Recenze: WICTIMS – Lorn Echoes /2020/ Slovak Metal Army
S potěšením sleduji jak v našich končinách vznikají kapely, které snesou
globální kvalitativní měřítka, nehledě na můj poněkud rezervovaný přístup k deathcoru. Nos sice ohrnuji do jisté míry stále, ale už to není to, co bývalo před nějakými sedmi, osmi lety. Přece jsem se za ten předlouhý čas alespoň zčásti naučil v deathcoru jako stylu orientovat, i když rozeznávat kapelu od kapely mi dodnes činí poněkud problém. Chomutovská grupa WICTIMS mi pod čuchometrem přistála tak trochu náhodou. Vydání „Lorn Echoes“ jsem úplně zazdil, a pak zapomněl jak na přiznání daní. Asi to chtělo ten správný čas, respektive počkat na pravidelné odeznění mého melodického období a počkat, až se zase rozjede to brutální a VICTIMS budou beze zbytku fungovat. A že fungují s až překvapivou lehkostí, nato že produkují neskutečně masakrózní muziku.
„Lorn Echoes“ je deathcore podle všech zákonitostí stylu, najdete zde vše, co lze obecně od deathcoru očekávat – mocný podladěný zvuk (a že ten se opravdu vyvedl), sekané hutné riffy, plazivé tempo střídané ultrarychlými výpady. Je jasné, že tento vzorec používá tuna dalších a exponenciálně věhlasnějších kapel, tudíž ten moment překvapení je léta letoucí ten tam. Inovace a progrese dávno vymetá jiné kouty a deathcore je brán jako jeden ze zavedených standardů. V čem lze stále něco ukázat, je nápaditost a duše skladeb – ten nejzásadnější moment, kde se láme chleba vždy, nehledě na žánr, místo a čas. Jednoznačně potěšujícím budiž mé zjištění, že WICTIMS příliš nehrají stylem „svý jistý“ a nebojí se míchat si vlastní kořenící přísady, které se objeví v pravou chvíli, kdy to začíná čpět šedí beztvaré uniformity. Album taktéž značně táhne nahoru silná atmosféra, taková směs vzteku, mizantropie a temnoty, dvacet pět minut je permanentně tíživo a husto, těžké tmavé mraky drhnou o vršky stromů, ptáci ztratili orientaci a radši chodí pěšky. Ta necelá půlhodina je napěchovaná energií, technickou instrumentací – kluci hrát umí, o tom žádná – a dále hlavní devizou „Lorn Echoes“, kterou je svébytná temná atmosféra, posílená vkusně užitými synťáky. Pokud kytary zabrousí k melodickým prvkům, je to ještě paráda navíc. Co se mě mimo jiné líbí, je vyznění těch typických sekaných deathcorových riffů, to byla věc, která mě dlouhodobě spíše irituje, protože je používá každý, kdo má díru do ….. Ve většině případů to pro mě znamenalo pauzu na kafe a čekat na zajímavější momenty. Na „Lorn Echoes“ mi překvapivě nevadí, VICITMS ani v této pro mě problematické poloze neztrácejí šťávu, což jsem nezažil příliš často, snad jen u ALL SHALL PERISH, WHITECHAPEL, případně THY ART IS MURDER. Naprostá erupce drtivé síly nastává, jakmile se do toho WICTIMS opřou se všech sil a dojde na rychlá tempa, v té chvíli mi jsou tzv. „breakdowny“ už naprosto egál.
Časově není „Lorn Echoes“ sice bůhvíjak natažené, ale za těch pětadvacet minut je řečeno vše, co má být řečeno bez potřeby užití výplňových hmot. Opomenu-li technickou stránku alba (bez diskuze vynikající), emočně je „Lorn Echoes“ velmi silný koncentrát, na který jsem zcela logicky, jako osoba staršího data výroby musel chvíli zvykat, mající rozhodně co nabídnout a sdělit. To, co se mohlo jevit jako prázdný prostor, kde toho moc k nalezení není, je nakonec špičkové album exportní kvality. WICTIMS rozhodně nejsou v rámci deathcoru chudí příbuzní!!!
Medyed
Komentáře