Recenze: ZEAL & ARDOR - Zeal & Ardor /2022/ MVKA
Rovnou se přizná
m, že jsem dost dobře nechápal ty všechny pochvalné a nadšené reakce na třetí album švýcarských experimentátorů. Podle nich se jednalo a naprosto přelomovou záležitost a bombu sezóny v jednom. Dnes už málem rok stará deska mi přišla jako pravý opak, nechápal jsem vůbec nic a stejné nic jsem našel i po prvním poslechu. Nudil jsem se hodně a vůbec bych si nevsadil, že zkraje roku 2023 o tom ještě budu něco psát. „Zeal & Ardor” není metalová deska, není to ani úplně rocková deska (jak by se dala rocková deska dala obecně vnímat). Ono je to všechno dohromady v nezvyklém a v řadě momentů i v poměrně bizarním poměru, tedy zpočátku určitě.
„Zeal & Ardor” je z těch alb, které když nepoberu, na čas je odkládám jaksi uležet a občas se k nim vrátím, zdali se přece jenom něco nepohne nebo si jenom sedne prach a pomine důvod mrhat časem a energií. Není to úplně to, co je mi niterně vlastní a s čím jsem plně kompatibilní, ale někde hluboko mi cosi začalo našeptávat, že tohle určitě není chaotický slepenec všeho, co se rozhodl Manuel Gagneux použít a slepit z toho album, ať pak třeba hrábě vykvetou. „Zeal & Ardor” pomalu dostává diametrálně odlišnou podobu od té placaté a pro mě bezobsažné. Deska na mě dělá dojem jam-session starého bluesmana, post-rockera, jazzmana, afrického šamana a black metalisty, všichni toho času na poznávacím výletě v New Orleans. Je jasné, že tenhle ujetý mix nebude sranda vstřebat a už vůbec ne jednoduché dostat do soudržného celku. Poslechnout desku do konce poprvé na jeden zátah byla neskutečná rasovina, drhlo to neskutečně i při tom druhém poslechu. Do třetice bych řekl že se pozvolna začalo něco lámat (co to bylo, vám neřeknu, protože to nevím), ale přestal jsem se cítit nepříjemně a ustávaly problémy s udržením pozornosti-podotýkám, že popisuji období cca tří měsíců. Z divné desky se pozvolna stala deska zajímavá, což by samo o sobě stačilo a často to i takhle končilo.
Jenže neskončilo…finální fáze znamená vynikající, neřku-li vyloženě skvělou deska, která si nedělá pražádné starosti s žánrovými zvyklostmi. Paradoxně jsem nejvíce pohlcen nejméně metalovými skladbami, jejich osobitá atmosféra těžko hledá srovnání s čímkoliv podobným na současné scéně (někteří z vás mě jistě vyvedou z omylu, ale i já mám svoje prozatímní limity). „Zeal & Ardor“ je o maximálním vyjádření umělecké svobody bez ohledu na svazující konvence. Když už mám pocit, že jsem objevil nosnou šablonu, kolem které se vše točí, vše se zhroutí a jede se od začátku. Kontrast stíhá kontrast, tudíž se zpětně nedivím, že mi album připadalo jako nesourodý bordel. Hrany se postupně zakulacují a střípky do sebe začínají zapadat.
Nechci tady tvrdit, že se po trpělivějším poslechu dostaví slunný den a závan přiblblého optimismu. „Zeal & Ardor“ je pořád to divné album, jakým bylo na začátku, jen se mi podařilo mu proniknout pod kůži a možná ho i pochopit - zde si nechávám drobet rezervu, s tím pochopením si nejsem stopro jistý. Pořád jsem tak říkajíc v procesu sžívání se s úplně jiným světem, s odlišným způsobem psaní skladeb a kombinace stylových inspirací do nezvyklých celků. Naposledy mě takhle zvixovali CONVERGE společně s DILLINGER ESCAPE PLAN, to jsem ale ještě netušil, co mě za pár let čeká. Jeden by si myslel, že už všechno slyšel a jen tak něco ho už nevykolejí. Chyba! Teď nevím ani jak se jmenuju a kam jsem dal klíče od baráku…asi budu spát venku se psem v boudě.
Medyed
Komentáře