Recenze: WRECK-DEFY – Powers That Be /2020/ SubLevel Records
Tito sympatičtí Kanaďané vrhli do současného rozdivočeného světa před
nedávnem své třetí album. „Powers That Be“ je rovněž pořádně rozdivočené, razantní a ostrý thrash metal vyzdobený výraznou melodikou v podání WRECK-DEFY nemá daleko k věhlasným Amíkům OVERKILL případně EXODUS, ovšem nečekejte žádnou kopírovačku druhořadé kvality, WRECK-DEFY si jedou poměrně výrazně po svojí koleji a nejsou to žádná usmolená holátka vzhlížející ke slavnějším kolegům stylem „Až já budu velkej, budu taky takhle hrát“. Takto prosím ne, WRECK-DEFY ukuli velmi výbušnou kolekci, která snese dosti přísná kvalitativní měřítka. Jméno Aaron Randall některým z Vás nebude jistě neznámé – ano, je to hlásek z ANNIHILATOR – konktrétně z alba „Set The World On Fire“ z roku 1993.
Když už jsem načal téma výrazné melodiky, nebylo by od věci na toto téma rovnou začít. Přesah WRECK -DEFY od thrashe k melodickému, případně klasickému metalu kapele slouží jako věrný stín, thrash metal sice ani na chvíli žezlo vládce nezahodí, ale silné závany metalové klasiky mu propůjčují elegantní fazónu, aniž by musel umínit v razanci a ostrosti, jen to všechno, co se na „Powers That Be“ děje, dostává barevnější a šťavnatější tón. Melodika a kytary jako cirkulárka zařízlá v masivní kládě, to je všudypřítomný patent na strhující náboj „Powers That Be“, variabilní vokál zvládající skřehot i grungeové dlouhé tóny čistý okál nevyjímaje ve výsledku znamená velmi solidní dobíjecí zařízení při slabších stavech, kdy se metalem potrefený posluchač dožaduje doplnění energie a spravení vlastní nálady. Vyzkoušel jsem to přímo na sobě a výsledek je překvapivě pozitivní, sice nevím jak by dopadly myši nebo králíci, ale na mě album působí omlazujícím způsobem. Bez toho, aby fungovalo jako byť zdařilá, ale přece jen retro nahrávka, působí maximálně svěže. Na šílence, který osobně pamatuje thrash metalový boom přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého storočia, takhle spontánně živelná nahrávka funguje naprosto bezchybně a má silnou potenciální návykovost v závislosti na počtu poslechů.
V podstatě se nic převratného neděje – WRECK-DEFY produkují thrash metal v podobě, v jaké jej známe v autentické podobě. Tak proč potom sahat k novým nahrávkám nebo k druhé vlně (zde bych na druhou vlnu moc nesázel, chlapci budou dost možná podobné výrobní série jako já), když tu máme dobové záležitosti a doba je za ty roky někde jinde? Odpověď není nijak složitá – protože thrash metal ve spojení se současnou technikou ani náhodou není prošlou konzervou ze státních hmotných rezerv, má stále co nabídnout a stále lze na tomto místě nalézt velmi mnoho. Nefalšovaná agresivita jako výraz životního postoje a osobní svobody je nadčasové téma, které nezajde v prachu cesty, když se trendová vlna přelije. „Powers That Be“ má navíc eso v rukávu v podobě zmíněných výrazných melodií, které navíc nemají na sílu alba zjemňující efekt, díky tomu je album divoký živel, těžící z toho nejlepšího, co v metalu za posledních čtyřicet let spatřilo světlo světa. Jenom s tímhle by si WRECK-DEFY v pohodě vystačili, ale thrash metal v jejich podání nese silný a výrazný autorský rukopis, který dostává obrysy tím jasnější, čím déle „Powers That Be“ setrvává v přehrávači. Tohle album se příliš pitvořit nemusí, aby o svých kvalitách přesvědčilo, je to stará dobrá ruční práce s přidanou hodnotou, která se počítá.
Medyed
Komentáře