Recenze: WATAIN - The Agony & Ecstasy Of Watain /2022/ Nuclear Blast
Hrubí a 
neústupní, ve svém postoji vytrvalí bezmála čtvrstoletí. WATAIN v podstatě vybrušují jemné kontury toho, s čím svou nesvatou pouť začali. Tohle není kapela pro inovativní nadšence, ale spíše pro vyznavače starého černého řemesla, pevně ukotveného v black metalových základech. Zde není příliš prostoru pro kompromisy, je-li vůbec nějaký.
I takový pekla zplozenec, jakým „The Agony & Ecstasy Of Watain“ je, obsahuje řadu velmi zajímavých pasáží s přesahem do prvotních podob ostatních extrémních metalových odnoží, včetně hrubého a netesaného rock´n´rollu, jehož podstata je vlastně prazákladem black metalu. WATAIN si od alba „Lawless Darkness“ (dál proti proudu času zatím sloužit nemůžu) úspěšně udržují vysokou úroveň studiových nahrávek a především jejich promakanost co do emotivní působivosti. Někomu se mohou zdát poměrně placatí a uzavření do sebe - mimochodem tenhle pocit jsem měl zpočátku taky - ovšem je to pouhé zdání. Spojení agrese s melodikou a strhující atmosféry je v případě WATAIN jedinečné a právě ve svébytném poměru všech ingrediencí tkví originalita kapely a stejně tak „The Agony & Ecstasy Of Watain“. Byl jsem v lehkém napětí, co z WATAIN vyleze po předchozím „Trident Wolf Eclipse“, páč jsem dospěl k názoru, že WATAIN pomalu, ale jistě dospěli k bodu, z něhož se už dál moc jíti nedá, leda by rozkošatili zdroje inspirace, což jsem si zase nedokázal reálně představit. Tahle pomsta pekel byla krom jiného především rukavicí, kterou si kapela hodila především sama sobě.
Ono to šlo…a není to v žádném případě druhý díl „Trident Wolf Eclipce“. Rukopis kapely zůstává tentýž, ovšem směsice temných odstínů je namíchaná poněkud jinak. Ke slovu se ve větší míře dostávají pomalejší tempa, která v kontrastu s rychlými výplachy a středně rychlými tempy desku možná trochu kouskují, po pozornějším poslechu mi zas tak rušivé nepřipadá. Faktem je, že tentokrát si na desku déle zvykám, ta minulá fungovala málem od první srážky, „The Agony & Ecstasy Of Watain“ ode mě žádá více pozornosti, než nastoupí příjemné mrazení. Chvíli to trvá, ale očekávaný pocit se dostavuje a troufl bych si tvrdit, že jsem „The Agony & Ecstasy Of Watain“ porozuměl.
Prda jménem „Trident Wolf Eclipse“, která se mi trefila přímo mezi světla, zůstává ve své útočnosti nepřekonána. „The Agony & Ecstasy Of Watain“ však tasí trumfy z jiného rukávu a ke svému předchůdci se dokáže hrdě postavit čelem. Rozmáchlejším způsobem probouzí zástup démonů v mnoha odstínech temnoty. Přeloženo do méně abstraktního jazyka, „The Agony & Ecstasy Of Watain“ zachycuje WATAIN v o poznání košatější podobě, avšak stále stejně zarputilé a nemilosrdné. Vše nasvědčuje tomu, že dále jít lze, aniž by se WATAIN příliš vzdálili vlastní pekelné sluji a museli se nadměrně vykrádat. Nepřítel pobit, statky vypleněny!!!
Medyed
Komentáře