Recenze: VITAM ET MORTEM - El Río De La Muerte /2020/ Satanath Records / Exhumed Records
Osmnáct let existence, šest studiových alb, kolumbijští
VITAM ET MORTEM jsou zkušenu bandou a na aktuální novince „El Río De La Muerte“ je to bezpochyby slyšet. Zčernalý, smrtí prolezly death metal s výrazným symfonickým přesahem nese jasné stigma originality a rodná španělština tomu pouze napomáhá a rozhodně není jediným originálním prvkem. Mimoto je „El Río De La Muerte“ koncepčním albem, zpracovávající vleklý ozbrojený konflikt na území Kolumbie, proti němuž je Třicetiletá válka co do délky trvání málem dějinnou epizodou.
Temná a chmurná atmosféra se objevuje hned s prvními tóny „El Río De La Muerte (Obertura)“, předehry k samotnému příběhu - temná melancholie, silná atmosféra a všudypřítomný pach smrti. „Los Cuerpos En El Río“ rozpoutává divokou řež, která nepostrádá – co nepostrádá, je napěchována melodiemi, zesilujícími působivost skladby. Temnota jako by lezla z reproduktorů v podobě vraždícího monstra na denní světlo s jediným cílem – umrtvit vše živé. „La Danza De Los Gallinazos“ dává více prostoru melodickým pasážím, variabilnější struktura skladby a častější změny temp dotahují působivost a děsuplnou přitažlivost do velmi zajímavých rozměrů, jeden by se slabé chvilce do toho penálu snad začal těšit. „Aqueronte“ se za zvuku pochodového rytmu virblu rázem zvrhne do vysokoobrátkového mlýnku na maso, a tento vzorec se několikrát během skladby zopakuje. Zdvojené vokály nemají daleko k vyvolávání zatracených duší ze zásvětí. Atmosféra boje zblízka je natolik hustá, že stačí málo, abych cítil zplodiny z nábojových komor a slyšel svištět projektily ruku v ruce s pleskáním mrtvých těl o zem, pro jejichž duše si po řece mrtvých pravidelně přijíždí převozník – však šplouchání vesla ve vodě je v závěru skladby jasně slyšet. „El Animero“, pomalá, plíživá a přesto velmi důrazná hudební kulisa pro poslední okamžiky světské existence. Zvuk kytar je najednou mohutnější a účinek „El Animero“ tomu odpovídá – melodie nemají ten efekt, že hudbu odlehčují a zpřístupňují, „pouze“ zintenzivňují všeobecnou temnotu – porozuhodné!!! „Barquero De Los Muertos“ se vrací i silovějšímu a brutálnějšímu výrazu, rychlá tempa střídají pomalé a velmi nápadité melancholičtější pasáže. Pohřební melodie jsou stále velmi intenzivní, stejně jako hloubení hrobů do krví nasáklé půdy, „Plegaria De Los Muertos“, modlitba za mrtvé…brzy nebude nikoho, kdo by ji odříkal. Dech smrti je cítit na zátylku a útěk není možný, poslední pokus o vzdor – pak už jen odevzdanost a smíření se s nevyhnutelným během věcí vezdejších. „Nomen Nescio“ je sugestivním outrem po hodech kmotřičky smrti. Stejně jako „Obertura“, i outro je velmi zajímavým a emotivním zážitkem. Mohl by to být závěr, ovšem není, „El Río De La Muerte“ obsahuje dvě bonusové skladby. „Yo Soy El Siguiente Muerto“ původně vyšla na albu „Commanding The Obscure Imperius“ v roce 2018. Ostrý, řezavý zvuk a melodické kytary, intenzivní přesná rytmika včetně silné atmosféry a spousty energie, tento bonus rozhodně na albu do počtu není – doporučuji porovnat s původní verzí. Druhým přídavkem je cover „Ritos Del Muerte“ od MASACRE (pozor, ne ti MASSACRE, ten rozdíl jednoho „S“ znamená úplně jinou kapelu, tenhle masakr je místní, nikoliv z Floridy) je jako orkán zavřený v místnosti velikosti záchodu nebo špajzky – o to větší paseku pak napáchá. Originál rovněž stojí za to!!!
Kolumbie rozhodně není metalový zapadákov. VITAM ET MORTEM, i kdyby se jim nepovedlo už nic dalšího, podnítili moji zvědavost prozkoumat kolumbijskou scénu do hloubky. VITAM ET MORTEM se prostřednictím „El Río De La Muerte“ podařilo mnohem více. Z hlubin undergroundu se vynořilo bombastické, propracované, barevné a dramatické metalové album, přitažlivý a zároveň děsivý příběh o dilematu každého z nás – konci našich životů - o jediné jistotě, kterou máme všichni bez rozdílu rasy, společenského postavení, pohlaví a stranické příslušnosti.
Medyed
Komentáře