Report: 23.06. 2017 - PS Band - Brno, Rusty Nail Club
KDYŽ MÁ SVÁTEK PS BAND,
A TAKY KRÁSKY, KRÁSKY, KRÁSKY...
Report / PS band / pátek 23. června 2017, od 20 hodin / Brno, Rusty Nail Club
Pro brněnskou bigbítovou skupinu PS BAND mám tak říkajíc chvilkovou slabost: sice pro mne jako úspěšně odchovaného metalistu nepředstavuje nejmilovanější žánr, ale když přijde ta správná chvilka, dostanu na jejich hudbu prostě nekontrolovatelnou slabost. A pak se zkrátka zvednu a vyrazím nikolivěk na heavy, speed, black, thrash nebo death metal, ale na obyčejnej „bigboš“, kterej má v tomto případě svou nespornou úroveň.
Z posledního vydařeného sobotního vystoupení v sympatickém Livingstone jsem bohužel report nezrealizoval, poněvadž jsem se během tehdejší soboty stihl lektvary rozličnými omámit jako africké prase divoké (no to mi tam snad musel někdo něco přimíchat, či co!), a když jsem to následně na místě dokrmil, usnul jsem vzápětí na stole a paměťová stopa byla v ... no snad až v tý Africe. No tož Vám snad někdy jako vzpomínku připojíme z Livingstonu alespoň fotogalerii, jelikož by určitě byla škoda, kdyby přišla zcela na zmar.
PS band má svůj autorský leadertandem v podobě zpěváka Radomíra Prokopa a kytaristy Radka Štěpánka (a propos, nepřipadá Vám, že kytara svým tvarem vypadá jako tenisová raketa?!?), kdy tito dva skládají veškerou hudbu i texty, i když samozřejmě předpokládám, že na aranžích se podílí celá kapela. Radomír Prokop má navíc výhodu tu, že na rozdíl od nás ostatních slaví svátek dva dny po sobě. Nevěřícně kroutíte hlavou? Jak jednoduché – 3. července je Radomíra a 4. července Prokopa. ;-) Navíc je to těsně před dvěma svátky, kdy je volno (dohromady tudíž Radomír, Prokop, Cyril, Metoděj a Mistr Jan Hus - slušná spářka, co vejde do dějin).
No při takovéhle věru brutální kombinaci ještě aby člověk nenabral pořádnou inspiraci! ;-))).
Což mi připomíná onen internetový nadmíru vydařený fórek, kdy jeden nejmenovaný supermarket (a možná nejeden! – raději však zobecňuji) má za účelem propagace odbytu, zejména pak dárkových předmětů, zřízeno elektronické zařízení, na němž je natrvalo předepsáno „Dnes má svátek“ a pod tím „Náš supermarket srdečně gratuluje!“, přičemž mezi těmito dvěma nápisy se vždy každý den zobrazí aktuální jméno oslavence. 6. července to vychází dokonale: „Dnes má svátek Mistr Jan Hus! Náš supermarket srdečně gratuluje!“
Pro vlastní tvorbu PS bandu jsou signifikantní následující znaky: žánrová pestrost a inteligentní české texty. Stylově kapela dokáže zahrát poprock, folkrock, rock, hard rock (moje oblíbená vypalovačka Invisible Hill) a třeba i „country-swing“ (moje oblíbené Krásky) – no jak říkám bigbít. Nebo i reggae.
A jejda – moje oblíbené krásky, a už je to tady. Vážení přátelé, pakliže by Vám čistě náhodou připadalo, že kromě těch škaredejch chlapů na pódiu jsem fotil i něco hezkýho v hledišti, samozřejmě máte pravdu (ona taky ta připojená galerka je nic míň než corpus delicti). A jelikož kozy jsou starostí pro venkovské farmy, a jelikož v prdeli si zrovna právě teď – na rozdíl od času pár měsíců zpátky – naštěstí nepřipadám, fotím prostě nožky. Ovšem mužské nabídky v tomto směru přísně odmítám ;-).
Koneckonců, je toho plnej internet, a tak proč ne? Někdo fotí akty, já fotím „akty nohou“ a říkám tomu slovní hříčkou Bossky. Všechno je v platonické umělecké rovině a jediné, co při tom vystrkuji, je můj malý Canon. ;-) A dokonce si myslím, že to plně koresponduje s muzikou PS bandu: stejně jako ta je upřímná a bez retuše, i moje fotky jsou upřímné a bez retuše. No a vždyť jsem fotil enem samé Krásky!
Playlist máte vyfocenej v galerce, což je naprosto geniální řešení pro případ ztráty paměti v důsledku skutečnosti té, že Vám někdo podá nápoj, o němž předpokládáte, že je bezpečný, a posléze nad ránem Vaše hlava s počtem XXII zjistí, že byl přeci jen alkoholický.
