Recenze: VULTURE – Sentinels /2024/ Metal Blade Records
Vznik německé
skvadry VULTURE se datuje rokem 2015, což by mohlo napovídat, že se bude jednat o některý z moderních směrů, jenže nic nemůže být dále od pravdy. VULTURE, to je metalová archeologie v nejčistší formě včetně vzezření kapely – kůže, cvoky, pyramidy, nábojové pásy (a kníry…napadá mě cosi modrého, ale to nechme raději stranou, dnešní alibisticky zaprděná doba nepřeje nekorektnímu humoru). Syrový mix speed a thrash metalu v původní syrové formě však nezní trouchnivě a neškodně, alóbrž pořádně vztekle a útočně, s melodickými vyhrávkami se pak jedná o vydatnou krmi pro každého staromilce.
Zmínil jsem odporného termita „speed metal“, nicméně v podáni VULTURE příliš německy nezní, spíše bych to viděl na americkou variantu výkladu tohoto pojmu, řekněme ve stylu raných OVERKILL v časech „Feel The Fire“ v kombinaci se syrovou klasikou a vyceněnými tesáky starých thrash metalových alb. Že si „Sentinels“ se současnou produkcí nebude říkat „ty vole kámo“, je vcelku zřejmé. Album je stopro dobové, služebnímu mládí kapely navzdory. Duch starých dobrých časů se VULTURE daří křísit velmi věrně, a navíc bez nechtěně parodického tónu. Vše zní, jak má včetně rebelské atmosféry a nespoutané energie. Pocit motání se v kruhu kole jednoho vzorce se sice dostavil, ale vydržel pouze jeden poslech, pak se dostávají na povrch silné nosné nápady, které celkem snadno dovolují rozlišit skladby jednu od druhé. „Sentinels“ je všechno ostatní, jen ne bezhlavý nátěr postrádající myšlenku a jasnou strukturu. Styl a zvuk VULTURE je sice nade vší pochybnost starý jak Pardubice, ale to je asi tak vše, co možná lze kapele vyčíst a to ještě by se o tom dalo obšírně diskutovat, protože představa o kvalitním zvuku a produkci je značně subjektivní. Skladby samy o sobě mají promyšlenou výstavbu, dravost a neurvalou energii, jsou kvalitně zahrané a v konečném důsledku jim osmdesátkový zvuk perfektně sedí. O moderní produkci si to nemyslím, zdůraznila by úplně jinou rovinu, než je u tradičního stylu třeba.
Nemusíte VULTURE brát vůbec vážně, můžou vám být třeba i k smíchu. Pokud se ale oprostíte od prvotního důrazu na formu a sundáte klapky kočárového koně (máte-li je), „Sentinels“ přes mnohé dobové inspirace má rozhodně co nabídnout, na jeho nesporný undergroundový charakter hledět netřeba.
Medyed
Komentáře