Report: 24.01. 2019 - Kreyson Memorial, Jerem.I - Brno, Metro Music Bar
ANDĚLSKÝ VEČÍREK V METRU:
VĚŘ ROCKERŮŮŮM (JAKO JEREM.I)
aneb
MEMORIAL NENÍ MEMORIÁL: ŠLÁGRY KREYSONU ŽIJÍ!!!
Report / Kreyson Memorial, Jerem.I / čtvrtek 24. ledna 2019, po 20. hodině / Brno, Metro Music Bar
MOTTO: „S Kreyson Memorial hrajeme staré písničky s velkým respektem. Něco jsme si s nimi taky tehdy prožili. Hráli jsme je už v době, kdy na nás před třiceti lety ještě nikdo nechodil. Na YouTube existují naše videa z roku 1990, kde Láďa zpívá na koncertech některé songy takzvanou svahilštinou, protože jsme ještě neměli hotové texty.“ (Tato i následující citace pocházejí z rOZZhovoru s Kreyson Memorial - Daniel Krob – převzato z www.bandzone.cz/kreysonmemorial)
Děcka, nevím jak to, ale mám to už skoro jako tradicu – vždycky když du na koncert do Metra, vyslechnu cestó nějakó tu hlášku, která se mi hodí do reportu. Dvě mařky šly proti mně, a jedna říká druhé (ale fakt si nedělám kozy, který teda jako měly, a nejenom jako, jenomže pod těma blbejma zimníma bundama nijak výrazně nemečely): „Aspoň že vím, jak se japonsky řekne, že mám depresi, to je důležitý.“ Hmm, dámy, že by varianta na pověstné české bolení hlavy?!? Ej chudák Džapanýz...
No ale když si vemete, že Kreyson sklízel obrovské ovace i ovoce právě v Japonsku, nota bene v dobách upadající celoevropské slávy metalu (viz sběratelsky unikátní tamější edice), tož musíte uznat, že kontext s koncertem tu je. Ovšem s depresí naštěstí nikoliv, panč skladby Kreysonu, to je jedna velká radost, a když se k tomu přidaj půlky Jerem.I, tak to už je hotový učiněnízadosti (ehm, rýmuje se s radostí).
Od někdejšího koncertu na Melodce, kdy jsem KREYSON MEMORIAL kytarového Maestra Daniela Kroba (dále též jen Kreyson) viděl poprvé a užil jsem si unikátní živou verzi alba Anděl na útěku, komplet skladbu po skladbě (včetně mého milovaného a dle mého soudu opomíjeného Svědomí), uteklo mnoho času... ...který ovšem jde vrátit, jak se ukázalo právě ve čtvrtečním Metro Music Baru.
...„chtěli jsme si zavzpomínat na tu dávnou dobu, kdy nebyl žádný Facebook, žádné mobily a jezdili jsme společně autobusem na koncerty.“
No tak autobus je sice pěkná věc, ale Motorka možná ještě lepší. ;-) Nejlepší je ovšem rozpálit melodickej metal na plný kule zesáků s logem Kreyson, nechat svý kule v tom randálu pořádně rezonovat, a zapomenout v tu chvíli na zmrdanej kulečník života. Tisíc kulí, hrom do polí, aby tohle nebyl pořádnej KREYSON! A to si piš že byl!
Brněnskou scénu rozpálila doslova žhavá petarda Strážci plamenů (v naší galerce můžete vidět vyfocenej celej playlist, ten ovšem s realitou úplně nesouhlasí - např. tato skladba je tam pod zjednodušeným názvem Hasiči), aby následoval třeba Trojskej kůň (doufám teda, že mi po studiu aktuální internetové situace Kreysonu nezařehtá v PC), co mne ovšem navýsost dostalo, byla balada Stoupej výš, krásně věnovaná zvukaři, zesnulému v pouhapouhých 48 letech. Bože, jenom jsme tak s kamošem Milanem na sebe koukli, kolik nám teda jako že asi zbývá, a raději jsme to Excellentně spláchli.
