Report: 19.10. 2017 - D.S.E., Spreading Dread, Fusion Bomb, Impalers - Brno, Vegalité

SADISTIČTÍ NAPICHOVAČI BOMB...ŠÍŘÍCÍ DĚS!

aneb

THRAAAAAAASH! 

Report / D.S.E. (Deadly Sadistic Experiment), Spreading Dread, Fusion Bomb, Impalers / čtvrtek 19. října, po 19. hodině / Brno, Vegalité    

Motto –  část prvá:

Na počátku bylo pogo.

Anglický název Impalers znamená vlastně cosi jako „Napichovači“, resp. „ti, co probodávají“. Moc hezký název, a s ohledem na říznou až agresivní muziku těchto Dánů vpravdě přiléhavý. Nicméně ani ostatní přítomní řezníci neměli svoje regály s masem prázdné a jejich řeznická sekyrka svištěla vzduchem zdatně a vydatně. Jako první nám dali svoje krvavé flákoty ochutnat brněnští D.S.E. neboli Deadly Sadistic Experiment (tohle se aspoň nemusí překládat, že?).

Už Mr. Internet dopředu hlásil, že se bude jednat o velice krátké, až na závěrečnou hlavní hvězdu pouze půlhodinové setíky, což D.S.E. splnili do puntíku. Pünktlich! V tomto prvním případě bylo vzápětí vysvětleno proč – čtveřice existuje teprve krátce, její BZ profil byl založen 18. 9. 2017 a koncertů má na svém kontě tolik, že by se daly spočítat na prstech obouruč.  

Ovšem překvapení to bylo nadmíru příjemné! Už brutálně řvavý nástup subtilní zpěvačky, která před koncertem samotným působila nevinně jako lehká drobná snítka petrželky (zdobící zlatavou bramborovou přílohu tofu špízu – jsme přece ve Vegalité), aby se vzápětí svým hlasem proměnila ve vraždící bestii, pro niž bylo pódium malé, a tak si zcela bezostyšně odskakovala zaobcovat s publikem. 

Zatímco doposud působilo Vegalité poklidným dojmem tiché přímořské obce, s nástupem D.S.E. začaly řinčet tašky padající ze střech v důsledku zemětřešení minimálně posledního stupně páně Richterovy škály. Pitoreskní střídání dívčího a mužného zpěvu basáka působilo dojmem osvěžujícím i organickým. Skvadra valila vpřed stovkou pod deset, svěže rytmické plameny strunařů byly ve zběsilém tempu šťouchány akustickými výboji bubeníka a na stejdž nejednou nebylo od mého stolu vůbec vidět, kolik se tam nahrnulo spokojených lidiček. 

Po žánrové stránce hustě sytý thrash metal s punk rockovou rozevlátostí (skutečně i sama kapela označuje svůj styl jako thrash-punk) způsobil to, co naznačeno jest i v I. části motta tohoto reportu: pogo! Několik mániček se rozhodlo zúročit veselou thrashpunkovou stratosféru v onen proslulý tělocvik, jehož pohyby výrazně připomínají ty nejhorší epileptické záchvaty, a já se při focení skoro bál, že donutí tancovat i můj fotoaparát; což bych ovšem nerad, ježto můj Canon tančí vzduchem dosti nerad. 

V paměti zůstaly názvy jako Fuck You Jesus! či Beznaděj, každopádně D.S.E. moc příjemný překvápko, a jdeme zase dál. 

SPREADING DREAD – banda, kvůli níž jsem dnes přišel. Famózní deathrash zjev tuzemské brutal metal scenérie, na kontě dvě vynikající placky, Sanatorium a Age of Aquarius, plus aktuální virtuální klipový singl Nikotin / Manifest. 

Název této pražské formace je přeložitelný jako „Šířící se děs“, a jistě uznáte, že anglicky to zní přeci jen o něco lépe. I když zase na druhou stranu, úplně si dovedu na plakoších představit ten báječný jazykový kontrast, kdy by vedle sebe stálo třeba „IMPALERS“ a „ŠÍŘÍCÍ SE DĚS“. 

Lídrem „Šířícího se děsu“ je hudební génius, zpěvák a kytarista Šimon Kotrč, autor v podstatě veškeré muziky kapely, texty skládá druhý kytarák Lukáš Fujan. Ale pozor – zatímco na deskách zpívá skvadra v angličtině, poslední dvě písně, jak zmíněny shora, jsou kupodivu prej v češtině! Ó jaký to balzám na moji tuzemskou dušičku, a zejména na můj nevyzpytatelný mozek, který od revoluce, třebaže tomu již dvacet sedm let, nebyl schopen tu angličtinu pořádně spolknout. Já sice tu češtinu v tom šíleným rachotu nedokážu dost dobře identifikovat, ale právě proto SD označili svoje klipy patřičnými titulky – pro případ, že bychom nerozuměli, ha ha - vtipné i praktické zároveň. 

