Report: 13.12. 2017 - Mylions, Loretta, Penzistor - Brno, Melodka
NÁVRAT METALOVÝCH HOLEK
aneb
KDYŽ MÁ MUZIKA KŘÍDLA
Report / Vánoce s Lorettou: MYLIONS, LORETTA (křest CD Návrat), PENZISTOR / středa 13. prosince 2017, po 20. hodině / Brno, Melodka
(Ne)uvěřitelně věci se děly ve středu na Melodce! Doyen brněnskýho metalu a rocku, kytarista Mirek Horňák, už nevydržel vlastní autorský přetlak milionu MPa a touhu po elektrickým bigbítu, a představil nám svou novou kapelu MYLIONS. Dřívější metalová dívenka LORETTA, hudebně dozrávši v moudrou rockovou dámu, zase nevydržela více než čtvrtstoletí bez řadové desky a pokřtila CD Návrat. A závěrečný Penzistor? No chlapci už nezvládli poslouchat jenom tranzistor, a založili Penzistor. Pořádný to pshowk - pastva pro oči, pastva pro uši a pastva nejen pro všechny přítomné kozičky.
Na akci přišla řada známých osobností – na svého kapelního kolegu se přišel podívat Jaroslav Albert Kronek (Alband, The Past, ex-Kern), mezi diváky byl i zpěvák Kernu Michal Konečný, z Regonu Pavel Štěpánek, dále členové Panthenolu, nechyběl ani renomovaný nezávislý publicista Petr Gratias a samozřejmě spousta fotografů; hmm, abych aspoň některého jmenoval, tak mezi nimi třeba já, ha ha.
Jasně, kluci vědí, jak „vypadají miliony“: MYLIONS s ypsilon je taková anglická slovní hříčka, jelikož My Lions znamená Moji lvi. A na ty naše lvy jsem byli všichni vskutku dosti ve světové premiéře zvědavi.
U sólového mikrofonu Martin Malík, nad klávesami Jenda Vrchota, za bicími nestor z Titaniku Slávek Fric, u tlustých strun štíhlá, z Loretty vypůjčená Jana Staňková a vedle nich všech pochopitelně kytarový umělec, hudební „turista“ Mirek Horňák (Alband, The Past, ex-Titanic, ex-Kern, ex-Pamir a já nevím co všechno ještě).
A tato sestava nám „prostřela ubrousek“ se svěžím pohodovým bigbítem, žádný metal, žádný akustický rock, ale prostě elektrický bigbít, v čele s dominantní Horňákovou kytarou a chlápkem, který má zpěv v „Malíku“ a kerej vypadá tak trochu jako Libor Machata zamlada, a to už je let, ha ha.
Na zaplněné Melodce působil vtipně název skladby Tady nás nic nečeká, nadsázkou je rovněž Devět životů máš, naopak pravdě se výrazně blíží Život jako volný pád. Je tady zkrátka takovej Óbr svět. Na detailní hodnocení je po jediném, nota bene živém poslechu logicky příliš brzy, ale jistojistě se vyplatí skupinu pečlivě sledovat i nadále.
Kromě vlastní tvorby jsme se dočkali i jednoho coveru, vlastně coveru na n-tou: milovaná „Maruška“ a Lásko, voníš deštěm, což je taková vděčná (ale těžká) skladba, již mají snad úplně všichni rádi. Ano, ostravská Marie Rottrová povýšila tento sabatthovský ploužák na skutečnou hymnu, zpívají jej soutěžící v rozličných televizních pořadech, do svého repertoáru jej zařadil i Kreyson memorial a nyní jsme jej tedy slyšeli v podání Mylions.
Zdejší myšlenka na zařazení předmětné kompozice je však podstatně starší, píseň se totiž v poměrně nezvyklé podobě objevila už na nahrávkách projektu Pamir, tj. společného počinu Mirka a bývalého zpěváka Kernu či Metanoonu Pavla Vacka (odtud složenina Pa-mir).