Setlist Kreysonu byl tak cca půl na půl starý versus nový věci – á propos, ptal jsem se po celým Metru na cédéčko, tož děcka, mělo by vyjít v dubnu. Tak to beru, mimochodem i proto, že v dubnu jsem se narodil, takže jestli to vyjde a kotouč vyjde, budu mít dóóóst gut dárek ke hvězdám. A já hvězdám věřím, protože první cikánská posádka má být do vesmíru vyslána až v roce 2036, a teprve pak nastane okamžik, kdy bude naposledy spatřen (nejen) Malý a Velký vůz.
„Věř rockerůůům“, kterak jsem parafrázoval titulek tohoto článku, refrénu titulní debutové písně, kde si na desce (v Metru nikoliv, leč každý je nahraditelný, že?) svůj part střihl i Rolf Kasparek z mých zamilovaných Running Wild, snad jako (doslovná citace z bookletu Death Or Glory) „special thanx L. Krizkovy za fantasticke sborove spevy. Hodne stesti auspechu do budoucnosti. Nezapomen anglictinu!“ – Wow, fantastic Czech, Mr. Kasparek!
No tak máme za sebou filmy pro pamětníky, a pojďme vzpomínat dál.
Anděl na útěku dokázal, že i pamětníci dokáží vrátit čas, jenomže to vzápětí „popřela“ jedna z nejskvostnějších hřmících balad, která kdy byla na světě vymyšlena a natočena, Nejde vrátit čas. Pamatujete, to barevné přebarevné klipové divadlo a kyvadlo, třeba v Hitparádě Martina Hrdinky? Ou ou ou, kývali jsme se do rytmu všichni, resp. minimálně těch cca čtvrt milionu tuzemských fans, kteří si tuhle desku koupili. Jj, před tímhle kyvadlem by myslím aj slavnej Edgar radši do tý jámy skočil.
Nesnáším slovo eponymní, takže napíšu, že duněla i stejnojmenná hymna Kreyson. A víte, že na vinylu je napsána správně s ypsilon, zatímco na CD jako Kreison? Což asi způsobil legendární dobový rozhovor Romana Lipčíka s Láďou Křížkem v Mladém světě, nazvaný famózní slovní hříčkou „S Křížkem o funuse“ (odchod z Citronu), kde byl Kreyson prezentován jako – to neuhádnete – Kreison!
Já teda naštěstí za barákem skály nemám (nejbližší hora je pro mne ta Kraví, zvaná Monte Bu), protože kdybych měl, tak tam fakt každej rok chodím, jestli tam náhodou...nezahraje Kreyson. Jo a když zahraje, tak to je pak fakt Čarovná noc.
Covery na třetí moc rád nemám, ale i přesto musím ocenit pěvecký výkon Peti Doldy Dolénka (kerej sice vypadá, jako kdyby utekl z koncertu Depeche Mode, ale hlas má jako ten nejvíc heavy zvon na světě :-) ve skladbě Lásko, voníš deštěm (ale samozřejmě nejenom zde), což je míchanice jak sviňa: HARD ROCKOVÝ originál Black Sabbath, nejlepší zpěv – POP & SOUL Madam Maruška Rottrová, český text FOLKAŘ Jarek Nohavica, a obloukem zpět HEAVY METALOVÝ nářez Peťa Dolének z tého našeho Krézonu. No tož nezbývá než řéct, že to bylo velké, ale hřálo to. Ó má lásko.
