Recenze: V13AULT – Imitation /2019/ Support Underground
Progresivita se nezastaví před ničím a není svázána jedním, dvěma vzorci. 
Košičtí V13AULT jsou stejně tak maximálně neomezeni zdroji inspirace, metal si v jejich případě podal ruce s jazzovou hravostí, samorostlou objevností v duchu VOIVOD, a mimo jiné s matematicky technickou precizností. „Imitation“ je obtížnější záležitost na vstřebání, v mých uších nefunguje na plný záběr od začátku. Album je sice výrazově pestré a neotřelé, je také relativně náročné na pozornost a během téměř sedmdesáti minut (obžerství neobsahuje pouze „Imitation“, součástí CD je také remixované EP „Carrion“) hracího času lze snadno ztratit nit.
S „Imitation“ máte příležitost nahlédnout do jiného, paralelního světa. V13AULT nezůstali v půli cesty, „Imitation“, a nejinak tomu bylo i v případě „Carrion“, fázi experimentu vynechali a rovnou vytvořili vlastní soudržnou, funkční formu vyjádření. Tato stylově neortodoxní a volná forma vyjádření primárně čerpá z metalového základu, stejně tak z metalové moderny (kytary se sympaticky zasekávají a melodicky vlní), ale…všechno to jede po vlastnoručně položených kolejích. A ten vláček, co si těch kolejích sviští, každou stanici přibírá do soupravy vagónky, které projev V13AULT zajímavě ozvláštňují, aniž by z toho vznikl neživotaschopný bizarní hybrid. Místo toho pod názvem „Imitation“ vnikla svébytná entita, osobně si tykající s originalitou jako neformální rodinný přítel. Metalové album, mající blízko k současným směrům metalové muziky, volnou formou s kloboukem do týla kouřící doutník v jazzové kavárně se saxofonem opřeným o stůl. Nic není nemožné, nic není zakázáno a prakticky vše je povoleno, jakmile dojde na moment, kdy ten konkrétní vliv přesně zapadá do této pestré skládanky.
„Imitation“ navzdory své spontánní uvolněnosti je sevřená a kompaktní kolekce, jednolitý a navzájem pevně propojený celek, celistvý příběh, který je třeba vnímat vcelku. Atmosféra alba není nijak prosluněná, celou dobu se nese ve spíše zadumanější a nepříliš radostné vlně. Jak jsem nedlouho po zasunutí CD do přehrávače a vzal do ruky booklet zjistil, dvě ze skladeb se dotýkají Černobylu a Fukušimy, proto se již ničemu nedivím, a začínám plně chápat tu melancholickou náladu, která z alba doslova tryská po celých těch sedmdesát minut, včetně přemíchaného EP. Vedle originálních postupů a vlastně i přístupu ke struktuře skladeb, atmosféra alba je dalším neméně významným prvkem výjimečnosti V13AULT, vyrovnaného souboje metalové urputnosti se spontánní progresivitou, která se obecnému vnímání progresivity poněkud vymyká.
Pozorný poslech „Imitation“ a přemíchaného „Carrion“ sice stojí trochu energie, ale investované úsilí se v nemalé míře vrací zpátky. Pocit jedné monotónní linie se rychle vytrácí a „Imitation“ se rozvine do své svébytné krásy, kterou nelze pojmout všedními měřítky. Jde o kus originálního přístupu k metalu, žijícího podle vlastních principů ve vlastním mikrokosmu. Proto ti VOIVOD, o kterých jsem se zmínil na začátku. V13AULT s nimi tolik společného nemají, ovšem v přístupu k muzice se jim v mnohém podobají.
Medyed
Komentáře