Skupina plánuje vydat zřejmě v příštím roce debutové CD, takže nezbývá než zvolat „Hoši, do toho!“, ježto svěžích orchestrů není nikdy dost.
Návrat metalových holek? No dnes už se sice neříká dívčí, ale babská kapela, leč LORETTA po vzoru své pověsti prostě šlape. Nová tvorba není striktně melody metalová jako na první desce, je vrstevnatější a rozprostřenější, jako kdyby se do ní vléval vliv druhé kapely zpěvačky Darii Hrubé, taktéž brněnského Špilberku s Emilem Kopřivou.
Ten byl koneckonců na pódiu jedním z četných hostů, a to nejenom proto, že na nové CD Návrat složil dva songy, již delší dobu na koncertech hrané „osbournovské“ Už žádný slzy (odkazem na No More Tears se skupina nikterak netají) a premiérový Skrytý portréty.
Z dalších hudebních hostů jmenujme na klávesové nástroje spoluhráče ze Špilberku Romana Ježe, na zpěv ve skladbě Seš magor jejího autora Martina Malíka a samozřejmě na co jiného než kytaru Mirka Horňáka; mimochodem, nová Tajná láska 
právě z jeho dílny disponuje mrazivě hitovým refrénem.
Další Miroslavův příspěvek, Svítání, je zase unikátní v tom, že jeho hudební složku si fanoušek může poslechnout hned na dvou CD zároveň, jelikož kromě Lorettiny „oficiální“ verze ji shodou okolností najdete s jinými aranžemi a jiným textem - pod názvem Tvá síť - i na nedávno vydaném CD Kernu Hrnu to k tobě. Holt dějí se to věci v tuzemském metalu, jen houšť! A vlastně co, pomyslná „síť harému“ anebo „Tvá síť“, není to zkrátka pořád o našich lidských i nelidských sítích?
Akustickou vsuvku představovala další novinka, Vzdávám. Naopak propojení s tou úplně starou érou přelomu 80. a 90. let vytvářejí na novém CD dvě dosud nevydané věcičky, vedle poměrně zapomenutého Návyku na šílenství též šlágrová Metalová holka, která vždy spolehlivě rozpumpuje úplný závěr Lorettiných pódiových rejů a rejdů, za zvuků šťavnatých bicích Soni Formanové, dunění basů z prstíků Jany Staňkové a plných kytarových střihů Pavly Múzy Horňákové, dříve Musilové (než si vzala toho Horňáka).
Samozřejmě zněly i ty nejprofláklejší flákoty z debutového CD jako Stíny v ulicích, Komedie Láska, „black metalový“ Hrobník nebo jasná hitovka Zlost, v níž si s Dariou střihl svůj pověstný duet další z hudebních hostů večera, jinak fotograf Pavel Kunčík.
Zatímco děti se v poslední době úplně pravidelně nekřtí, cédéčka ano. Loretta si na tento slavnostní, ač stříkací, tak výhradně počestný akt pozvala své kamarádské celebrity (rozuměno celebrity od slova celebration) z Titaniku, Zdeňka Černého a Milana Hanáka, ale i spoustu dalších, krom dosavadních hudebních hostů například i jistého Jirku Nováka, jenž nám všem ukázal svého ptáka, fakt, nefalšovanýho živýho ptáka, který však chudák vřavou tolika lidí nadmíru vystrašen jen zamrskal křídly a bryskně se vlétl ukrýt do klidu a přítmí kovové konstrukce kdesi pod klubovým stropem. Na kteroužto ptačí vsuvku vtipně reagoval další z hostů, který prohlásil, že on nám svého ptáka ukazovat nebude, poněvadž kolibříci jsou chránění.
