Recenze: U.D.O. - Game Over /2021/ AFM Records
Stává se to stále dokola. 
Pokaždé, když se mi do rukou dostane nová deska U.D.O., jásám jako pominutý plný dojmu, že právě tahle je ta nejlepší, jakou kdy Udo udělal. Dříve jsem to přičítal mladistvé zjančenosti a přetlaku hormonů, v současnosti za to může nést vinu sešlost věkem a počínající demence. Ale je to tu zase - „Game Over“ na mě působí opět stejně jako řada alb před ním. Na ten pocit se vždycky těším, dopředu samozřejmě nelze netušit, co mě čeká. Typický, snadno rozpoznatelný autorský styl nezdolného metalového matadora mám zažraný hluboko pod kůží jako pomyslný cejch. „Game Over“…první pokus o výklad smyslu názvu bytostně odmítám, nehodlám si vůbec připustit, že toto je poslední deska. Význam brzy ostatně osvětlil sám Udo. „Game Over“ odkazuje na lockdown a shit vajrusová opatření, kdy se prostě a jednoduše nehraje. Na jednu stranu jsem si oddechl, že to Udo nemyslel takhle fatálně, na tu druhou tu stále bylo mé očekávání, již tradičně vyšponované jako kšandy.
„Game Over“ rozhodně neboří zajeté pořádky, to jsme snad ani nečekali, že by snad nastalo. Svižný rozklusaný otvírák „Fear Detector“ nenechá nikoho na pochybách, že Udo prostě umí. Všechny prvky typické pro značku U.D.O. nablýskané jako klasická americká kára z padesátých let. „Game Over“ vůbec obsahuje všechny podoby Udovy tvorby, od těch klasicky rockových a modernější tváří metalu konče, přirozeně s šarmem a elegancí napasovanou na svébytný a nezaměnitelný základ. Jak jsem před tuším dvěma měsíci sliboval, že po nových albech ACCEPT a HERMANNa FRANKa doplním „svatou trojici“ o novinku U.D.O., jelikož a nýbrž protože je potřeba mít je u nás všechny pěkně pohromadě, byl jsem si jist, že to nebude podprůměrný kus. Ovšem „Game Over“ šplhá mnohem výše než těsně nad průměr. Svůj díl slávy si nepochybně zaslouží svou pestrostí, nedrží se jednoho vzoru a skladby do sebe vstřebaly prakticky všechny tváře heavy metalu, které na sebe během čtyřiceti let vzal. „Game Over“ je tak velmi uvolněnou a křeče prostou kolekcí, jejíž přirozenost dokáže strhnout nejen skalní magory mého typu, nýbrž i kusy, které s Udem přijdou do kontaktu vůbec poprvé (najdou-li se nějací).
Důrazných a strhujících skladeb si na „Game Over“ užijeme nemálo, již zmíněná „Fear Detector“ má vícero brášků. Hned následující „Holy Invaders“ sází jeden trumf za druhým, zemitý riff, výrazná melodika, návyková vyhrávka během sóla, opět dostávám to, kvůli čemu mám s každou Udovou deskou mrazení za krkem. Příjemná klasika „Prophecy“ dává luxusním způsobem vzpomenout na zlatá osmdesátá a neméně tak na zlaté dno Udovy sólové kariéry. Spanilá jízda pokračuje… dramatická „Empty Eyes“ ,spolu s následující „I See Red“ drží tím nejlepším způsobem ducha klasických metalových časů při životě, ale držte si klobouky, přichází „Metal Never Dies“, klipová pecka a jedna z ústředních skladeb, kolem kterých se album točí. „Kids And Guns“ odlehčuje atmosféru svým rockovým feelingem, paráda pokračuje měrou vrchovatou, netřeba dalších nadbytečných slov, nebudou příliš potřeba ani k popisu „Like A Beast“ - řádný kopanec v rychlém tempu s výrazným refrénem, nemám dalších připomínek. A takhle bych mohl pokračovat zevrubným popisem až na konec…Nebudu, najděte si holoto svoje hity, aby vám jeden všechno cpal rovnou pod čumák…nee, samosebou od radosti vymýšlím kokotiny - poslechněte, uslyšíte!!!
Medyed
Komentáře