Recenze: VARECHIAN- Tabula Rasa Ultima / The Morbidoom /2021/ Sliptrick Records

Francouzští raraši VARECHIAN mají poměrně bohatou historii (původně jako VARECH), s diskografií to už tak slavné není. „Tabula Rasa…“ je jejich druhým albem. Čekal jsem, soudě podle zvláštního obalu, extravagantní a experimentální mix metalového extrému, ostatně Francie je neortodoxním přístupům zemí zaslíbenou. VARECHIAN pojali black metal dosti po svém, ovšem s patřičnou úctou k podstatě stylu v podobě z počátku devadesátek, k tomu za stálého míchání přidali hrubozrný thrash metal načichlý death metalovou márnicí a další zajímavé příměsi. VARECHIAN nechybí značný nadhled a evidentně se neberou příliš vážně, se stylovými hranicemi si nedělají starosti. S klidem zkušených pacientů uzavřeného oddělení psychiatrické léčebny si vytvořili vlastní dekadentní mikrokosmos, kterému asi plně rozumí jen oni sami - co na tom mají na to papír od cvokaře a navíc se kámoší s údržbářem, který je v dílně nechá po pracovní době zkoušet na oplátku mu pomáhají udržovat areál…chápete správně, „Tabula Rasa Ultima / The Morbidoom“ je slušná ujetina, ale ujetina mající jasný systém a myšlenku.

„Tabula Rasa…“ se tváří jako experimentálně pojatý black metal, jedná se ovšem pouze o jednu z více rovin alba. „Tabula Rasa…“ koketuje s elektronickým chladem, rockovými postupy, thrash metalovým riffováním a různorodou atmosférou. Zprvu na mě tahle deska působila spíš jako kompilace skladeb z nejrůznějších etap vývoje kapely nebo jako neuspořádaná a nesoudržná kolekce. Stačilo ale album protočit několikrát vcelku a střípky se jako terminátor T-100 začaly docela spontánně spojovat dohromady. Čím více je na dohled závěr alba, tím výraznější je odklon od tradičních postupů a VARECHIAN se mění v geniálně šílené vynálezce, kterým okolí příliš nerozumí a stýkají se pouze se sobě podobnými. „Tabula Rasa…“ netrpí akademickými manýry, pořád se jedná o řádně hrubou a nečesanou nahrávku, mající jednoznačně blíže k undergroundu než mezi uhlazenou „vyšší společnost“. Produkce „Tabula Rasa…“ může vypadat velmi minimalisticky, proti tomu nemám ani slabiku. Syrová tvář ale VARECHIAN zvláštním způsobem pasuje a nepřijde mi nijak nepatřičně.

Hudební jazyk VARECHIAN nebude srozumitelný všem, není úplně jednoduchý a řada významových odstínů může zůstat nepochopena. Netvrdím, že tímhle albem VARECHIAN přepíší metalovou mapu, o tom neuvažuji ani v teoretické rovině. „Tabula Rasa…“ na to, aby otočilo scénu vzhůru nohama, je příliš úzkoprofilové album s potenciálem oslovit užší spektrum publika a pro „hlavní proud“ pravděpodobně zůstane neviditelné jako řada obdobně specifických alb před ním. Co je však podstatné - s „Tabula Rasa…“ rozhodně není nuda. Jedná se sice o poněkud neobvyklou zábavu, která se odbývá podle značně specifických pravidel, ale zase si můžete být téměř jisti, že na ni nenarazíte na každém rohu. V dnešních unifikovaných a prefabrikovaných časech je třeba ocenit smysluplnou jinakost a osobitost, třeba právě podle VARECHIAN.

Medyed

facebook.com/hellektricity.kocd

sliptrickrecords.com/varechian/