Recenze: Václav Votruba: Dělníci kovu II – Vlakin /2023/ MetalGate

Než se vyprsím se čtvrtým dílem black metalové ságy, je nutné dotáhnout další z restů, kterým je profilová knížka o další z výrazných osobností české extrémní scény v rámci edice „Dělníci kovu“. Patrik „Vlakin“ Staněk mi je vlastně i poměrně blízká osoba, i když se osobně neznáme a nikdy jsme se in persona nepotkali. Pět let, strávených na škole v Českých Budějovicích, je nezapomenutelné období a samozřejmě kromě (občas) pilného studia jsem zcela logicky nasával regionální kapely a scénu jako takovou. Jedna dobrá duše vyvěsila na nástěnce na koleji plakát, kterému dominoval nápis INGROWING. To byl prvotní impuls, abych se pídil, co a kdo se za názvem skrývá. Nazývat INGROWING v současnosti regionální kapelou si říká o zatlučení do klády v Budějicích na náměstí Přemdy Otíka, proto pouze doplňuji, že k této plakátové události došlo cca roku 1995…druhák, maximálně třeťák vejšky.

Muzika není jen skvělým druhem zábavy, i když tuhle roli samozřejmě vždy plnila a plnit bude. Pro spoustu z nás znamená vyjádření životního postoje a srdeční záležitost, nedílnou součást našeho já a zdroj tolik potřebné životní energie. Přesně takovým stylem na mě působí i 121 stránek, jako neformální a lidsky vřelé nahlédnutí do života jednoho srdcaře z Jižních Čech, který výraznou měrou přispěl k rozvoji jak české extrémně metalové, tak grindcorové scény a neoddiskutovatelně se spolupodílel na mezinárodním věhlasu českého extrému v rámci celosvětového undergroundu.

Knížka je v zásadě jedno dlouhatánské interview mezi Vencou a Vlakinem, rozdělené do jednotlivých částí podle časových období a tematiky. Forma je to velice příjemně čtivá a osobní, až mám pocit, že jsem byl toho pokecu přímo účasten. Sice bych nenápadně seděl v rohu, ale to vůbec nevadí. Rozhovor Vency s Vlakinem funguje jako psaný dokumenty a fantazie jako promítačka, zvláště pak, když jste ty časy před a po konci komančů sami zažili a máte podobné a někdy i ty samé vzpomínky. Jak už jsem zmínil, s Vlakinem se osobně neznáme, ovšem o sám v knížce zmiňuje Davida Zíku, bubeníka PLASTIC GRAVE – s ním jsem se potkal při svých toulkách po Budějicích potkal nejednou a vždy bez výjimky jsme probírali situaci v extrémní muzice a věci kolem ní. Vlakinova hudební kariéra (možná ne zrovna vhodné slovo pro působení v undergroundu, kde formality nemají takový dopad jako v mainstreamu), to nejsou jen a pouze INGROWING, je třeba zmínit vedle PLASTIC GRAVE i další kultovní jména – ISACAARUM a AHUMADO GRANUJO a také i první partu, ve které Vlakin působil – COMPULSORY CUT. Knížka není jen o hudebních dobrodružstvích a všelikých událostech kolem koncertů a muziky jako takové, Vlakin nechává čtenáře nahlédnout do svého soukromí a poodhaluje své životní postoje.

A víte, jak Vlakin přišel ke své přezdívce? Neřeknu! Přečtěte si to…

Medyed

metalgate.cz/cz/

metalgate-eshop.cz/VACLAV-VOTRUBA-Delnici-kovu-II-Vlakin