Recenze: WOLFSBANE - Genius /2022/ vlastní vydání
Komu tohle 
jméno pranic neříká, tak vězte, že právě z této kapely přišel Blaze Bayley do IRON MAIDEN. Po deseti letech od poslední desky je venku další a je to věru velmi dobrá zábava, a to bez veškeré ironie. „Genius“ ani není moc metalové album, spíše se jedná o poctivý, hravý hard rock pošilhávající po glam metalu, případně AOR. Pokud „Genius“ porovnám s Blazeho sólovou diskografií, jedná se o něco zcela jiného a především velmi zajímavého. WOLFSBANE sice nikdy kráter do rockové scény neudělali a zcela evidentně neudělají, ale to nutně nemusí znamenat, že jsou druhořadou kapelou.
Nejenže WOLFSBANE nejsou druhořadou kapelou, ale „Genius“ lze navíc označit přívlastkem vynikající. Pánům nějaké ty roky přibyly, drzost a živelnost však z muziky nevymizely. Album má nenucený švih a energii, přímočarý tah vpřed a svěží nápady. Kolikrát stačí málo a nic víc není absolutně potřeba, žádné ozdobičky navíc a jede se z kopce na neutrál, jestli se bude dole brzdit nebo ne, to se ještě uvidí. Poněkud více se mi rozjasnilo, jakmile jsem vyposlechl první dvě desky WOLFSBANE z přelomu osmé a deváté dekády, „Genius“ na toto období plynule navazuje bez ztráty bodu, snad jen zvuk se postupem doby lehce inovoval směrem k syrovějšímu a plnějšímu projevu. Jinak je vše při starém a WOLFSBANE se drží svého stylu a dělají jedině dobře. Blazemu (možná je to jen moje soukromá halucinace) tahle deska jde vysloveně k duhu a působí na mě jako politý živou vodou, ve stylově lehčích skladbách je zcela přesvědčivý a srší z něj mraky pozitivní energie - a to tvrdí ten, který má jeho sólovou tvorbu velmi rád a pravidelně se k ní vrací.
Tohle album si na nic nehraje, není nafrněně seriózní ani strnulé v jedné prkenné póze. Je naopak dynamické a maximálně uvolněné, poutavě spojující vícero vlivů do jedné peprné sloučeniny. Původně jsem chtěl použít slovo směs, ovšem to by znamenalo pouze promíchání hard rocku, metalu a amerických vlivů ve stylu VAN HALEN, případně sólové dráhy Davida Lee Rotha bez pevných vazeb, a to by nebylo vůbec přesné. „Genius“ je pevný a soudržný celek, obsahující vynikající skladby vstřícné na více frontách. „Genius“ působí rychle, přičemž nevyprchává, což pouze toto zjištění mě přimělo pověnovat se mu více do hloubky. Jakkoliv je první dojem ošidný a zavádějící, v případě „Genius“ jste na správné adrese od první skladby. „Spit It Out“ je ideální úvodní nakládačka, důrazná a strhující. To stejné lze říci o většině dalších skladeb, ať už jsou hard rockově rozevláté nebo hitové na americký způsob - příklad za všechny budiž uvedena „Impossible Love“, duch nesmrtelných VAN HALEN je strhující a vůbec neruší, ba úplně naopak. Serióznější groove pecka „Rock The Boat“ ukazuje v plné šíři, kam až WOLFSBANE jdou za tvůrčí inspirací a kterak jim to všechno pasuje dohromady, zde mě silně mrazí za krkem, energie se dá krájet a přitom to není žádná složitost. Taková pseudowesternovka „Things Are Getting Better“ album vhodně a zábavně odlehčuje, přitom to není blbé a zároveň nepostrádá švih a energii. Absolutní hitovka „Running Wild“ disponuje epidemicky nakažlivou melodií a punkovou nadrzlostí v klasickém rockovém kabátě. Závěr obstarává vzdušná a elegantní balada „I Was Born In ´69“, i v pomalém tempu jsou WOLFSBANE stoprocentní a na konec je krásný a jemně hladící. Ať „Genius“ poslouchám zleva zprava, zepředu nebo od konce, závěr je jednoznačný - tohle se rozhodně povedlo!
Medyed
Komentáře