Recenze: WHITE SPIRIT - Right Or Wrong /2022/ Conquest Records
WHITE SPIRIT jsem 
do dnešních dnů považoval za objekt pro pátrače archivní a studijní materiál pro nás, skalní fanoušky IRON MAIDEN, jsa dychtivi vědění, odkud přišli členové „Mejdnů“. Ano, v této kapele mimo jiné působil kytarista IRON MAIDEN Jannick Gers. Byl jsem vcelku překvapen, že kapela je aktivní a že dokonce disponuje novinkovým albem. Počáteční přirozenou zvědavost, o co půjde, doplnila silná pozitivní energie, která z desky vyvěrá. Návrat jména WHITE SPIRIT po čtyřiceti dvou letech je přinejmenším odvážným počinem, už jen proto, že tehdejší sestavu z roku 1980 reprezentuje pouze klávesák Malcolm Pearson. Společně s kytaristou Mickem Tuckerem (TANK) oživili album, které rozhodně nezní špatně a už vůbec se nejedná o neduživý kus, který pojde do slunce západu. Legitimita vydání tohoto alba nestojí na vratkých základech, vychází totiž ze skladeb, které byly nahrány pro druhé album WHITE SPIRIT v roce 1981, ovšem k dokončení desky už nedošlo z důvodu rozpadu kapely. Původní záznam by bohužel v neuspokojivém stavu, tudíž to, respektive drtivá většina toho, co se nachází na „Right or Wrong“, je nově natočené album původně z roku 1981.
Z původního záznamu zůstal v pěti skladbách zachován původní zpěv Briana Howea, konkrétně v „Runnaway“, „Lady Of The Night“, „Gotta´Get Out“, „Wait a Little Longer“ a „Rock´n ´Roll“. Zbývající skladby svými vokály vyšperkovali Jeff Scott Soto (JOURNEY), Lee Small (SWEET) a Steve Overland (FM). Vedle vůdčí dvojice studiovou sestavu doplnili Neil Murray (WHITESNAKE) a Russell Gilbrook (URIAH HEEP) - sestava je to hvězdná a na výsledné podobě alba je to jaksepatří slyšet. Především se neexperimentovalo a všichni zúčastnění k desce přistoupili s maximálním respektem a citem pro autenticitu přelomu sedmé a osmé dekády. „Right Or Wrong“ zní z dnešního pohledu spíše hard rockově než metalově, sametová melodika podpořená výraznou klávesovou sekcí doslova hladí uši a dává vzpomenout na symbiózu hard rocku z heavy metalem, kdy hranice mezi oběma styly nebyla ještě tolik patrná. „Right Or Wrong“ bez obtíží obstojí i po čtyřiceti letech, byť pro dnešní mládežníky se jedná o totálně pravěkou muziku a bude bodovat především mezi námi, odrostlejšími rockery.
Atmosféra pozdních URIAH HEEP a dejme tomu i JOURNEY, to slyším při poslechu „Right Or Wrong“. Není to nic, co by mi bylo bytostně vzdáleno a musím smeknout, jak dobře na tom WHITE SPIRIT roku 1981 byli. Znatelně lehčí forma NWOBHM měla potenciál udělat solidní díru do světa, nicméně osud má někdy zvláštní smysl pro humor a jinak skvělé nahrávky odsoudí do role raritních kusů pro hudební archeology, v tomhle případě jim navíc pomohli i muzikanti samotní. Současný zvukový kabátek skladbám jednoznačně prospěl, zní poměrně mohutně a dynamicky. Zvuk zcela určitě zdůraznil hitový potenciál „Right Or Wrong“ jako celku. Ať už zmíním úvodní „Right Or Wrong“, následující trojici „Runnaway“, „The Dice Rolls On“ a „Lady Of The Night“ nebo zemitou hardrockovku „Wait A Little Longer“, nelze málem šlápnout vedle. Album neobsahuje slabší song, těkání mezi hard rockem a AOR (když už jsme zase u toho „usedlého rocku“, Jeffův zpěv k WHITE SPIRIT skvěle pasuje) sympaticky jiskří, pokud jsem se (jako že ano) v minulosti vyjadřoval v tom smyslu, že zrovna tahle rocková forma mi sedí za všech nejméně, asi jsem dospěl k bodu, kdy začínám doopravdy stárnout. Nebo jinak - pobírají mi to uši. A i kdyby ne, jedno je jisté - tahle rekonstrukce není vůbec špatná.
Medyed
Komentáře