Recenze: VALIDOR - Full Triumphed /2022/ Symmetric Records
VALIDOR by mohli 
být nominováni na řád za neutuchající urputnost a neústupnost z pravověrně metalových pozic. Nic než klasický bojový heavy metal pro tento one-man projekt prostě neexistuje, i když…ale k tomu se dostaneme později. V případě VALIDOR je třeba vyzdvihnout jednu velmi podstatnou okolnost - v porovnání s debutem „In Blood In Battle“, který působil značně naivně a těžkopádně (potenciál debutu pak vynikl až napodruhé ve značně vylepšené verzi), jsou současní VALIDOR úplně jiná liga. VALIDOR se během deseti let výrazně vypracovali mezi spolky, které je třeba brát vážně a útrpné pošklebky stranou rozhodně nejsou na místě.
„Full Triumphed“ sice nepřináší heavy metalu žádné nové obzory, což jsem ani nečekal, ale něco je přece jenom jinak. Albu prospívá syrový tah na bránu, Odiho Thunderera naštěstí nenapadlo pouštět se do pokusů o těžké umění a zůstal u prověřené formy, kterou zhutnil a především přidal na důrazu. „Full Triumphed“ se tu a tam potkává s thrash metalovou hrubostí, což mu přidává značně plusových bodů. Samotná hrubost by byla ovšem platná jak mrtvýmu zimník, kdyby „Full Triumphed“ nedisponovalo přirozenou lehkostí, s jakou servíruje všechny ty true metalové šablony. Pachuť několikeré recyklace se téměř vytratila, počítám dopředu s faktem, že patent MANOWAR z projevu VALIDOR nezmizí už asi nikdy a je třeba s ním prostě počítat jako s integrální součástí stylu VALIDOR, která se ani nemaskuje za něco jiného. V porovnání s dalšími kolegy, kteří si vystačí s přesným modelingem velkých vzorů včetně zvuku a dokonale obšlehnutých riffů (pokud budu dostatečně v náladě, rovněž se podělím), VALIDOR to s inspirací zlatými metalovými časy nijak zvlášť nepřepískli a významný podíl vlastního já hraje jednoznačně v jejich prospěch.
Rozjezd alba je pompézní a razantní s tím thrash metalovým nátiskem, který „Son OF Fire“ dodává přesvědčivou hrubost a razanci, jako bych málem poslouchal jinou kapelu, přitom je všechno tak, jak bylo na předchozím albu, akorát to na mě působí mnohem důvěryhodněji, což platí i o následující „Man Of Steel“. S věrností a dobovou atmosférou se jedná o bezproblémově stravitelnou záležitost, bez pocitu dlouhodobě skladovatelného polotovaru z hmotných rezerv. Významný podíl na tomto faktu má mohutný, řezavý zvuk a důrazná rytmika, dost na to, aby dokázala posluchače strhnout a ten bude přemýšlet až pak. „Strong Winds“ se posléze vytasí s nevtíravou hitovostí a silným tahem na bránu. Jako…nečekal jsem zázračné album, tudíž jsem mohl být pouze příjemně překvapen. Což o to, příjemně se cítím, „Full Triumphed“ zní jako za starých dobrých časů se vším co k tomu neodmyslitelně patří. „Blood Metal Legions“ to jenom znovu potvrzuje, nic jiného než soubor všech nejpravověrnějších heavy šablon nehledejte. Pořád se to ale hoooodně příjemně poslouchá a pokud vám nenaskakuje z heavy metalových klišé vyrážka, nebude problém. „Silverhawks“ zatápí pod kotlem, rozjíždí se solidní palba z těžkých zbraní, rachot je to ukrutný a spolu se silnou melodií v refrénu dochází na nesporný vrchol desky…no vida, stačí udělat trochu průvanu a ono to funguje. „Galdiator (Blood On The Arena“ zní sice trochu, ale jistě jako výše zmíněná emerická družina, ovšem když se už zdá, že už je toho poněkud příliš, ke slovu se dostávají osobitější prvky a nakonec to nedopadá vůbec blbě. „The Ten Thousands“ svou stavbou zní výrazně německy, dostává odlišnou dynamiku a kdyby se už nestalo vůbec nic, jedná se o vítané zpestření atmosféry a předkrm před finále „Conquest of Steel“. Tam, kde se kolikrát dojíždí na výklep bez zařazené rychlosti, závěr „Full Triumphed“ je jasným dokladem toho, že se vyplatí vydržet do konce. Osm minut mi ani nepřijde příliš.
Tedy ne, že by mi z „Full Triumphed“ slézaly nehty a já z něj skákal nadšením tři metry do vzduchu, na to mám příliš za tři desetiletí naposloucháno. Vše, co je na „Full Triumphed“ obsaženo, těžko udělá díru do světa. Je to ovšem uděláno s takovým zápalem a přesvědčivostí, že je vlastně úplně jedno, že se v podstatě jedná o metalovou archeologii se vším všudy. Ale rozhodně by pro mě nebylo pod úroveň, když tomuhle archeologovi budu koukat pod ruce a občas mu budu nosit nářadí.
Medyed
biBb (19. 2. 2022 08:13)
fWKT