Recenze: V.P.O.ho - Boj /2021/ vlastní vydání
Od Plzně toho
k nám z rockové a metalové muziky doputovalo nemálo. Vzhledem k historicky doloženému faktu, že Plzeň a přilehlé okolí (Zbiroh nepovažuji za až tak vzdálenou destinaci, mají to do Plzně jako já do Jihlavy) je zemí zaslíbenou pro písničkový a zpěvný rock, čekal jsem v případě V.P.O.ho právě toto směřování, možná i dle názvu - že budou prostě jednoduše „v poho“. Jenže ono to není tak úplně pravda, V.P.O.ho je klasická heavy metalová kapela. Klasická tak, že z nich čiší hard rockové kořeny heavy metalu, jasně patrné na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Jako bych slyšel příjemnou ozvěnu CITRONu, přesněji vyjádřeno alba „Plni Energie“.
V.P.O.ho se podařila věc přezásadní - jejich verze „hevíku“ nezní jako parodie se sebevědomým ksichtem. Nedělají ze sebe svalnaté a nabušené ochránce pravého metalu, prostě a přirozeně jej „pouze“ hrají. „Boj“ stojí v podstatě na opačném konci „bojiště“, mezi těmi, kdo v klidu sledují pole aniž by hlasitě povykovali na nepřítele a řinčeli zbraněmi, raději bez kraválu hledají skuliny a slabá místa, s rozmyslem dumají nad taktikou a šetřením silami, páč na frajeřinu bude času dosti až bude po akci. Pak se ukáže, kdo je machr a kdo bude rád, že si nenadělal do trenek. V.P.O.ho si na laciné triky nepotrpí, metal v jejich podání je velmi blízko jeho snad jeho nejpůvodnější podobě, na syrovém rockovém základu postavené.
Úplně jasno je od první skladby, o co že půjde. V.P.O.ho ovšem nebudí dojem archeologické expedice Barrandov 2021 s cílem vykopat si svého trilobita, případně nějakou další zkamenělinu. „Boj“ paradoxně zkamenělé končetiny nemá, ovzduší alba je příjemně svěží, jakoby snad ani čtyři dekády dělící zlatý heavy metalový věk od současných dnů neexistovaly a já se vrátil zpátky do lavice prvního stupně základky. Že jsem nenašel utajenou červí díru, na to jasně upomíná moderní a ryze současná zvuková forma. „Boj“ je zvukově ošetřen opravdu více než dobře (tož báť - stačí jedno slovo a je vymalováno - Hellsound), prostý plastové dokonalosti a maximálně přirozený zvuk nechává vyniknout metalovou dynamiku a ostrost stejně jako rockovou šťavnatost. Díky tomu mají V.P.O.ho značný švih a dynamiku, jejich muzika neztrácí eleganci a jistý podíl hravosti. Častému kameni úrazu - textům by šlo leccos vytknout, ale nejsem básník abych je posoudil s dostatečnou erudicí. Na druhou stranu, metal není až tak těžké umění, aby nešlo tu tam přivřít víko.
„Boj“ není vpravdě bomba sezóny, ale jsem toho názoru, že jí být ani nechce. Neředěný a syrový hard´n´heavy má priority deponovány v jiných skladech, bez upřímnosti a hlavy na špalku se jednoduše neobejde. „Boj“ je především poctivá a k posluchači srdečná deska, kterou si myslím V.P.O.ho udělali kromě jiného i sobě pro radost. A jsem nadto přesvědčen, že radost udělá i nemálu posluchačů.
Medyed
Komentáře