Recenze: VESUVIAN – Emergence /2023/ vlastní vydání
Pokud jste z
e Seattlu, možná se od vás čekala poněkud odlišnější produkce než symfonicko-melodický death metal s nádechem metalcoru. Kdeže ovšem loňské sněhy jsou a dnes se to už tak nebere. VESUVIAN se na svém debutovém albu (předtím vypustili do světa dvě EP) prezentují velmi jistě a rozhodně nebudí dojem kapely v podstatě na začátku kariéry. „Emergence“ působí velmi vyzrálým dojmem, prosté většiny dětských nemocí.
Jednoznačně zajímavé na VESUVIAN je, že ač se nepokoušejí o žádnou stylovou evoluci, zní až překvapivě čerstvě a neopotřebovaně. Nato, že „Emergence“ na mě neudělalo napoprvé žádný oslnivý dojem, na druhý pokus už funguje mnohem lépe. Skladby jsou postaveny na pořádném metalovém základě, majícím kořeny až v klasickém heavy metalu. VESUVIAN kromě toho mají velmi solidní skladatelský potenciál, který skladbám dodává potřebné napětí a moment překvapení. Stylově není „Emergence“ překvapivé ani inovativní, však o to více můžeme mluvit o nápaditých skladbách. Agresivní a melodická rovina se u VESUVIAN mezi sebou netlučou o to, která z nich bude mít navrch. Skladby dokážou jak slušně pokousat, tak i ránu příjemně pofoukat. Tak nějak bych si představoval ideální materiál pro posluchače, který se pomalu začíná prokousávat směrem k čím dál brutálnějším metalovým odnožím a nekompromisní řežbu by ještě nepobral. Na „Emergence“ tento posluchač dostane vše v jednom kvalitním balení, aniž by z toho vznikl beztvarý a života neschopný hybrid. Úvodní hitovka „Emergence“ se dokáže do hlavy řádně zavrtat a dlouho se jí odtamtud nechce. Škoda přeškoda, že další takovou pecku jsem už na desce nenašel. Rozhodně to pak není žádný průšvih, „Emergence“ si kvalitativní úroveň až do konce, akorát se na povrch dostávají temnější nálady a chytlavost trochu ustupuje, řekněme že o krok vzad. Temnější odstíny „Seas Of Grey“ určitě sluší, jedná se v podstatě o melodický death metal skoro až švédského střihu se silnou ústřední melodií a pochmurnou atmosférou. VESUVIAN každopádně nejsou svázány jedním pohledem na věc a nejde jim to vůbec špatně, následující „Grief Drinkers“ více vycení zuby a mě dochází, že tohle není pouze míchačka na úspěšné postupy s cílem si z toho uklohnit nějakou tu směs podle osvědčené receptury. „Sunless Dreams“ táhne agresivní tvář VESUVIAN skrz náladovější bažinu a je z toho slušný zážitek, kterým to rozhodně nekončí. „Architects Of Ruin I“ ubírá na tahu vpřed a vystačí s melodikou ve středním tempu. Každá z devíti skladeb je v něčem specifická a obstojí jako samostatný kus, a i jako součást celku. „On Cursed Sands“ je postavená na pravověrném heavy riffu a výrazné melodice, takový zbrutalizovaný heavy metal zkrášlený vkusnými symfonickými aranžemi. Pokud jsem o úvodní a titulní skladbě mluvil jako o nejvýraznější hitovce na albu, závěr alba se jí velmi přibližuje, kromě již zmíněné „On Cursed Sands“ nelze opomenout „For Those We Left Behind“, kde klasické heavy až power metalové prvky řádí jako smyslů zbavené.
Nečekal jsem nic převratného, to je pravda. Ono to taky na žádný zázrak nevypadalo. „Emergence“ je však výrazně lepší album, než se zdá po prvním povrchním seznámení. VESUVIAN mě každopádně zvládli poměrně rychle přesvědčit o svých kvalitách bez toho, abych mě to stálo přemíru energie a soustředění. „Emergence“ je velmi povedený debut, na jejímž základě lze v blízké budoucnosti postavit mnohem honosnější metalovou stavbu.
Medyed
Komentáře