Recenze: VULCANO – Eye In Hell /2020/ Mighty Music
Kult, legenda, pojem metalového undergroundu – to bez přehánění říká
m na adresu dnes již zasloužilé brazilské party. VULCANO jako souputníci brazilského exportního artiklu jménem SEPULTURA se vydali úplně opačným směrem, nebo obráceně řečeno, nikam se nevydali a setrvali u výraziva staré školy osmdesátých let. Z původní sestavy zůstal pouze jeden člen, a to kytarista, případně v raném období kapely i basák Zhema Rodero, což na sympaticky archaickém a pravověrném stylu kapely příliš nemění. VULCANO jsou syroví, hrubí a co především – uvěřitelní.
„Eye In Hell“ je v základu takový relikt staré školy, cenící zuby a zlomyslně se šklebící, ostny naježené, plivající oheň a síru všemi směry. Může se to zdát totálně přežité a do mrtě vytěžené, kde už nic nelze najít a ničím nelze překvapit, nicméně ne vše, co je relativně staré bude jako staré a neduživé působit. VULCANO tedy rozhodně po dechu nelapou, ač zní přísně dobově. Syrový thrash metal s přesahem do raného death metalu s pekelnou aurou mě spolehlivě vrací k mým prvním setkáním s extrémním metalem, a nemám vůbec pocit, že se jedná o z nouze ctnost. Je naprosto mimo jakoukoliv pochybnost, že „Eye In Hell“ řadu posluchačů, navyklých na současné pojetí, nijak zvlášť nenadchne. Minimálně stejně početná skupina, která se přímo v tomto pojetí blahem rochní případně se ráda vrací, jak se říká, ke kořenům, si „Eye In Hell“ užije. Kytary krásně řežou při klasických riffech, dusot bicích je nádherně stylový, obojí zabalené do perfektně padnoucího zvuku, ctícího původní pořádky s ohledem na současné studiové možnosti, korunu tomu všemu nasazuje skřehotavý vokál. Potud zatím vše v pořádku, stylové sešněrování do vcelku těsné kazajky hrozí brzkým vyčerpáním nosných nápadů a motání se v bludném kruhu. VULCANO se naštěstí příliš okatě nikomu se současné, ani z tehdejší scény nepodobají, budiž jim to přičteno ke cti i na tomto albu - vlastní vypilovaný rukopis poskytuje přece jen o ždibec širší kluziště. Temná aura a stále silná energie dělá z „Eye In Hell“ na každý pád zajímavý kousek i pro ty, kteří by jindy klasický rachot s klidem obešli. VULCANO nejsou sami, kteří v dnešním čase drhnou extrém podle starých matric – konec konců byli přímo u toho a nedostali se k „lizu“ až zpětně a zprostředkovaně. Spolu s generačně mladšími souputníky (napadají mě především AURA NOIR) by mohli být ukázkovými případy názornou demonstraci formy a obsahu thrash metalu staré školy, a mimoto dále i počátků death metalu – a to prosím v živém stavu.
Třináct kousků odeznělo a já nemám problém. Ano uznávám, v mém případě to funguje jinak, já jsem na starý rambajz bytostně ujetý, takže tam samozřejmě neopomenutelná část vlastní subjektivní slabosti pro styl jistě bude. A i kdyby nebyla, „Eye In Hell“ je kvalitní temné staré řemeslo, které má stále co říci, zvláště jste-li tímto stylem řádně „prdnutí“, VULCANO Vás nemůžou zklamat. Modernisti možná ani nepostřehnou, že nějací VULCANO existují a že od loňska mají další album. A já si to jdu dát ještě jednou, jakoby mi najednou začaly ubývat počínající šediny na hlavě a nějak ostřeji vidím. Tak fofrem, než se probudím odkopaný, zpocený a s rukou v nočníku!!!
Medyed
Komentáře