Recenze: WITCH HUNT – Rock´n´Roll Possession /2021/ Dead Center Production
Dosud jsme se na našem webu zabývali 
kolumbijskou death metalovou scénou, ovšem tahle parta je něco docela jiného. WITCH HUNT jsou minimálně zajímaví svým dnes již těžkým retro výrazem, speed metal v původní formě není v dnešních časech příliš častým zjevem. Debutové album „Rock´n´Roll Possession“ budí dojem, že někde v archivu vydávající firmy leželo zapomenuto minimálně od konce osmdesátých let a souhrou příznivých okolností spatřilo světlo světa až nyní. Jenže jedná se pouze o dojem, tenhle kotouček je úplně čerstvý a současný, archaický styl může WITCH HUNT navíc přinést punc jisté a poměrně nemalé výjimečnosti.
Rock´n´Roll v názvu desky není použit jen tak pro parádu, WITCH HUNT jsou stejně rock´n´rolloví jako metaloví. Jejich muzika není žádná vyleštěná a nablýskaná bižuterie, ale hrubá a syrová ruční práce, při které se lehce lámou nehtíky. Syrový speed metal s výrazným vlivem klasického heavy metalu, prvky ranného thrash metalu s drzým a provokativním rock´n´rollovým výrazem – to jsou stručně shrnuto WITCH HUNT. Již teď je naprosto jasné, že horko těžko můžu být absolutně objektivní. Metalová klasika je pro mě něco jedinečného, co mi jako školního výrostka otočilo vnímání muziky o 180 stupňů a otevřelo sluch k dalším metalovým mutacím, v té době již v plném rozpuku – psal se rok 1988. Pak se nedivte starému muži, že jihne při tónech svého mládí a nechá se čas od času unést iluzí, že nestárne. Přitom tahle deska je letošní výlisek, přestože zní jako z osmé dekády. Všechno tohle snažení by bylo prdlačku platné, pokud by se WITCH HUNT nepodařilo chytit duši stylu za spodek, více či méně podařených a i nepodařených pokusů o starou klasiku jsme už zažili a ne vždy se tomu dalo věřit, i když k poslechu a tanci to třebas s přimhouřeným okem bylo. Duch dobové autenticity je nenávratně pryč a zachytit jej v roce 2021 není žádná sranda, ač by se to mohlo zdát jako samozřejmá brnkačka. Tento klíčový moment právě považuje za hlavní důvod, proč „Rock´n´Roll Possession“ nepovažovat pouze za oprášenou muzeální expozici, ale za podařené heavy metalové album, které nedělá klenotům žánru ostudu. Viděl bych to přesně naopak, tohle album může klidně fungovat i jako spouštěč zájmu současných posluchačů o nesmrtelné klasiky. Jeden by si až začal myslet, že takovou pumelici stvořili staří kořeni co to pamatují, jenže chyba lávky. Dle fotek se jedná o mladou kapelu, rozhodně ne o staré harcovníky, kterým klepe šedesátka na rameno (pouze jeden sympatický chlapík vypadá mladě a svěže jako já, nicméně je o dost více fotogenický, mě už z fotoateliérů personál vyhazuje 
). Ba co více – basové struny má pevně v rukou půvabná dívčina Adriana Lizcano. Vzhledem ke generačnímu odstupu, kdy by se nechalo čekat zcela odlišné nasměrování, je výsledek, který se na mě vyřítil z reproduktorů, hoden ocenění. „Rock´n´Roll Possession“ se pustilo proti proudu času s nenucenou dravostí, animální energií a odzbrojujícím nadšením pro metal. Pak není třeba řešit a rozebírat, že jsme to tady v podobné formě měli už pře třiceti lety od zvučnějších jmen, upřímně řečeno ani mě to nenapadlo, a to z jednoho prostého důvodu – WITCH HUNT jsou uvěřitelní, uvěřitelní v tom, co dělají a jak to dělají. Žádné zbytečné obcházení kolem žhavého železa, tahle parta se ho prostě nebojí. A že texty krom obligátní angličtiny proložila i rodnou španělštinou, pouze vylepšuje už velmi dobrý celkový dojem. K jihoamerickému temperamentu to bezvadně pasuje a přidává další špetku tolik potřebné svébytnosti.
…jak už mnohokrát předtím – nečekal jsem příliš, nakonec jsem dostal mnohem více!!! Muchas Gracias!!!
Medyed
instagram.com/witchhunt_speed/
Komentáře