Ano, PS band má na svém zatím nepříliš tučném hudebním kontě dvě alba s vtipnými názvy Strana A a Strana B - ono první jsem měl dokonce tu čest v klubu M13 křtít; ano, přesně tam, kde jsem nerovno-vahou svého těla málem rozsedl asi 25 Mikulášů - a z každého (rozuměno z každého CD) se v Rusty hrál nějaký ten šlágr:
Z „áčka“ již zmíněný Invisible Hill či Rekviem za včelku Máju. Myslím, že i Jiří Suchý, který kdysi vytvořil mj. definici ženské nohy, by byl touto asociací nadmíru potěšen: „Z tohoto píchání bolívá hlava“, no to je ale slovní hříčka, ha ha. Pro srovnání: „Pak ale přiletěla / lesklá a horká střela / uprostřed mýho čela / našla si mrcha cíl“. Nojono, pořád samé včeličky...
Což mi připomíná kamaráda jednou u nás na bečce na zahradě (dnes vážený doktor práv), který neprozřetelně sál, aniž by se předtím podíval (dvojsmysl čistě náhodný), načež ho ta vosa opíchala do jazyka a ten mu pak nabobtnal jak obrovskej žalud. Čeho ta protivná mrcha chtěla asi dosáhnout...?
Anebo žánrový úlet Machakos reggae; mno, moje spojení „žánrový úlet“ asi není na místě, panč PS band ulétávají rádi, u nich jest toto zcela běžné, přirozené a normální, a tak slovo „úlet“ sem asi nepatří. Maximálně erotický povzdych fanynek ve smyslu „Úúúúúúúú – let!“
Z „béčka“, aniž by však tyto produkty měly punc béčkových, pak ušiskama proudily např. Mechaničtí sloni anebo již zmiňované swingové Krásky, z nichž by za mikrofonem určitě nadšeně juchal i Ondřej Havelka s celými svými Melody Makers, stejně jako juchám já. „Krásky, krásky, krásky / zvadly jak sedmikrásky“...
Jako deus ex machina se Radomír Prokop spustil ze stejdže mezi publikum (česky diváctvo, a jinak z jeviště do hlediště), koncert pomalu končí, kapela si užívá závěrečné ovace, a v řadě případů i tzv. standing ovation – no přece si nepůjdu sednout jenom kvůli tomu, že se zrovna tleská ;-)
Dobrý zvuk, dobrá návštěva (ještě že byla v klubu moje kolegyně Věrka, která je operativní organizační talent a jež Pepovi za barem vypomohla, protože ten by to jinak absolutně nemohl stíhat), dobrá muzika a dobrá rodina z nás všech. Všechno Dobré!
Závěrečnou bujarou jízdu dokumentuje druhá část fotogalerky, v níž jsou naštěstí zachyceny jenom samé hezké věci - včetně snímku magické Maury s Pepou Trumpešem - nikoli už moje úděsné alkoholické bubnování za místní bicí soupravou, které však přesto sklidilo u tolerantního publika ovace. No ještě že jsem už pak skončil (ježto jsem z malého činelu stvořil nechtěně málem bumerang), ačkoli moje hra na virbl byla oceněna i samotnou kapelou. Paličkou jsem si oko naštěstí nevypíchl, ani jsem ji nezlomil, ani jsem jí nezlomil nikomu srdce. Což je dobře, pančto zlomené srdce pak může klidně nebo spíš neklidně pustit žilou, že.
Rusty Nail Club je tepna, nabitá okysličená tepna radostí a zážitků, kde se mají všichni rádi a kde ani staré lásky nerezaví. Rezavý hřebík, jó to jó. A jak praví klasik, kdo neměl zrzavou, neví, co je láska.
Text + foto Dědek.
P.S.: Teď už nikoli PS band, ale jenom PS, aneb technická poznámka k pořízeným erotickým fotografiím: myslím že ne-li úplně všechny, tak skoro všechny snímky byly realizovány se souhlasem zúčastněných dam, jeden snímek dokonce s konkludentním souhlasem v podobě smíchu zúčastněného partnera. „Kupodivu“ ani jednou jsem se nestal byť jen potenciálním objektem verbální či jiné agrese (no byli jsme přece v mírumilovném Rusty). Žádná oslovená žena neodmítla, jedna se pro můj fotoaparát dokonce vstřícně vyzula a nechala si své krásné nohy políbit. Ano, ženy jsou milé, jsou si vědomy své krásy a jsou naštěstí rády zvěčňovány - jsou to prostě naše Krásky, krásky, krásky... :-)
Díky Vám, Krásky!
Komentáře