihlášku totiž podal už v divokém roce 1990...  

Ty všechny kompozice, které v Semilassu závěrem roku 2017 zazněly, mne opět probudily k životu: Černý koně, Princess, Ďábelská hra, Gladiátor, Proč?, Apage, satanas... jeden evergreen za druhým a místo rumu klidně zelenou! 

Áčka do nás sázela jednu sazenicu za druhou, a za chvilu tady byly celý záhony spokojenejch fans. Řval jsem jako malý dítě a tancoval se svou milovanou sestřičkou Míšou na Černý koně jako velkej chlap, kvalitní zvuk do nás bušil thrash metalovými buchary a v hlavě se mi zmítalo tisíc nejen metalových věcí. Zaplněnej sál křičel „Co je? Co je? Cojecojecoje?“ a hrozil pomyslným zničením. Co vlastně bylo? Rezonovaly duše i srdce, a já najednou pochopil, že všechno je správně, že přesně takhle to má být. Není většího, i když mnohdy těžkého štěstí. Těžké alias heavy - těžké vulgo thrash! 

Arakain je síla, Arakain je moc. Ač není mojí osobní nejkrevnější skupinou, vždy před ním musím smeknout: tak tohle jo. V Semilássku přesvědčil výběrem zejména starodávných, nechci říct přímo „sumerských“ písní, ale byla to bomba. Naštěstí pouze pomyslná. Ano ano, na Metalové Vánoce byl A věru dobře připraven. 

Strašně známí a strašně dobří ARCH OF HELL měli nejtěžší pozici z nejtěžších, když hráli na úplný závěr. Vydržel jsem na galerce, třebaže se mi totálně klížily oči, neboť Metalové Vánoce byla ten den moje už třetí akce (první byla dopolední kořalka, odpoledne hospoda, no a večer? - to právě čtete!), a tím pádem věřte, nebylo to energeticky věru jednoduché. Nicméně samotný můj organismus byl abnormálně překvapen tím, jak mu to oním metalem kdesi uvnitř docela, ale fuckt docela čerstvě čvachtalo. 

Vážení přátelé, ne! Sousloví Arch Of Hell opravdu neznamená „archa pekla“:  je to sice zvláštní - mne samotného to též mate – nicméně archa se anglicky řekne „ark“, zatímco termín „arch“ znamená „klenba“. Klenba Pekla. Tož jsme se nechali v Semálu překlenout.  

Vynikající brněnský black metalový orchestr čítající snad 666 lidí se fakt neposral před odečítající se návštěvou a hrál tak, až se mu zuly kule. Posílám totální pochvalu z galerky, třebaže podrobněji již nejsem schopen zcela referovat. Nicméně mám jednu obrovskou výhodu: třebaže já si nepamatuju – fotky si pamatujó! Tož děcka mrkněte. 

Slibuju, že to někdy napravím a vo týhle bandě napíšu víc. Teď už ale musím jít spát, a pevně věřím, že se mi budou zdát krásné sny. 

Právě usínám...a možná se mi cosi zdá?!? ... no představte si to: Metalové vánoce 2018...

Text + foto Dědek.