Povinné šumivé víno cákalo a cákalo, fotografové si chránili svoje aparáty a baby svoje draze kadeřené hlavy, a jelo se dál. Slavný herec Jiří Dvořák, který se na albu Loretty také podílel a jenž křtil CD na pražském koncertě, sice tentokrát nedorazil, ale zastoupil jej další neméně slavný kolega Jiří Bartoška (sice jenom na portrétu, ale přece), pročež se najednou před pódiem zjevila klaka s rukama nad hlavou plnýma dalších obdobných portrétů idolů: namátkou jsem zahlédl třeba Vinnetoua, a mám dokonce podezření, že jistý přítomný jedinec mával podobiznou sebe sama. No zkrátka na Melodce ten večer samá celebrita - sranda musí BEAT! Ehm, sice jsem na žádném portrétu neviděl sebe, ale asi jsem se jenom špatně díval...
A když sranda musí bejt, tož pořádná i v podání přerovského hard rockového PENZISTORu, který celou středeční taškařici uzavíral. A protože středeční, kdy většina lidí musela druhý den do práce, tak hlediště poněkud prořídlo, nicméně veselé atmosféře to v žádném případku neubralo.
V čele Penzistoru řádí nejen u mikrofonu jakýsi „Immanuel Kant“, maličkatý Jirka Štěpánek, jehož určitě všichni znáte z působení v Regonu i z epizodického angažmá v Titaniku. Má charakteristicky zabarvený hlas, s lehce lkavým tónem, což ovšem roztomilé muzice Penzistoru nijak nebrání.
Penzijní image kapely je dokonalá: nátělníky, bombarďáky, čapky zmijovky, bačkory, brejle takový ty socialistický, který plně hradila pojišťovna, důchodcovská hůl i nemocniční berle, no najednou si připadáte jak v domově důchodců v Hrobčicích! K tomu všemu také
spousta rekvizit, např. smrťák s kosou nebo dětský velocipédek, na němž se drandilo i uprostřed publika. Vidíte, všechno zlé je k něčemu dobré – kdyby bylo narváno jako na Lorettu, krasojízda uprostřed fans by byla zhola nemožná!
Skupina do Brna přivezla své nové best of Než natáhnem brka, ovšem CD nijak nekřtila a raději se věnovala muzice, kterou sama označuje vtipně jakožto „dědmetál“.
Slovní hříčka Chopper dědek (zjevně odvozeno od čupr dědek) disponuje nosným sloganem „Jízdou léčím každej šrám“, zatímco Vrať mi duši má na Bandzone profilu kapely zase absolutně nejvíce poslechů – takřka 4 000! U další písničky bych si skoro tipl, že se jmenuje „S Klárou styk“, ve skutečnosti je to však „pouhý“ Sklerotik; no jedině sklerotik by mohl zapomenout na případný s Klárou styk, že.
Poslední grog, Úplatky vládnou, Permoníci anebo Táhnem káru dál, to vše dunělo noční Melodkou za slušného ohlasu publika, hotový hudební hodokvas a veselice – lidé chtěli veselit se. A Jiřinovi, Jarynovi, Trucinovi a Bobinovi alias Jiřímu Štěpánkovi, Jaroslavu Macíčkovi, Liboru Trucálkovi a Robertu Tšponovi se hudební divadlo dařilo, neb vyváděli jako zamlada. Takže, děcka, je to jasný, jo, nepouštějte si tranzistor, pusťte si Penzistor! Because It’s only rock n’ roll!
Vánoce s Lorettou se vydařily. Prskavky doprskaly, hudební dárečky jsou rozdány, je zhruba jedna hodina v noci a já ve svém typickém zimním oděvu, tj. krátké rukávy i „nohávy“, putuji vlahou nocí a ztichlou ulicí směrem k domovu.
A po vzoru slovních hříček, jako je ta z „Marečku, podejte mi pero!“, kdy Kroupa starší paní Týfové suše oznamuje, že jde domů, kde si otevře okno a pivo, já tímto sděluji, že jdu domů stahovat – kraťasy a fotky.
Text + foto Dědek.
Komentáře