Což mi lehce připomnělo někdejší dávný (1992?!?) koncert brazilské Sepultury v dobách okolo Beneath The Remains - kdy ač pod ruinami, byla Sepča na vrcholu – který se konal ve vítkovické sportovní hale, a jeden metalovej novinář na něj prý vzal jednoho svého kamaráda, kterej měl v tý době už státnici z angliny - tento kamarád prý Sepultuře nerozuměl jediné slovo. 

Ale pozor pozor druhý pozor! SD páni krátce před brněnskou zastávkou avizovali, že se bude jednat o unikátní instrumentální vystoupení! Správně se jistý fanoušek na FB profilu otázal, proč instrumentální? Inu, Mistr Šimon je prý po operaci (údajně slepáku) na nemocenské, takže se skupina statečně rozhodla zahrát ve třech, takže vlastně jako – jako Tublatanka. Důležité však je, že ve slepé uličce rozhodně nekončí vývoj Spreading Dread, ba naopak. 

Nakonec však byl přívlastek „instrumentální“ zbytečným šířením poplašné zprávy, poněvadž jak vidíte i z naší fotogalerie, basák měl před sebou stojan s mikrofonem a potřebné party do něj odchrchlal, až pod řezníkem krev stříkala. 

A stříkal třeba Losing Time a stříkalo třeba Devolution a stříkalo to zkrátka a dobře a stříkalo stříkalo, až se to všechno vystříkalo a bylo po všem. 

Trio musím pochválit za věru srdnatý výkon, jiná banda by se za takovéto personální situace na koncert vysrala, ale chlapci udělali moc dobře, užil jsem si je, a myslím, že si svoje brněnské vystoupení užili i oni sami, v závěru před svým bubeníkem (bas)kytaráci poklekli, ba dokonce se po stejdži váleli, prostě show jako v zoologické zahradě a řev taky jako tam. 

Hmm, znělo to asi jako když Vlasta Henych zařve „Nazdar, vy rokenrolový prasata!“ Aneb „We are FUSION BOMB from Luxembourg!“  A ve Vegalité se posrala i sójová koule. 

Upřímně se přiznám nejenom k tomu, že tuhle kapelu jsem předtím absolutně neznal, alébrž i k tomu, že její logo jsem zpočátku nedokázal přečíst; zejména spodní část „BOMB“ včetně obráceného písmene „B“ mi zpočátku působila značné obtíže.

Zase na druhou stranu se mi líbilo, že plakátek na koncert zvolil pro svoje podbarvení zelenou, což plně koresponduje s malířským cítěním našeho webu. A nechápejte prosím slovo malíř jako že jsem se na koncíku zmaloval! 

Avízovaný thrash metal se prolínal s lehkými úskoky do příbuzných žánrů - hned v úvodní kompozici mne zaujal kytarový riff snad až ponuře black metalový, přičemž inkriminované sešlápnutí brzdového pedálu působilo podobně uklidňujícím dojmem, jako když Vám vsedě v maďarských lázních Hajdúszoboszló masíruje Vaše masové kulky bublinka nejenom pivní.  

Názvy jednotlivých lucemburských lidových písní po mně prosím nechtějte, minimálně z toho důvodu, že máte setlist vyfocenej v galerce (až tak jsem se pro report obětoval), ovšem zaujal mne song s českým názvem Pravda. No a pak že neumíííí čééésky, neumíííí čééésky! ;-)

Ano, pravda – tito sice poněkud hluční, ale veskrze slušní hošíci pocházejí údajně z Velkovévodství lucemburského. Z Lucemburska jsem doposud neznal snad žádnou kapelu, zato jsem znal Lucembursko, které nás v kvalifikaci na fotbalové mistrovství Evropy 1996 na své půdě v odporně deštivé noci porazilo 1:0, čímž se zrodila kvalifikační senzace, aby se pak na samotném šampionátu v Anglii zrodila česká senzace v podobě titulu vicemistrů Evropy. 

Fusion Bomb jakožto další článek v řetězci čtvrtečních jatek oštemplovali celkovou mimořádně vysokou úroveň produkce, která ač v prostorách vegetariánské a veganské restaurace, prýštila jeden krevní střik za druhým, vršila stek na stejk a ten sendvič byl fakt dost poctivý maso! 

Mimochodem, musím přidat i jednu veselou historku z natáčení. Tak nějak koukám koukám do éteru klubu, když uvidím krásný nožky, jak si spravují botičku. Kolem pasu cosi eroticky červeného, pokrčená nožička na židli, no je vidět skoro až do duše. Dlouhé vlásky zakrývají tvář, magicky tajemný výjev, skoro už chci říct kámošovi, dívej, stojí (to za to)! 