O muzikantech (velikost písmen upravena s nadsázkou Dědkem): „Poznají NAVZÁJEM své rodiny, MANŽELKY, PŘÍTELKYNĚ, děti a přátele. Chodí společně na akce a najednou se začne RODIT“ ... „opravdová kapela.“
Skupina JEREM.I (vyslovuj „džerem áj“ – no nepíšu to zbůhdarma, panč furt slyším na koncertech nějaký ty různý výslovnosti, tož aby se to sjednotilo), to je taky opravdová kapela. Ovšem upřímně řečeno, chlapci, dát si takovýto složitý název, to je teda odvaha, ha ha. Zatímco celá tuzemská elita má jednoduché, vesměs (ne)anglické názvy jako Arakain, Tublatanka, Citron, Kern, Vitacit, tak vy do toho praštíte se svým Jerem.I
Jasně, můžeme luštit křížovku, zda není tajenkou propojení jmen jednotlivých členů (Joro, Džoro, Remi, Remo atd., či snad na platformě DO-RE-MI, můžeme spekulovat o slavném anglickém herci jménem Jeremy, jehož příjmení je tak podobné skupině Iron Maiden, můžeme uzavírat sázku, kolik škopků a panáků bylo při tom vypito, anebo se na to můžeme tak akorát...tak akorát. Podle mého soukromého názoru se jedná o propojení iniciál Joro Encheva, tj. JE, + nick REMI, = JEREMI. A aby to bylo zajímavější, tak né tečka na konci, ale těsně před ním: Áj jako Já.
Nicméně podstatně více vyslovitelná a pochopitelná je tahle muzika, která je vskutku hóóódně dobrá. Když tahle kapela vznikla, byl kolem toho docela slušnej mediální humbuk, což ale není divu: vyrůstajíc z kmene jménem Titanic, nemohla nechat pravověrné fanoušky zpěvného heavy metalu rozhodně spát.
Chtěli-li byste slyšet můj pocit z doby, kdy JEREM.I vznikal, pak bych vám musel vykreslit obraz majestátní, temně třeskuté hudby, pořádně šťavnatou olejomalbu, hutnou třináctou komnatu komtesy – komtesy panny, ano, panny, ježto prdel se do tohodle nepočítá! Protože onen již zmíněný strom Titanic nás na tu prdel posadil, vlastně z tý prdele zvedl už tolikrát. A Mr. Jerem.I?
Ze všech hymen (ano, kontextuálně správně, hymen) musím určitě jmenovat ty, jež mám doma na klasickém CD, vlastně EP, který se samozřejmě ve čtvrtek v Metru taky hrálo: Jmenuje se JEREM.I Vol. 1, ale když mi hraje, tak určitě né na Vol. 1, ale na Vol. Max. Pořádně naklepaný flákoty, šťavnatý, krví sršící stejky jako Divoký hon, Envy, Time? anebo Non nobis, Domine. Kurwa, latinu jsem měl na gymplu dva roky, ale pamatuju si z ní akorát animalia :-) (no jak ta zvěř!), tož tohle jsem si musel přeložit. Slogan pochází údajně z biblického výroku, který existuje ve dvou verzích, kdy já použiji tu z textu kapely („Non nobis, Domine, non nobis, sed nomini tuo da gloriam“), a název songu tím pádem znamená „Ne nás, Pane, ne nás, ale svoje jméno oslav.“ - Hmm, asi máme slavit s panem Jerem.I či co.
No nás, pane Jerem.I, to jako klidně - nás a do nás. Do nás můžete šoupat těch hymen nehymen, zkrátka tolik kolik se do nás vejde, panč Metro není v tu chvíli nic jinýho než jeskyňka ke spasení, Vendulka Utěšitelka a milion básníků k tomu.
Celý playlist, včetně pecky Angels On The Bridge, máte jako už tradičně vyfocenej v galerce, takže já nebudu zbytečně přehnaně faktografický. Drtivá většina přítomného publika evidentně věděla, na jakou muziku přišla, a dávala to po každém songu patřičně najevo dobře slyšitelnými ovacemi, které si ovšem obě kapely naprosto zasloužily.
