Recenze: VASS / KATSIONIS - Ethical Dilema /2022/ Symmetric Records
Kolikrát si říkám, že
Bob by měl v tom tvůrčím tempu trochu přibrzdit, nebo to s ním jednou švihne. Vedle spousty nejrůznějších projektů, jichž je součástí případně se na nich byť jen podílí, je tu další zajímavá záležitost. Spojení sil s Billym Vassem (TERRA INCOGNITA, RHODIUM) nabízí poměrně svěží a uživatelsky vstřícný power metal na pomezí progrese. Když říkám svěží, myslím tím elegantní, s lehkostí zkomponovaný prog metal klasického střihu, řekněme ve stylu DREAM THEATER bez komplikované gymnastiky, případně SYMPHONY-X.
Přirovnání bychom měli za sebou, je to však pouze takové udání předběžného azimutu, dále se „Ethical Dilema“ směle ubírá vcelku osobitým směrem. „Ethical Dilema“ významně staví na kořenech progresivního metalu, respektive na progresivním rocku přelomu sedmdesátých a osmdesátých let (pořád mám nutkavý pocit, že kdesi v dáli slyším pobrukovat RUSH). Silná přísada klasického heavy metalu má na svědomí švih a dravost alba, citlivě vyvážené náladovějšími plochami. Album tak není přespříliš „přetechnizované“, skladby mají v zásadě naprosto běžnou písničkovou strukturu, jen rozvinutou do rozmáchlejší formy, dovolující jim dostatečně vyrůst do pestřejšího barevného spektra. Vyváženost jednotlivých výrazových vlivů pak ústí v onu lehkost a nenucenost, s jakou jednotlivé skladby plynou, budí dojem až obyčejnosti, ale opak je pravdou - každá skladba je něčím specifická a odlišná od zbytku alba - od dramatu přes klasický metalový tah přímo na branku po instrumentální ekvilibristiku, kterou jsme si dávno zvykli brát u Boba jako naprostou samozřejmost. Billy nemá potřebu se držet jedné polohy, výšky zvládá s přehledem a se stejnou jistotou ne-li zajímavějším způsobem se popasoval s hlubšími rejstříky - v těchto polohách má jeho hlas velmi příjemnou barvu, ale hlavně solidní sílu.
„Ethical Dilema“, na to že se příliš nepouští do experimentální roviny a drží se víceméně žánrových zvyklostí, pouze se pravidelně utrhne do modernějších sfér (valivé pasáže spolu s hutným zvukem), nekulhá uprostřed hlavního pelotonu, lapajíce po kyslíku. Formou mě nepřekvapilo, s nápaditostí skladeb a momentem překvapení to už je něco úplně jiného. Album rozhodně umí zaujmout a pozornost udržet. Jasným plusem je jeho nepřepálená stopáž, osm skladeb je tak akorát aby se na metalovou profesorštinu netrénovaný posluchač necítil zmožený nebo nedej sám velký dirigent dokonce přehlcený. A zažraný „progresák“ to bude považovat možná za příjemný výklus, kde se možná tak úplně nedočká tolika prstolomných sól ani závodů, kdo zahraje náročnější part. Je to celé tak nějak v klídku a na pohodu, o to více může vyniknout podmanivá atmosféra a jak skladby šumí…jako dobré šampáňo. To má ale o dost více alkoholu - přece jen je to pořád metal, a ne posezení u piána v kavárně.
Medyed
metal-archives.com/bands/Vass-Katsionis/
Komentáře