Report: 07.07. 2018 - Kern, Turbo - Sokolnice u Brna
PŘÍMÝ PŘENOS
Z XVI. VŠESOKOLSKÉHO SLETU 2018
Z „XXVII. SOKOLNICKÉHO SLETU 2018“
aneb
KDYŽ ŘÁDÍ MISTR ROCK
Report / Kern + Turbo / sobota 7. července 2018, od 21 hodin / Sokolnice, Saňař Cup, Futsal aréna u rybníka
Jdu si tak v sobotu slunečně vyprahlým Prázdným městem, pročež se mi vybavuje stejnojmenná starodávná píseň Kernu. Je skoro termidor, věrozvěsti už přišli, Mistra Jana upálili, zůstal jen Kern. :-)
V sokolnické hospůdce U Husara (málem jsem četl U Hitlera, což kolega Milan vtipně komentoval slovy, aha, takže předtím to nebyla S-Pasáž, ale SS-Pasáž) mne zaujala vinylová výzdoba: celou jednu stěnu zde mají pokrytou nahatými vinylovými elpíčky, prostě těmi velkými černými kotouči bez obalu. Schválně jsem zkoumal, co tam mají nejtvrdšího, a pakliže pominu desky umístěné v basketbalových, mně trpaslíkovi nedostižných výškách, natrefil jsem na debut Tublatanky („Kúpim si kilo lásky, a srdce v prášku, dám všechno do poriadku“) a taky na kultovní sampler firmy Reset Detonation (Sax: „Už ji vedou nahou, vlasy spletené, řetězy jí zvoní na nohou...“)
A na dost slušný řinčivý řetězy to vypadá i zde v areálu, kde potkávám řadu znamých, srdečně se zdravíme, a znám nejenom své známé, ale znám i známé Turbo a Kern. Jo jo, pamatuju se, jak jsme se před třiceti lety na základce se spolužákem Vaškem Pávišem „hádali“ co je lepší, jestli Turbo nebo Kern
. Nakonec jsme raději vždy došli k závěru, že obě kapely jsou moc dobré (už se nám prostě nechtělo furt utírat tu krev, ha ha). Což ovšem oba orchestry potvrdily i ve zdejším příjemném areálu – prostě kvalita až na krev!
KERN, který měl dneska dvoják (na fesťáku v Holýšově prý prodal za tři čtvrtě hoďky 30 CD, Petro, slušnýýý!), podpálil sokolnické vatry škrtem jménem Hrnu to k tobě – hejsek jeden. Jo jo, takhle holt zní rockový Hlas.
Nejlepší ženský určitě v Sokolnicích byly, protože již v pokročilejší fázi se jedna sympaťanda mého piva zeptala, jestli se může napít, pivo neodporovalo, tak se napila, a to ještě není všechno – suverénně se napila z dalšího mýho piva: „Ahoj, já jsem Ivana.“ – „Ahoj, já su Dědek.“ No já to říkám furt, že pivo je nejlepší orál na světě, ha ha.
Koukám na ten svůj kelímek, mám tam asi půlku původního obsahu, no to je přesná ilustrace Kdo s koho. Ať si my chlapi namlouváme co si namlouváme, tomuto světu vládne žena, rozená Miss aut (ježto poslala mne do autu, což je myslím symbolické i z hlediska probíhajícího mistrovství světa. No a pak se divíme, jak životodárný může být onen (málem jsem napsal onan) Milion týdnů loučení.
Ha, první žena v dějinách Kernu. Tedy ne jako první žena v dějinách kerňáckých muzikantů, tam by to vypadalo spíš jako na náměstí Svobody, když Kometa získala titul, ale první HRÁČKA (nebojte, Turbo bude). Má ráda silný a pevný věci, kerý něco vydržej, proto hraje na basu, a konečně se po letech dá na ten Kern taky koukat! (no když to srovnám s Machatou ;-)))) Libore, ahoj! :-)
Mne osobně skutečnost ženy v sestavě Kernu těší obzvlášť, protože už kdysi po odchodu Jardy Alberta Kronka jsem na náš web napsal fiktivní report o tom, že v Kernu zpívá žena; takže dneska skoro těsně vedle! :-)
Mimochodem, třebaže na pódiu se spontánně tvořily jakési dvojičky (Robi obcoval s Míšou a Slávek si hleděl Ivči, zatímco Karlosovy zbyl jenom ten vějíř blan a deflorace), tak možná jste si všimli či nevšimli jedné zajímavé vizuální situace při skladbě Ráno má punc, jedné z nejstarších, jakou Kern hraje. V ní se v jedné sloce zpívá „není čas na laškování s revizorkou“, no a věřte nevěřte, přesně v tuto chvíli, totiž ve chvíli „laškování“, začal zpěvák Michal Konečný „laškovat“ se svou „laškovnou“ Ivčou. No Hes či Harapes hadra. A za tohle choreo nedejte 125 kachlí (druhých 125 je za Turbo).
Potěšilo i vykročení mimo výroční CD Quadraginta, totiž jednak sonda Bang! ze zatím posledního řadového alba, anebo Ty se mi vdáváš, stejně jako spontánní přídavek Není větší síly, hraný ovšem ve výrazně jiné formě než skýtá supraphonský singl z roku 1988, nicméně stále ve formě. Škoda že Kern nehraje naživo Zídku bláznů, ale aspoň že byla natočena na CD. A balady typu Exploze? No ty bouchaly samozřejmě též. Warning! Explosion! Fragile! Bang!