No ještě že jsem tak neučinil. - - - Z dlouhých vlasů a červených trenek se totiž vyklubal bubeník Fusion Bomb ;-))). Mno, aspoň že měl na triku logo Incubus, to je nejlepší autobus na světě! 

A teď už jdeme do finále, a poslední tóny zní. Vlastně nás teprve čekají. A nikoliv možná, ale určitě přijde i dánský kouzelník IMPALERS. Zpočátku si chlapci tak nějak v klidu poseděli na baru, od pohledu žertovali, mlaskali nad českým pivečkem, a kdyby neměli „ty strašlivý antisocialistický řepy a ty hnusný zápaďácký džisky“, tak by z nich za chvíli mohl být možná spořádaný člověk. 

 Ano, to jsou ti, co nabodávají, co připichují, propichují a – A NELHALI! Jestliže předchozí kapela měla v názvu slovo „BOMB“, tak s příchodem a přístupem Impalers začala padat jedna bomba za druhou, prásk! a prásk! a prásk! - krev už neprýštila, krev tekla potokem, ba řekou až do moře, do jednoho  obrovskýho šťastnýho krvavýho moře, který stvořil pan Stvořitel. 

Pan Stvořitel? Inu, proč asi? Všichni víme, jak se Stvořitel řekne anglicky – Kreator. A nutno podotknout, že tito dánští mužíci svištěli klubíkem stejnou thrash metalovou silou jako...no třeba jako Kreator. 

Připadá mi dost vtipné, když se toto turné mj. Dánů a Lucemburků jmenuje Podzimní turné po východním bloku, to má aspoň šťávu, ten název. Koneckonců, rod Lucemburků zanechal v zemích českých výrazné stopy v kronikách, a jsou to jedny z mála kronik, které nejsou černé. 

A myslím, že ani Dáni by v našich zemích nepřišli historicky úplně zkrátka – kdo z Vás nezná Čecha, kerej pije jak Dán, he?!? No minimálně znáte sami sebe. Takže znáte, hihi. 

Uvěřitelně i neuvěřitelně drásající thrash jízda, ba co jízda, to byl thrashlet, totálně profesionální produkce s nadpozemským zvukem (ovšem pardon, zvuk byl výborný po dobu všech kapel, bravo, Pane Zvukaři), vzduchem lítají třísky, protože se prostě kácí les, pořádnej thrash metalovej les, a když kácíte živou bytost, třeba u kořene, tak stříká i krev a stříká a stříká!!! 

A zase ti epileptici, že si nedají pokoj! Impalers vyvolali v klenutých sklepních prostorách klubu Vegalité opět tanec svatýho Víta, a aby toho nebylo málo, tak jeden maník byl opakovaně na rukou vyzdvižen až ke stropu, načež se opičácky chytl řetězu spojujícího stropní osvětlení, zavěsil se na něj a  bezostyšně počal – rozuměno počal se houpat. Řetěz naštěstí vydržel, a maník s číslem občanského průkazu 666 se úspěšně vrátil mezi řádné stojící či sedící a poslouchající spoluobčany.   

Moc šikovný orchestr, tihlencti Impalers. Obávám se, že během jeho produkce se všechny raw produkty automaticky proměnily na varem prohnaný brambory, všechny robi a tofu burgery začaly chutnat jako bochník (po)řádně propičený sekaný, a na špejli vegal špízu začali být napichováni pouze členové Napichovačů – totiž Vegalité Impalers! 

Přišli, viděli, zvítězili. Hned po gigu rozbalili merchs kotoučkama, tričkama, a že jich taky několik prodali. Já jsem dopíjel svoje poslední pivo, vynikající Vegal Lager 12 a 5 % alkoholu, který jsem občas prokládal šumavským polotmavým panem Klostermannem 13, nic jsem si nekoupil, neb jsem už měl nakoupíno, ale bylo mi fajn a fajn a fajn. 

Následný pohovor mou terrible lámanou angličtinou byl super, půvabné děvče z Dánska ze mne bylo „nadšené“ ;-) Byla zpočátku pro fotku trochu statická, tak jsem jí řek "Dance, dance, dance" - a vyšlo to úplně super!   Thank you very very! Byla jsi skvělá! 

Hora ruit, carpe diem aneb Mějte se fajn, muzika vítězí!

Motto – část druhá:

...a na konci taky.

Text + foto Dědek.

P.S.: Závěrem reportu bych rád pozdravil Roberta: tenhle sympatickej chlapík mne překvapil nejen svým obrovským přehledem o muzice, ale i tím, že zná náš web, a dokonce si pamatoval jméno redaktora. Uf. Díky moc, Robe - to se hned píše snáz.

Fotogalerie

Zobrazit celou galerii