Ono se to totiž slavnými osobnostmi hemžilo nejenom nahoře na stejdži (Dan Krob, Radek Reddy Kroc, Joro Enchev a tak dál), ale i pod pódiem, kde jsme mohli spatřit celou plejádu známých rockových persón - přítomni byli fotografové Ludvík, Petr Dio, Pája Kunčík... Nechybělo známé brněnské Print-Video, které tvořilo záznam koncertu a ještě před ním rozhovor s Krobem, ale podívat se přišel třeba i brněnský výrobce evropsky známých kytar a baskytar Vláďa Růžička, no prostě vyjmenovávat bych takhle mohl donekonečna, takže na koho jsem případně zapomněl, nechť mi odpustí a já mu za to někdy příště koupím škopka.
Ano, ano, jak jsem napsal v titulku tohoto reportu, ve čtvrtečním Metru se odehrál v podstatě takový andělský večírek, neboť jak Kreyson Memorial, tak Jerem.I disponují nějakými těmi andělskými písničkami, a nemám teď na mysli, že jsou ty skladby andělsky dobré a andělsky povznášející, ale myslím tím andělský doslova – vždyť Kreyson po andělovi pojmenoval celé své debutové album, a „džeremáci“ mají zase na oplátku již shora zmíněnou kompozici, do češtiny přeložitelnou jako Andělé na mostě (už ten samotnej název je bombastickej, jen si ty anděle na tom mostě barvitě představte – no není ta představa andělů na bridži, tzn. hazardujících andělů úchvatná?).
A třebaže někteří lidé do Metra možná nepřišli z toho důvodu, že zde nevystupoval Kreyson se svým hlavním protagonistou, duchovním otcem Láďou Křížkem, a nevraceli se tudíž páteční nocí s andělskými křídly na zádech (jest totiž pravdou, že tahle muzika vám fakt dodává Křídla – jejda mane, zas ty dvojsmysly!), tak Láďu Křížka jsme všichni ten den – rozuměno tedy již v pátek – mohli vidět. Jak to? Bylo asi hříčkou nevyzpytatelného osudu, že koncem pracovního týdne zněly v Metru brutálně elektrické kreysonovské songy, zatímco v pořadu „Neváhej a toč speciál“ vystupoval Láďa Křížek se svým bratrem Mirkem coby dobové duo Damiens, na podporu kteréhož svého tvrzení jsem do fotogalerie připojil pár operativních záběrů televizní obrazovky (která v tu chvíli nepukla, panč neměla čím – hrálo se jemně).
Co se týče zvuku, zpočátku celého dvoj-koncertu, tj. při úvodních vzorcích Kreyson Memorialu, se mi zdál lehce zahlušený a hůře čitelný, ale celkem rychle se tato rovina vyjasnila, takže letité hity kapely jsme si mohli vychutnat nerušeně v plné síle.
Co mne poněkud překvapilo, byla poměrně vysoká cena za jedenáctku Gambrinus Excellent – 43 Kč. Chápu, že ceny v klubu nebývají stejné jako ceny v hospodě, ale myslím, že pokud by se cena vešla do čtyřicítky, chutnalo by mi tohle dobré jedenáctero se špetkou karamelového sladu ještě o něco lépe.
I tak jsme si ovšem čtvrteční čarovnou noc vychutnali jak se patří, skály i chřtány byly dokořán, a nezbývá než konstatovat, jak je dobře, že Kreyson Memorial – na rozdíl od Kreysonu Páně Křížka – vystupují pravidelně, a poměrně často i přímo zde v Brně.
Je tedy moc dobře, že se kreysonovské písně fanouškům otevírají výrazně častěji než ona skála z Čarovné noci („za rok a den jen jedenkrát“), poněvadž po čtvrtečním nářezu a vskutku mimořádném zážitku bych to kurwa celej další rok asi nevydržel...
Text + foto Dědek.
P.S.: Mimochodem, víte, že JEREM.I mají coby nosič jakousi flash kartu, na který je snad úplně všechno? Tak to teda ŽEREM!
Komentáře