Jestli si myslíte, že v Sokolnicích u rybníka není les, tak máte pravdu. Ovšem pouze do onoho okamžiku, než Kern začne svoje Blízko nás: Lesy rukou zahradily pódium, kymácely se zleva doprava imitujíce vítr, a zatímco já jsem se mohl začít cítit coby kůrovec, přítomný rybník musel mít pocity jako ryba ve vodě. Fakt solidní štika, tenhleten Kern. Ba co dím, štika, žralok bílý! Žralok bílý, metal sílí!
Mno, konec poezie, spláchne nás Vodopád prázdných slov. Na stejdž nastoupilo TURBO a jede se dál a dál a dál a dál. Tahle kapela má jednu obrovskou výhodu: když se vyřkne její název, snad úplně všichni v republice vědí, do čeho jdou (tedy za samozřejmého předpokladu, že vynecháme polské metalové Turbo). A vězte, že i my v Sokolnicích jsme věděli - že to bude, pánové, jízda. A dámy taky. :-)
Výhoda živých produkcí je, že se do značné míry smývá rozdíl mezi žánry, takže i melodický rock zní skoro jako metal. Turbo nasadilo turbomotor a v Sokolnicích znělo vskutku dobře rockově, takže kombinace Kern + Turbo se jevila jako slušné zjevení svrchních vrstev pekel. Mene tekel!
Z hlediska dramaturgie své produkce je Turbo nesmírně rozumnou kapelou, protože na rozdíl třeba od Boba Dylana (viz brněnský koncert v Sono Centru) hraje opravdu to, co fanoušci nejvíc chtějí. Jasně, Kern a Turbo si nemůžou dovolit to co Bob, 
jenomže to je vlastně právě moc dobře. Když si člověk může hodně dovolit, většinou si pak i dovoluje.
Na druhou stranu, Boba jsme vlastně v Sokolnicích měli, to je prostě turbovská ikona, a myslím, že nemusím říkat víc. On, celé Turbo i všici fans znají Křídla racků, znají „proč vám překáží, Láska z pasáží“, znají Díky, já jdu dál, znají Hráče (ať žije Europe!), znají přídavkové Chtěl jsem mít.
Od Turba mám doma pár originálek, nicméně za tu svoji nejlepší považuji DVD Turbo 25 let, tj. záznam výročního koncertu k 25 letům skupiny Turbo z 13. 10. 2006 v Plzni. Tam není jediná slabá chvilka, tam není jediný nudný okamžik, mno, vůbec se nedivím, že ono DVD se stalo platinovým. Když jsem jej ještě se svou milovanou mamkou (R.I.P.) zhlížel poprvý, myslel jsem, že tento svět není svět, ale Turbosvět. :-) Vskutku, ale vskutku vydařený kousek.
Ovšem vydařený kousek se konal i kousek od Brna, totiž v pitoreskních Sokolnicích. Pódiová show skoro jako jindy Kern (sapristi, jestli si to kluci vzájemně nepučujou, když maj teďka jednoho manažera ;-): barvy jak Indiáni na válečné stezce, ohně a kouře jak při dýmce míru, a na pódiu šamani - no prostě Divokej Východ Sokolnice!
Nastávají největší šlágry turbodějin, lidi, kteří se ještě nezvedli, se zvedají a pod stejdží to vaří jako když se magma mění v lávu, jako když deset tisíc kuchařů s michelinskou hvězdou servíruje argentinský stejk, jako když...jako když se hraje 27. ročník Saňař Cupu.
Jsem uzenej jak pochodující udírna, z mého trička můžete chutnat vůni grilovavaných párků, klobásek i mas. Vražedně dobrá kombinace, Turbo + Kern. Když už jsme v těch nížinách, kupuju na cestu aspoň tři tatranky, leč celkově se cítím jako v horách, jako na vrcholcích těch největších hitů, a jenom po těch mnoha škopcích doufám, že mi nesjede noha do propasti. Protože pakliže bych už chtěl někam padat, tak rozhodně ne stovky metrů do horských údolí, ale jedině do rockových klínů děv. Tak na co čekáš? :-)
Kern i Turbo mají společného nejenom manažera, ale hlavně jinou skutečnost: že obě kapely přečkaly nucené změny v sestavách, a ony i většina jejich fanoušků pochopila, že jde hlavně o písničky. O to, aby právě tyhle písničky žily a aby se na ně chodilo. Protože jednou bohužel přijde nezvratitelně doba, kdy už nebudou diskuse o tom, proč je nebo není ten či onen v té či oné kapele, ale nastane smutek nad tím, že už není TA kapela.
Stovky moravských fans si to v Sokolnicích užily, a já osobně říkám: Bylo mi tu príma, budu vzpomínat. Díky chlapci i děvčata ze Saňař Cupu, tenhle report letí k Vám!
Text + foto Dědek.
P.S.: Speciální Tip:
Děcka, pokud máte rádi dobrééé škopék, pak vězte, že když budete pokračovat přímou lajnou kolem areálu Saňař Cupu směrem ven z obce, pak za pár minutek natrefíte na krásně zrenovované stavení, které se jmenuje Panský Pivovar Sokolnice. Založeno 1550, ale obnoveno údajně v prosinci 2017. Nááádherná zahrádka ve dvoře s přírodní terasou, betélných několik druhů minipivovarských piv, a vlaková zastávka z Brna kousek vodsaď. No kam třeba s rodinkou na výlet, he?!?
Komentáře