Recenze: VANAHEIM – Amulet /2021/ vlastní vydání
Po loňském EP jsem
vyjádřil přání, kterak by VANAHEIM mohli pokračovat v syrovém stylu, který byl „Křížem proti meči“ jasně naznačen. „True“ metalová tvář VANAHEIM (útrpné úsměvy akademiků a tzv. odborníků na cokoliv nechme velkoryse stranou) kromě sympatického drivu obsahuje podmanivou eleganci a nenucenost, a nebudu to okecávat celou A4ku, ab to země vypadlo až na konci – přání mému bylo učiněno v plné míře zadost. „Amulet“, opomenu-li klávesovou sekci, to je syrová metalová klasika šmrnclá špetkou současného power metalu a dovoluji si tvrdit, že skalní „sabatoňáci“ mají další chutné sousto velmi dobré kvality.
Pokud čekáte něco převratného a možná i metalovou revoluci mířící od Chlumce, rovnou začněte pátrat někde jinde. VAHANEIM se cítí v domácích vodách v blízkosti tradičních břehů, zmapovaných v osmé dekádě, kde si našli své loviště, stále bohaté na ryby, aniž by příliš okatě chytali u sousedů. Jakkoliv může vikingská, případně „severní“ tematika působit léty vyčerpaně a všedně, zde mě to za uši netahá. Stejně tak stylové zpracování si na nic nehraje, přehlednost především ve stylu sloka-refrén nepředpokládá žádné předchozí školení sluchových orgánů, stejně jako klasické a prověřené kytarové riffy. „Amulet“ vlastně nenabízí nic, co bychom v různých variacích mnohokrát neslyšeli, takže co je důvodem, že jim věnuji už podruhé pozornost, pokud rovnou vyloučím cupování na kousky a hraní si na tvrdého kritika? VANAHEIM si totiž z civilní nenápadnosti a zdánlivé obyčejnosti vytvořili vlastní obchodní značku ve stylu „méně znamená více“. Méně blyštivých pozlátek a prvků na efekt, místo toho důraz na podstatu, na skladbu, její funkčnost a atmosféru, minimum póz a exhibice, to považuji za hlavní a nosný argument, proč věnovat VANAHEIM pozornost, i když Vám klasický heavy metal způsobuje alergickou reakci.
„Amulet“ obsahuje mimo novinkovou kolekci i dvě skladby, které byly ku slyšení na EP „Křížem proti meči“, a to stejnojmennou skladbu a dále závěrečnou „Uctívači zla“. Pokud mělo loňské EP zafungovat jako návnada na „Amulet“, svou roli splnilo dokonale. K těmto dvěma průzkumníkům se bez zadrhnutí přidávají další kousky, jmenovitě „Zpěv Valhally“ s výraznou hitovou ambicí, naživo tahle skladba může být slušná pecka. „Ledové fjordy“ strhujícím riffem a podmanivou melodií nepřipouští pochybnosti, že s VANAHEIM je třeba počítat, zde bude rasovina hledat slabiny, tohle se vážně povedlo na maximum!!! S blížícím se závěrem alba se množí i výživné momenty (většinou to bývá spíše obráceně), „Král Vikingů“ je další metalově „dospělá“ skladba s majestátní atmosférou a silnou melodií, pokolikáté už a vůbec nemám pocit nějaké křeče a invenční bídy. Závěr, toť stará známá „Uctívači zla“, příhodně umístěná na samý konec. Tematicky se od zbytku alba diametrálně liší - žádné meče, štíty, helmy a bohové, nýbrž takový úšklebek nad mizérií současných časů.
Není to vůbec marné, ani neskuhrám nad syrovější produkcí, ba naopak, ta albu převelice sluší (jak Fenrirovi uši), byť kdekomu může působit „zábavový“ komplex. Mě ovšem „nemoderní“ zvuk velice svědčí a k „Amuletu“ skvěle padne – stejně jsem byl už tou studiovou dokonalostí znovu poněkud přesycen a „Amulet“ přišel velice k chuti. Parádně jsem vytrávil a co dál??? Dám si „Amulet“ ještě jednou.
Medyed
Komentáře